Zaraki & Hunter

Chapter 36

Hunter

Ona se mi snad jen zdá. Jsem nasranej sám na sebe i na ní. Stačí jí jediné slovo, aby mě dostala do kolen. Jsem beze slov, nasraný a ještě nadržený. Zíral jsem na její rudý obličej a stále nevěřil jejím slovům.
,,Cože?".
Bylo mi horko, nutně potřebuji studenou sprchy a nejspíš byl vážně špatný nápad být s ní v jedné posteli. ,,Chtěla bych..".
Kuňkala jako malá žabička. Ani ne před pár hodinami jsem požádal o rozvod a najednou se nedokážu ani ovládat. ,,Ne.".
Nemohl jsem to udělat. Ona sama by chtěla možná chtěla víc a přesně tomu jsem se chtěl prozatím vyvarovat. Nemůže si myslet, že jí mám jen od toho. ,,Tohle se teď nehodí, maličká. Nechci... Nechci aby si toho později litovala. Chtěl bych tě, ale už tě nikdy nechci vidět plakat.". Potřeboval jsem vzduch..
Nebo možná pár facek. Vždyť jí říkám jak nemůžu a přitom mi tu z ní stojí.
Byla zahrabaná v peřinách a nevěnovala mi žádný pohled. Tlukot jejího srdíčka byl tak hlasitý. Nejspíš sama nevěřila, co mi řekla.

Co teď vlastně budu dělat?
Nejspíš mě čeká nepříjemný rozhovor a nejspíš nebudu mít kde bydlet.
Jenže....
Klidně bych spal po zbytek života v autě, pokud to znamená být s ní.
Nechala by mě u sebe? Tohle taky není zrovna vhodné prostředí na život, jenže by chvilku trvalo než bych mohl koupit nový byt.
Chtěla by Zaraki byt nebo dům? Záleží jí na tom vůbec?
I když se snažila být nenápadná, potají mě probodávala pohledem. Jen co jsem dokouřil u okna, dávala mi možnost prohlédnout si její zadeček.
Nejspíš je uražená? Připadalo mi to trochu směšné. Vždycky se tak stydí...
Po krátkém uvažování- jestli nebude lepší spát vedle- si lehám vedle ní.
,,Maličká?".
Vždycky mám tolik slov co bych chtěl říct, ale její hlásek mi je všechny sebere.
,,Promiň, Huntere. Nechtěla jsem to říct.. Takhle...".
Ale chtěla. Vlastně mi chtěla říct spousty věcí, jen je na to moc stydlivá.
Chtěl bych se jí dotýkat...
Chyběla mi natolik, že je mi z toho do pláče.
,,Maličká, chtěl bych tě vzít nejdřív na rande a udělat to konečně správně. Chci dělat všechny ty sladký hovadiny a teprve potom ti dát všechno ostatní. Fakt moc bych se tě chtěl dotýkat úplně všude, ale jsem nadržený hovado. Nejspíš bych to nevydržel a já s tebou chci mít... Něco víc, než jen sex.".

Myslel jsem to vážně. Čekal jsem jak se odtáhne a neřekne ani slovo.
Jenže její tělíčko se přisunulo blíž a já měl tak její zadeček skoro u ruky.
Sám pro sebe si zanadávám. Odvrátím pohled a přestavuji si ty nejvíc nechutný věci na světě.
Jen abych nebyl za kreténa.
,,A jak to víš, Huntere?".
Nebyl jsem zrovna v obraze. Její hlásek byl sotva slyšet a i tak mi rozproudil krev v žilách.
,,Jak víš, že něco nedokážeš, když to ani nezkusíš?".
Proč mi tohle dělá?!
Musím se párkrát nadechnout. Její tělíčko je tak malé, že jí schovám ve svém objetí. Nejdřív ztuhne, ale za pár sekund se schoulí víc ke mně. Spokojeně vrní a chytá mou ruku do své.
,,Huntere?".
,,Ano, Maličká?".
Vlastně jsem měl zbytečné obavy. Místo nadrženosti jsem se po dlouhé době cítil vážně dobře. Byla studená jako led, ale stačí chvilka a je mi z ní vážně horko. ,,Proč zrovna já?".
Na tohle jsem odpověď neměl. Vlastně měl, ale nikdy by mě nenapadlo, že to jednou budu nějaké ženě říkat.
,,Protože tě miluju, Zaraki. Nejspíš pro to.".
Celá se napjala. Sevřu jí víc a doufám, že tenhle okamžik nikdy neskončí.
,,Nemusíš na to nic říkat, maličká. Jsem spokojený tak jak je to teď. Jednou mi třeba řekneš to samé, ale zatím postačí to, že mě máš ráda.".
Netrvalo dlouho a spokojeně oddechovala.

Sám jsem nemohl dospat do lepšího rána. Zaraki stále spala, zachumlaná v peřině a nalepená na mém těle. Ranní stoják se dostaví hned a já jen děkuji, že jsem jí nevzbudil.
Potácím se do koupelny, je skoro deset a už jsem měl být dávno v práci. Chtěl bych jen zůstat ležet s ní.
Nebylo těžké se z práce vymluvit, v blízké budoucnosti mě bude čekat mnohem víc nepříjemností. Nečekal jsem že se jedna objeví tak brzy.
Byl jsem po sprše a snažil se udělat něco k snídani. Na její dveře začal někdo klepat a já jen v ručníku otevíral.
Derek, ještě v pracovním, vypadal že neruší co tu dělám. Koktám nesmyslná slova a nakonec se sám pozval.
,,Co tu děláš?".
Čekal jsem lepší přivítání. ,,Taky tě rád vidím, Dereku. Dáš si snídani?".
Bolí mě hlava z těch zmatků kolem. Ani nevím co teď budu dělat a on už tu do mě hustí.
,,Spal jsi tady? S ní?".
Nejspíš čekal že jsem to udělal. Překvapí ho moje záporná odpověď. ,,Spal jsem tu. Ale neošukal jsem jí, jestli ti jde o tohle.".
Usedl za stůl a tiše civěl na talíř s lívanci.
,,Od kdy doprdele vaříš? Pomátl ses? Copak chceš aby jí tvoje pomatená žena něco udělala? Huntere, co to kurva děláš?".
Stejně by se to dozvěděl...

,,Rozvádím se.".

Derek se několikrát nádech. Nejspíš hledal slova. Sám jsem k tomu nic dodávat nemusel. Křehký hlásek přicházejí ode dveří upoutá mou pozornost. Maličká stojí ve dveřích a mne v rukou lem svého trička. Zmateně si nás prohlíží a váha jestli jít dál.
Byla naprosto okouzlující.
,,Udělal jsem snídani, maličká.".
Derek postřehl její přítomnost a zvedl se. Její malé krůčky jí zavedli do jeho objetí.
Chtěl jsem ho probodnout vidličkou. Bez ostychů jí drží kolem boků a je až příliš blízko.
,,Dobré ráno, Huntere.". Stydlivě usedla a děkovala za jídlo.
Bez ostychu jí dám pusu na čelo a sleduji jak se pouští do jídla.
,,Huntere..".
On prostě nemůže držet hubu. ,,Máma tě zabije. Nejspíš tě vydědí a tvoje psycho žena z tebe vysoudí všechno co máš. Je ti to jasný, že jo?".
Nejspíš měl pravdu.
,,Je mi to celkem jedno, brácho. Nemám jediný důvod to dál dělat. Mám jenom spoustu důvodu proč odejít.".
Ten důvod byla ona. Každá minuta s ní byl jeden důvod proč to všechno udělat.
Její krásný úsměv, který chci vidět každé ráno.