Zaraki & Hunter

Chapter 25

Tak, aby mi nebyla vidět červeň ve tvářích, usrkávám své pití. Derek stočil konverzaci na klasickou hudbu a se smíchem mi jmenuje díla které zná. Klid, který nás doprovázel najednou zmizí. Zmizí s jeho jménem a já mám chuť utéct od stolu.
Dívka, starší než já a mnohem krásnější než kde jaká jiná. ,,Ahoj, Dereku! Dlouho jsme se neviděli.". Vysoká až k nebesům a sazím boty, že je to modelka. ,,Je to doba, Karmo.".
Jejich obejmutí mě zamrazí. Její dlouhé vlasy se táhnou až k bokům a rudě červená připomíná barvu růží. Jantarové oči a nejroztomilejší úsměv, co jsem kdy viděla.
,,Snad vás neruším! Jsem Karma.". Její jméno dokonale vystihlo její charakter. Přijmu její ruku a vykoktám své jméno. ,,Přidáš se?". Dereka prostě bavilo, když jsem se cítila nesvá.
,,Musím se vrátit. Tomas by mě zase všude hledal.". Jejich krátký rozhovor mi přinesl několik novým poznatků.
,,Pozdravuj ho, snad stihnu příští zápas.".
Styl jakým se na ní díval. Jeho úsměv byl jiný,než jaký dává mně. Nedíval se na ní, jako na svou kořist. ,,Už takhle se chce nechat zabít. Ares je teď jeho jedinej cíl, takže je těžký s ním mluvit.".
Dalo by se říct, že mi to nevadilo. Byla jsem úplně mimo konverzaci a tak za tichého sledování okolí, jen klepu nohou.
,,Ráda jsem tě poznala, Zaraki. Měj se, Dereku.".

Byla pryč a Derek se zase začal soustředit na mou maličkost. ,,Je moc krásná.". Dopila jsem své pití a další už nechci. ,,Jo, jen má smůlu na chlapy. Její brácha je taky kokot, ale v jádru pudla je hodnej.".
Co si myslel o ní? Jak vypadá v jeho očích?
Zase mě přepadla zvědavost.
,,Líbí se ti, Dereku?".
Už stál na nohou a pomáhal mně, když se zastavil na místě. ,,Jestli se mi líbí? Jo je pěkná, ale není nic pro mě.". Líbila se mu, ale nechtěl ji? Pointu ztrácím hned. ,,Čeká na ní někdo, kdo je schopnej zabít, aby dosáhl svého. Karma je pěkná a chytrá. Ale v jejím stínu sedí Ares a to je ten poslední s kým bych si chtěl zahrávat, čarodějko. Momentálně jsi jediná, kterou chci líbat, mazlit, šukat a chránit. Ale co ty? Jsem jediný, kdo se tě může dotýkat?".
Hraje mi to v hlavě. Celou cestu do jeho domu, kdy mě vedl za ruku.
,,Chceš jít spát? Je pozdě, čarodějko.". Kývám na souhlas. Sundavám si nepohodlné boty a se syknutím si sedám na chladnou zem. ,,Měla jsi mi říct, jestli tě to bolí.". Bere mě do svých rukou. Stočená v jeho náruči a unavená k smrti. Netrvalo dlouho a ležím v jeho peřinách. Jako na obláčku. ,,Nemůžeš spát oblečená.".
Jeho ruce jsou moc rychlé. Napůl jsem spala a o když jsem teď nahá, úplně celá, přikrývám se jeho dekou.
Sedí na kraji postele a tiše promlouvá do tmy.
,,Jedinej chlap, kterého bych nechal, aby tě měl, je Hunter. Nikdo jiný se tě nikdy nedotkne. Protože představa, že by ti někdo mohl ublížit, je strašná. Proto si tě budu držet tak blízko, jak to jen půjde, čarodějko.".
Bylo to zajímavé slyšet.
,,Už jsem ti to říkal.".
Proč zrovna já?
,,Jsi jako, Elixír nesmrtelnosti.".
Bylo mi najednou zvláštně. Pocity teď sžírají mou duši. Pro Dereka, mi plane snad každá buňka v těle. Je mi s ním vážně dobře, ale...
K Hunterovi jsem cítila něco jiného. Při pohledu na něj, jsem cítila nespoutanost.
Měsíc a Země.
Chlad a Žár.
Jsou tak stejní až jsou jiní. Chtěla bych utéct od všeho kolem. Jen tiše spát, klidně několik let.
Těžko říct, kolik bylo hodin. Usnula jsem a spala bez jediného snu.
V pevném objetí.
Co budu dělat se svým životem?

Probudí mě až paprsek Slunce, jenž se dostal mezi závěsy. Derek vypadal jako nemluvně a já ho nechtěla probudit. Neviděla jsem skoro nic, než jeho opálenou pokožku. Schovaná v jeho náruči, bylo tak bezpečné. Zaujala mě jizva na levém rameni. Přejedu po ní konečky prstů, jen aby se nevzbudil. Bylo mi v jeho objetí takové horko. Chtěla jsem mu být ještě trochu blíž. Přimáčknout se na jeho hruď, bylo dech beroucí. Netrvalo však dlouho a já zjišťuji, že je vzhůru. ,,Mazlení po ránu? To je snad sen, čarodějko.". Jeho dlaně zamíří všemi směry. Začíná mi docházet, že jsem nahá. ,,Promiň..". Snaha odtáhnout se, byla marná. Teď už mi stud nedovolí, ani pohled na něj. On však vezme mou dlaň a přiloží jí, na onu jizvu. ,,Dva roky zpátky, mě prostřelili. Dělali jsme zátah a nedopadlo to dobře pro nikoho.". Mumlal mi ta slova do vlasů, jako tajemství. ,,Zbývalo mi fakt málo k tomu,abych tam skončil. Představa, že bych natáhl bačkory, aniž bych někdy okusil tvé tělo....".
Cítila jsem jeho nadrženost. Vyprávěl mi kousek sebe a přitom bloudil po mém těle. Jeho ruce jsou tak horké...
,,Chci pusu, čarodějko.".
Bez váhání mi vtiskne polibek a já jsem zase v sedmém nebi.
Jenže, vyzvánění jeho telefonu vše přerušilo. Derek se s nadávkou otočil a znovu zanadával než hovor přijal. ,,Teď se to úplně nehodí, brácho.". Začal se zvedat a hledal oblečení po pokoji. ,,Huntere, kurva, zase nebere prášky? Ta ženská je šílená, budu tam za dvacet minut.".
Hunter.
Proč musejí být bratři?
Derek se ze sebe sype jednu omluvu za druhou. Odhodil mobil a sedl si na kraj postele. ,,Budu brzo zpátky, čarodějko. Počkej tu na mě.".
Chtěla jsme vědět, proč odchází. Nezeptala jsem se, Derek mi to řekl sám. Nejspíš viděl můj zvědavý obličej a já toho pak trochu litovala.
,,Hana zase nebere prášky na hlavu. Zase někoho napadla a Hunter by jí nechal nejraději zavřít. Je šílená, ale do vězení nemůže.".
Až takhle?
Daroval mi polibek na čelo. Ztratil se ve dveřích se slovy, že je za hodinu zpátky.
Zamyslela jsem se nad tím, jak šílené to všechno je. Nikdy bych neřekla, že tohle někdy uslyším.
Šílená?
Možná jsem i já tak trochu šílená.

Šílenství?
Velmi obsáhlé, možná nekonečné.