Zaraki & Hunter

Chapter 44

Zaraki

Den se blížil ke konci a my po dlouhém ležení a mazlení v posteli, konečně vstáváme. Hunter si povzdechne. Musí si zabalit těch pár věcí co tu má a já mu chtěla pomoct. ,,Odvezu tě domů než přesunu svoje věci k brachovi. Pak bych tě mohl vyzvednout a zajít k němu na pivko.".
Líbal mi líčka a objímal. ,,Neříkej mi že Derek zase něco pořádá.". Hunter se jen tiše zasměje.
,,Je to blázen. Vždycky pozve úplně všechny co zná.". Nechtělo se mi z jeho teplé náruče. Sice nebyl pryč déle jak čtyři hodiny, ale chyběl mi víc než bych chtěla.

Byla jsem tak připravená jak jen to šlo. Jen mi něco nehrálo na mém odrazu v zrcadle. Jsem tohle vážně já? Nikdy nebylo dost příležitostí abych se mohla jakkoliv projevit. Moje osobnost byla zadupaná někde hluboko pod horou lží a bolesti.
Jenže..
Hunter mi dokazuje, že mohu zvládnout všechno co budu jen chtít. Prezidentka asi nebudu, ale něco málo bych ještě mohla dokázat.
Na proti mně už nestála, zlomená holka, se sklonem nesnášet celý svět. Jsem snad o něco moudřejší a určitě i šťastnější. Na tohle mi ani nestačí slova.
Momentálně mám možná obavu z něčeho úplně jiného, za nedlouho by se měl Hunter objevit a já začínám panikařit. Jak přesně se k němu mám chovat? Určitě tam nebudeme jen ve třech a já si nedokážu představit, že si někdo bude šuškat jak rychle si našel po rozvodu jinou. Nálepka milenky se mi zrovna nezamlouvá, ačkoliv nikdo neříká, že něco takového popírám. Na první vztahy teda nic moc, ale beru co život dává.

Ani jsem nemrkla a Hunter seděl u stolu. S úsměvem si mě prohlížel od hlavy až k patě. ,,Proč se na mě tak díváš? Někde něco mám?".
Možná jsem se neměla ptát. Zatraceně mu to slušelo. Šedé tričko mu obtahovalo tělo a bylo mi horko z pomyšlení jak je blízko.
,,Ne. Vypadáš nádherně. Možná až moc.".
Zajímavá lichotka. Jak to sakra myslel? Ve tváři mu hraje nekalý úšklebek. ,,Ani nevíš, maličká jak strašně sexy jsi v červených šatech.".
Byl na nohou v mžiku a já vlastně neměla kam couvat. Už takhle se lepím na hraj linky a zoufale nevím kam s pohledem. Opřel se rukama o linku a uvěznil mě tak svým tělem.
,,Jsi přesně ten typ, které si všimne každý chlap. Jsi chodící porno, maličká. Stojí mi z tebe pták, z toho jak jsi, kurva, nádherná.".
Polije mě horko, zahltí celý můj zdravý úsudek a ve chvíli, kdy mě začne líbat jako by byl konec světa, jsem v naprosté pasti citů k němu.
,,Nebudu tě moct spustit z očí, když to totiž udělám, seběhnou se okolo tebe jako toulaví psi. Jestli se tě někdo dotkne, maličká, tak budu zabíjet.".
V jeho pevné náruči se na nic nezmůžu. Plácnutím po zadku mi naznačí, že je čas jít. Krom malé kabelky beru krabičku s košíčky a chytám se jeho ruky.
,,Huntere? Nebude divné, když budeme před ostatními takhle? Myslím, držet de za ruku a tak. Jsi rozvedený, doslova chvilku, a já mám jen obavu aby-.".
Umlčel mě dlouhým polibek. ,,Jsi moje žena, Zaraki. Jestli někdo řekne něco špatného, tak skončí špatně. Navíc může být všem u prdele s kým šukám. Spíš mi bude každý závidět, že mi leží v posteli někdo jako ty, maličká.".
Musel mít poslední slovo.
Cesta k Derekovi proběhla v útlumem tichu a hned jak vystoupím z auta, naskočí mi husí kůže z hlasité hudby.
Gumový knedlík jenž se teď usadil v mém krku je více nepříjemný jak všechen povyk okolo.
Snažím se proplétat mezi lidmi a přitom se držím Huntera jako klíště. Bylo mi nepříjemně. Zužující pocit na hrudi a z ničeho nic se mi začnou klepat ruce.
,.Támhle je Derek.". Hunterova slova jsou jako budíček. Hned co nás Derek spatří se zvedá ze svého místa na gauči a rychlým krokem mě uvězní v objetí. ,,Jsi nádherná, čarodějko. Není fér, že tě má ten zmrd jen sám pro sebe.".
Derek už jiný nebude. Vždy upřímný až to muže někoho naštvat. Pro tento moment schytal pohlavek od svého bratra a mezitím co mu výhružně píchal prstem jsem se rozhlédla. Jako bych někoho hledala. Nebo jsem spíš zase myslela na nejhorší, protože co si budeme nalhávat, stále jsem měla na čele tu zatracenou nálepku milenky. Kolik lidí to ví? Třeba se teď zrovna dívají a říkají si jak jsem hrozná.
Usednu na kraj pohovky a dříve než vedle dosedne Hunter, Derek mezi námi udělá stěnu.
V ruce svírá dvě piva a jedno mi nabízí.
Zatímco on se usmívá jako sluníčko, Hunter ho zabijí pohledem. ,,Máš jí pořád jenom u sebe! Neviděli jsme se ani nepamatuji, tak nám nech trochu prostoru a nebuď stíhačka.".
Nelíbilo se mu to, žíly co mu vystoupaly na rukách nevěstily nic dobrého.

