Zaraki & Hunter

Chapter 34

Bylo to špatně. Někde hluboko uvnitř cítím, že to co jsem udělala, bude mít následky.
Držím si od něj odstup na délku paže a snažím se vykoktat cokoliv, co by ospravedlnilo moje chovají. ,,Prosím, maličká.". Byl tak tvrdohlavý a neústupný. ,,Huntere, já nevím proč jsem tě políbila, ale tohle nejde. Já... Jsi ženatý! Nemůžu ti dát to, co očekáváš.".
Proč se ho stále snažím odehnat, když toužím po jeho přítomnosti?
,,Rozvedu se.".

Udeřil snad blesk? Na malý okamžik se snad zastavil i čas.
,,Rozvedu se když mi dáš šanci. Nebudu na tebe tlačit a ani nic chtít. Budu tak trpělivý, jak jen to půjde a počkám, dokud mě ty sama nebudeš chtít. Ale já tě musím mít, nechci jinou. Jestli nebudu s tebou, zůstanu s Hanou, protože žádný jiný vztah bych už nehledal.".
Na jeho tváři se mihl smutek. Najednou mu koukal i z očí a já byla beze slov.
,,Huntere, rozvést by jsi se měl kvůli sobě. Já o tomhle světě moc nevím, ale nezvládnu být znovu... děvkou.".
Chytá mé tváře a naklání se blíž.
Šeptal mi ty slova do ucha, jako tajemství. ,,Nikdy jsi nebyla děvka, maličká. Byla jsi moje žena. Žena za kterou jsem se tak rád vracel. Nedokázal jsem se ani s někým vyspat, protože bych tě tím podvedl.".

Před očima se mi mihotají černé fleky. Hlavu mám najednou plnou střepů a krom hlasu, se mi třese celé tělo.
Co mu mám říct?
Co teď vlastně cítím já?
Minuty plynuly nezvratným tempem. Atmosféra jako ve špatném filmu a za pár sekund se dostavil pocit viny. Proč se teď cítím tak špatně?

Se svěšenou hlavou párkrát zamrkám a nakonec ze sebe vysoukám největší hloupost, kterou jsem mohla říct.
,,Spala jsem s Derekem a ty jsi ženatý, Huntere. Možná jsi mě nikdy neměl potkat, protože nosím pěknou smůlu.".
Zdálo se mi to snad? Jeho oči potemní a ta tváři se mu mihne vztek.
,,Dobře mě poslouchej, Zaraki.". Stiskne mi paže a přinutí tak mé tělo k pohybu. Namáčknutá na jeho velkou hruď s nejistotou uhýbám před jeho pohledem. ,,Potkat tě, bylo to nejlepší v mém životě a nikdy bych nevzal zpět jedinou minutu vedle tebe. Je mi ukradený, že jsem ženatý. A je mi, kurva, jedno i to, že tě Derek šukal. I kdyby to bylo jen jednou nebo tě šukal tolikrát, že to nedokážeš spočítat, tak je mi to úplně u prdele.
Rozumíš tomu, maličká? Chci tě takovou, jaká jsi. Chci všechno co máš a udělal bych pro to cokoliv. Zničím celej tenhle Svět.. Jen abych se tě mohl, kurva, dotknout.".

Jestli jsem byla doteď beze slov, teď už neumím mluvit vůbec. V očních slzy a zvláštní pocit na hrudi. Vše doprovázeno obrácením žaludku. Co se mi to tady snaží říct?
,,Maličká....".
Jeho hlas je jako gong. Ohlušující a dunivý.
Přebírá mi mráz po zádech a když povolí stisk, nahradí jej hřejivé pohlazení.
,,Chci tě, maličká. Trhá mě to na kusy. Kurva, dovolil mi to prosím.".
Čelo si opřel o to mé a další slova mi šeptal.
,,I kdyby to mělo být naposledy, Zaraki.".
Nejspíš jsem bledla a červenala jako chameleon.

,,Nemáš hlad?".

