Zaraki & Hunter

Chapter 13

Za tichého zvuku z televize, kde hrála má oblíbená kriminálka, jsem pomalu usínala. Derek do toho byl ponořený a stále měnil názor na hlavního hrdinu. Po mem hysterickém pláči jsem ulehla do jeho peřin, Derek se natáhl jen kousek ode mě. Jen letmě se dotýkal prsty mé ruky, jakoby nevěděl, jestli vůbec může. ,,Jsi moc milý, Dereku.".
Chtěla jsem se přisunout blíž, byla mi trochu zima a on na dálku hřál jako topení. ,,Milý? To děkuji.". Tiše se zasmál a po pár vteřinách, uchopil mou dlaň do své. Naše prsty se propletly a on se, sám od sebe, přisunul blíž. ,,Není ti zima? Máš hrozně studené ruce.".
Jen přikývnu. Jeho tělo opravdu hřeje. Až moc..
Stačilo deset minut v jeho blízkosti a cítím se na studenou sprchu. Nejspíš jí potřebuji i tak. Ačkoliv už skoro upadám do spánku, zeptám se ho. ,,Nemohla bych použít tvoji koupelnu?". Ukázal na masivní dveře a s úsměvem odpovídá. ,,Chceš tu přespat? Nic nezkusím.". Na to abych se dostala domů, jsme příliš unavená a vlastně ani poradně, nevím kde jsem.

Ten dům byl snad ještě větší, než ten, ve kterém jsem žila předtím. Nechybělo tu nic. Venkovní bazén, zahrada větší než si dovedu představit...
Jeho koupelna přímo křičela leskem. Sladěná do bílé, mi připomněla, v jakých podmínkách žiju já.
Dřív než jsme vlezla dovnitř, kývnu na souhlas a zaznamenám Derekův úsměv.
Svléknu ze sebe džíny a hledám osušku. Za dveřmi uslyším jeho hlas a s klepáním otevírá dveře. ,,Přinesl jsem ti osušku.". Nepodíval se. Stydlivě křížím nohy, osušku položil na umyvadlo a hned vedle velké tričko. ,,Něco na spaní, se ti bude hodit.". Bylo to tak milé, až mi rozbuší srdce. ,,Děkuji, Dereku.".
Oční kontakt přijde v mžiku. Nehybně stojí, stejně jako já a jen mi hledí do očí. Přišel okamžik, kdy nejspíš neodolá, sjel mě pohledem od hlavy až k patě. ,,Mrzí mě, že ti někdo udělal...".
Poukázal na mé stehno a já tak stydlivě zakrývám kulaté jizvy. ,,To je v pořádku. Nic to není.". Na tváři se mu objeví, černý mrak a nelze přehlednou, jak rychle odtrhl pohled.

Byla to rychlá očista duše. Jeho sprchový gel mi voněl jako šišky nasbírané v lese. V jeho velkém tričku a kraťasech váhavě otevírám dveře. Topím se v jeho vůni a pohled který se mi naskytl, mě zatlačí do kouta ještě víc.
Derek stojí před svou postelí bez trička. Rozepnuté džíny a obočí temný pohled. Na vlastní oči jsem zatím viděla, jen jednu mužskou hruď a nikdy by mě nenapadlo, že něco podobného ještě uvidím.
Derek vypadal, jako kus žhavého uhlí. Musím párkrát zamrkat a hlasitě polknout, abych se vůbec dokázala odtrhnout. ,,Promiň..". Kuňkám jak malé děcko s jeho tichý smích mi ano trochu nepomáhá. ,,Stydíš se? Jsi celá červená.". Byl vážně upřímný. Skoro vždy měl co říct, za to já jsem teď bezradná. ,,No, asi budu spát na gauči. Nechci aby ses cítila nepohodlně.". Kroutím hlavou a odpovídám. ,,Ne! Vždyť je to tvoje postel. Mně to... nevadí.".
Mohla jsem prostě říct, že já budu spát na gauči. Jenže jsem to neřekla a nevím proč.
,,V tom případně spím na levé straně. Jsi unavená?". Kývnu a co nejrychleji se dostanu do jeho peřin. Zakryji se úplně celá a koutkem oka pozoruji jeho tělo. Derek je velký, vysoký a svalnatý. Čím se asi živí? Je řezbář, jako Hunter?
,,Kde pracuješ, Dereku?". Ulehl blízko a lehl si tváři ke mně. ,,Čím se živím? Jsem policista. Něco jako zvláštní jednotka.". Měl zavřené oči a jeho srdce tiše tluče. Za to mé, je jako splašené. Jeho povolání mě dostalo na samí okraj bezedné díry. ,,To je nebezpečná práce, že?".
Pousmál se. Odpovídá mi tiše , až mi naskočí husí kůže. ,,Z určitého hlediska jo, ale znám něco víc nebezpečného.". Div ani nedýchám..
,,Jsi to ty, ptáčátko. Být vedle tebe a nevědět. Nevědět jestli se tě můžu dotknout, přivonět nebo prostě políbit. Jsem ztracený, Zaro.".
Sama nevím, co bych teď měla říct. Chtěla bych se ho dotknout, zjistit jak hřeje jeho pokožka a nechat ho, aby udělal co bude chtít.
Jenže...
,,Dobrou noc, ptáčátko.". Odtáhl se na kraj postele a otočil zády ke mně. Uběhlo několik, dlouhých minut. Pálí mě oči od zírání do stropu. Derek tiše oddechoval a neprobudila ho ani hlasitá hudba, která hraje do dvou hodin ráno. V tu dobu se totiž opatrně přitisknu na Dereka. Velká ramena, která mi dával na obdiv, si o to říkala. Hřál, špatný pocit zmizel a já si poradně přivoněla k jeho vlasům. Měla jsem oproti němu, vážně drobnou, postavu.
Konečně dokážu zavřít oči a nemyslet na to, co teď asi dělá Hunter.
Třeba leží ve své posteli a po boku má svou snoubenku. Nebo je někde sám a myslí na mě.
Ať už tak, či onak...
Já byla vtažena do spánku, který se mi ve finále ani nelíbil. Objímala jsem Dereka a doufala, že všechny špatné sny zmizí.