,,Tak povídej, čarodějko, je na tebe hodný?". S úsměvem jen přikyvuji a ptám se ho na práci.
,,Znáš to, zločinci nikdy nespí. Ale moc nevěřim tomu, že je na tebe hodnej, vždyť ani nemá duši. Kolikrát si kvůli němu už plakala?".
Bylo to popichování na Hunterův účet. Smála jsem se tomu jak se do sebe pořad šily a přitom zapomněla na ten pocit.
,,Malém bych zapomněla! Přinesla jsem ti košíčky.".
Za odměnu dostávám pusu a Derek s plnou pusou volá někam do prostoru.
Konečně našel Hunter skulinku aby se mohl dostat ke mně. Hned mi pokládá dlaň na stehno a já se schoulím do jeho náruče.
,,To bylo moje místo, Huntere!".
K obývacímu stolku usedají další dvě osoby.
Svá kluci- spíše muži- si berou od Dereka cukrové košíčky a přátelsky se zdraví s Huntrem.
Tak se stydím.
Stačilo by mi více sebedůvěry, ale Derek bere seznamování do svých opilých rukou.
,,Hoši! Tohle je čarodějka. Teda Zaraki. Upekla tyhle skvělý dobroty. Zaraki, tohle je Josh a Julian. Jsou to dvojčata, takže když si je popleteš, je to úplně v pohodě.".
Vlastně se dají rozeznat snadno, chápu že Derek zrovna nebyl ve formě, ale Josh byl narozdíl od svého bratra o něco menší. Oba zrzci, pozoruhodně zelenomodré oči a až nelidsky krásné rysy. Jinými slovy, mohli to být s fleku modelové.
Což se mi potvrdí o pár minut později.
Nervozita je pryč a i když se k nám přidají další dvě ženy, jsem zatím bez obav že by se dnešek mohl pokazit.
Jenže, nosím prostě smůlu...

Hledala jsem květiny v pustině a nalezla temnotu v čirém světle.