Vlastně jsem elegantně vybruslila z celé situace. Hunter se z šoku ani nepohnul a já využila situace na zbabělí útěk.
Spodní ret mě celý pálí od kousaní, zbrkle hledám zástěru. Šmátrám ve skříňkách a s pořádným nádechem si vše srovnám.
Hunter se tu zjevil, políbil mě, řekl o svých pocitech a já utekla.
Zase...
,,Sereš mě, maličká.". Bylo tak deset minut? Hunter chvilku postával na místě a pak se usadil ke stolu. Teď stál jen kousek za mými zády. ,,Ani nevíš jak moc mě sereš, maličká. Řekl jsem ti, že se klidně rozvedu a ty jdeš chystat oběd?". Lepší nápad jsem zrovna neměla. Co víc dodat, život je boj.
Listuji v receptech a hledám něco rychlého, jeho spalující pohled mi nepomáhal ani při krájení cibule a už vůbec ne, když mě konečně donutil ke slovům. Nemusel k tomu ani nic říkat.
Seděl u stolu a na tváři mu hrál zajímavý výraz.
,,Proč se na mě tak díváš, Huntere?".
Jeho oči něco říkají, chtějí říct tolik slov, ale já nedokážu rozluštit jediné písmenko.
,,Protože jsi nádherná. Hrozně se mi líbí když vaříš.".
A na tohle bych měla říct co?

Raději se otáčím zpět a v duchu doufám, že mu bude chutnat houbová omáčka.
Ani jeden z nás,  neřekl za celou hodinu jediné slovo. Hunter stále seděl na svém místě a nespustil ze mě oči ani na vteřinu. Cítila jsem jeho pohled a za celou dobu jsem nevymyslela další plán. Co čekám? Že zapomeneme na tenhle rozhovor, najíme se a pak si každý půjde svou cestou?
Položím před něj talíř s rýži a omáčkou a on mě obdaruje ohromným úsměvem. ,,Domácí jídlo jsme neměl dlouho. Díky.".
Za chvilku už mi lichotí jak je to výborné a já s blbým úsměvem děkuji.
Stihla jsem umýt nádobí a on vykouřit dvě cigarety. Nabízené nealko mi bere z ruky a já s ovocným pivem usedám za stůl.
,,Přesně tohle bych chtěl. Tohle si představuju pod slovem ,,domov,,. Ty, jsi můj domov, Maličká.".
Opět zůstávám beze slov. Pere se ve mně tolik emocí, že přestávám racionálně uvažovat.
,,Chci bejt sobeckej hajzl. Chci tebe a udělám pro to cokoliv. Pokazil jsem si to u tebe už dost a i když to všechno už nejde napravit....
Prosím, Zaraki. Pusť mě k sobě.".

Byl tohle snad sen? Možná by bylo lepší kdyby ano. Nemusela bych se teď rozhodovat mezi svým srdcem - které je úplně poblázněné Hunterem- a svým rozum.
Nabízel mi svou náruč a sliboval něco, po čem jsem toužila. Po jeho náruči a přítomnosti. Jenže....
Dopadne to dobře? Protože mi začíná být jedno, že je ženatý.
,,Huntere...".
Tlukot mého srdce byl tak hlasitý, že ho musel slyšet i on. Do očí se mi derou slzy a přes nával emocí se nechám poddat.
,,Mám tě pořád ráda, Huntere. Vážně moc, ráda, ale-.".
Byl v mžiku na nohou. Klekl si přede mě a s vážným výrazem šeptal. ,,Řekni to ještě jednou, Zaraki.".
Polykám slzy.
Teď už je to stejně jedno. Nadělala jsem už tolik chyb, že další nic nezhorší.
,,Mám tě ráda, Huntere.".
Dostalo se mi pohlazení po tváři a polibek na čelo.
,,Už tě znova nezklamu, maličká.".
Vstával a bral do ruky svůj telefon. Za pár sekund se přátelsky pozdravil s mužem na druhem konci a další jeho slova mě šokují.

,,Promiň, vím že už dneska nemakáš, ale potřebuji připravit rozvodový papíry. Čím dřív, tím líp.".