Zaraki & Hunter

Chapter 22

Útulný bar se skvělou obsluhou a snad nejlepší pizzou, jakou jsem kdy jedla. Derek mi s úsměvem pořád něco vypráví a ať se kouknu kamkoliv, vidím jeho zatracené oči.
,,Chutnalo ti, Zaro?". Jen nesměle přikyvuji. Rozhlížím se kolem, atmosféra tu byla veselá a i já se dobře bavila. ,,Čarodějko?". Přisune mi láhev piva a já se s poděkováním usměju. ,,Co by jsi chtěla dělat? Máme plány až má večer a do osmi je času dost. Chceš se jít projít? Nebo lenošit?". Vlastně mi to bylo jedno. Šla bych kamkoliv, kde bych nemusela být sama.
Krčím rameny a on si povzdychne. ,,Okey, takže to dopijeme, stavíme se někde pro zmrzlinu a dáme si, mini maraton seriálů.".
Jeho plán byl skvostný. Derek rozvine konverzaci, přičemž si ho začnu poradně prohlížet. ,,Co se ti vůbec líbí, čarodějko?".
Mohlo to znamenat cokoliv. Třeba jakou mám ráda hudbu, nebo styl oblečení. Jenže v jeho podání, mi bylo jasné co myslí.
,,Nevím.. Jak na to odpovědět.". Dopije své pití a upije i z mého. ,,Na chlapech, co se ti na nich líbí? Vysoký? Mladší nebo starší?".
Vlastně nevím. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela. Vysoký je fajn, ale...
Plaše uhnu pohledem. ,,Ty, jsi hezký, Dereku.".
Sice to nebyla odpověď, na jeho otázku ale co už.

Nedočkala jsem se odpovědi. Jen na mě zíral a po chvilce mával na číšníka. Zaplatil i přes můj tichý protest a zastavil se až venku. ,,Kurva, neměla by jsi říkat takový věci, čarodějko.". Byl vážně blízko, jeho pevná hruď se mi líbila. Zatajím dech a jeho vůně se rozplyne okolo. ,,Chtěl bych tě políbit. Stojí mi pták z tvýho úsměvu a já vím, že líbat se venku před lidma nechceš. Neděláš mi to vůbec lehký, Zaro.".
S jeho dlaní na mých zádech, nás vedl rušnou ulicí. Tváře mi hoří studem a ze všech těch lidí, je mi vážně mdlo. Sleduji naše kroky, natisknutá na jeho těla a beze slov si užívám, jaké teplo vydává. ,,Dereku?".
Když jsme ti přátele...
Vlastně neznám ani ten pojem přátelství, ale jestli mi má být blízký, mohl by mi třeba pomoc.
,,No.. Nevím jestli se to mezi přáteli dělá..".
Je tak težké to vyslovit nahlas?
Tak zaujatá tím, co se mi vlastně líbí, se ho smažím požádat, aby mi ukázal hrudník..
,,Co myslíš, Zaro?".
Popostrčil mě dozadu, od všech lidí kolem. Na zádech mě studí zeď a jeho horký dech cítím na krku. ,,Chtěla bych.. Chtěla bych se na tebe podívat.". Nechápavý výrazem mi naznačuje, abych to trochu rozebrala. Jenže, detaily jsou něco, za co se až moc stydím. ,,Tvoje tělo..".
Znělo to jako zavrčení.
,,Utrápíš mě, čarodějko. Nechci na tebe tlačit a ty chceš něco takového.".
Rudne mi celý obličej, ale pod ním nejsem vůbec vidět. Schovával mě ve svém stínu a já nemohla zastavit, hlasitý zvuk svého srdce.
,,Prosím. Chtěla bych vědět..".
Co to tady melu?

,,Chtěla bych vědět, co se mi líbí, Dereku.".

Měla bych si najít doktora. Od mého projevu se mnou nepromluvil ani slovo. Vedl mě za ruku a já poznala, že nejdeme ke mně. Byl to jeho dům, tady se ukrývalo pár vzpomínek, na které jsem chtěla zapomenout.
S nepohodlných bot mám odřený kotník a když je sundavám, je to naprosto vysvobozující.
,,Dereku?..". Jeho hlas potemněl. Stáli jsme v tmavé chodbě a já hledala jeho oči. Přerušil má slova takřka hned. ,,Půjdu si dát, studenou sprchu, Zaro. Chceš něco k pití?". Jen přikývnu a dál ho následuji do patra. Jeho ložnice ve mě vyvolá zajímavý pocit. Na noční stolek položil ananasový džus a dvě piva. To ovocné bylo pro mě a on s mým poděkováním, zatáhl závěs. Místnost najednou potemní. Derek zapne televizi a ovladač hází na postel. ,,Hned se vrátím. Neuteč mi, čarodějko.".
Zmizel za dveřmi a mě přepadla panika. Co když si to vyložil nějak špatně? Nebo jsem ho naštvala? Pochodování po měkkém koberci, mi vůbec nepomohlo.
Co to chci vlastně udělat?
Chtěla jsem být jeho kamarádka a najednou ho žádám, aby se svlékal. Jsem vážně hloupá.
Navíc, nejdřív bych přeci musela poznat víc mužů, abych posoudila co se mi líbí. Přesně tohle mě mělo napadnout už dávno.
Rezignovaně jsem seděla na kraji postele a sledovala dokument o slonech. Vzdala jsem snad všechnu snahu, zachovat chladnou hlavu.
Derek vyšel po patnácti minutách přesně a v domácím oblečení vypadal vážně dobře. Tmavé tepláky, volné tričko a rozcuchané vlasy...
Doslova se mi zastavil dech.

Chceš si dát taky sprchu, Zaro?". Nepřemýšlím. Rovnou se zvedám a s poděkováním, obcházím jeho tělo. Tedy, snažím se o to. Zastavuje mě hned, jak se dostanu vedle něj. ,,Ručník je na topení. Ukážu ti, co chceš vidět. Ale neručím za to, co by se mohlo stát potom, čarodějko.". Doslova utíkám z jeho sevření a zavírám se v jeho koupelně.
Sakra.
Sakra..
Sakra...
Pustila jsem na sebe horkou vodu. Nejsem vůbec připravená, na cokoliv, co by se mohlo stát. Půjčila jsem si jeho sprchový gel a přestala myslet. Nestane se nic, co by se stát nemělo. Slíbil, že neudělá nic co nebudu chtít. Pro jednou, budu prostě věřit v jeho slova.
Když se odhodlám jít zpátky, Derek leží na posteli a sleduje ten samý dokument.
Probodává mě pohledem a nakonec se posadil. ,,V pohodě?". Poklepal na místo vedle sebe a podával mi ovocné pivo. Sám si načal normální a já s váháním přijala plechovku. ,,Jo, děkuji.". I když jsem se snažila o odstup, nedával mi moc prostoru.
Zapnul první seriál co hráli a já kontrovala svůj puls. I on byl jiný, zdál se mi najatý jako struna.
,,Dáš si brko, čarodějko?".
Přerušil napjaté ticho a já se ho šeptáním ptám, jestli není náhodou policista.
Položil mezi nás malý popelník, cigarety se zlatým obalem a se smíchem zapálil zelené cígo. ,,Zrovna teď nejsem ve službě. Ale jestli chceš zkusit želízka, nemám s tím problém, čarodějko.".
Tak jako obyčejně, mi zrudnou tváře a raději se věnuji svému pití.
Přivádí mě do rozpaků.

Zvědavost?
Zkoumat a pozorovat neznámé..