Zaraki & Hunter

Chapter 38

Bylo uspokojivé dotýkat se ho. Jen co to ale dořekl mi v krku uvízl knedlík, když opomineme fakt, že jsem měla v puse jeho.
Začnu kuckat a nejspíš bylo po pěkné chvilce.
Sám mi ho vyndal z pusy a starostlivě si klekl.
,,Oj.. Promiň, maličká.".
Bylo jsem docela v šoku. Jeho manželka, tedy jak sám řekl, budoucí ex, mu ublížila. Začala jsem cítím vážný pocit viny, vzhledem k tomu že jedním z důvodu jejich rozvodu jsem já. Bolelo to.
,,Neměl jsem ti to říkat. A ty, maličká, jsi mě vážně nasrala. Víš moc dobře, že jsem nadržený hovado a dělám všechno pro to, abych ti dal dostatek prostoru a ty si tu klekneš jako a jako poslušná holka mi ho začneš kouřit...
Jsem z tebe, kurva, zmatenej, Zaraki.".

Ať už jsem chtěla říct cokoliv, nic mi nepřišlo na jazyk. Měl pravdu, klekla jsem si před něj a teď za to tak stydím. Uhýbám před jeho pohledem, vypadá teď tak temně, že se mi rozklepou nohy. Jenže proč už se do toho neponořit úplně, když už jsem v tom až po uši.
,,Chtěla jsem....". Ale no tak. Zase mluvím a málo přemýšlím. ,,Nemusíš být ke mně tak galantní.". Poznala jsem ho jako někoho kdo si bere to co chce. Nebral ohledy na následky a teď je až příliš ostýchavý.
Tiché zavrčení, jeho výraz se změnil s chladného na povýšeného a s úšklebkem si mě přitáhl na tělo. Tiše jsem vyjekla.
,,Víš co mi tu teď říkáš? Mám se k tobě chovat tak jak chci? Kdybych to tak dělal, a nebral ohledy na tvoje city a drobný tělíčko, maličká, už bych tě dávno, kurva, dávno šukal v každým koutu tvého bytu.".
Cítím se tak hloupě. Nejdřív chci sama prostor a pak ho zase nechci, a skončí to takhle. Nejspíš jsem ho zklamala a naštvala. Chvěje se mi celé tělo, pod jeho dotykem i pohledem by, ne jeden strnul. Asi jsem se jen zbláznila, bláznivě zamilovaná do jeho očí, do hlubokého oceánu, který ještě nikdy nikdo neprozkoumal.

V takových situacích nikdy nemám co říct. V temné mlze, která teď nezkrotně obklopuje celou místnost, se prostě nedokážu držet dál. Dal od jeho těla a doteků.
Připadám si vedle něj, tak žensky. Nejspíš mu přijdu atraktivní, a to jen přidává mému egu, neboť Hunter byl nejhezčí muž, jakého jsem kdy potkala.
,,Chci tě takového, jaký jsi. Ať už jsi jakýkoliv, tak tě mám ráda.".
Možná bych měla raději mlčet. Bouří ve mně emoce a nechci plakat před, Hunterem.
,,Maličká, kurva, ty jsi vážně neuvěřitelná. Hele, je mi úplně jedno co se stalo. Udělám všechno proto, aby nás s Hanou rozvedli.".
Zvedl mě na rukou a odnášel zpátky do postele.
Tíha jeho těla je pohlcující, jeho ramena jsou tak velká, až mi běhal mráz po zádech.
,,Zachoval jsem se jako kretén. Nikdy si neodpustím, že jsme ti lhal a zranil tě tím. Nikdy tě už nechci rozplakat, maličká. Šukat tě je božský, a nechat si od tebe vykouřit je ještě lepší, ale když toho pak budeš litovat...".
Jak bych jen mohla...

,,Já tě vážně chci, Huntere. Mám ráda tvojí přítomnost, a když se mě dotýkáš...".
Myslím, že ho doháním k šílenství. Tvářil se jako kus ledovce uprostřed oceánu.
,,Kurva, maličká...".
Natisknu se víc na jeho tělo a natahuji se po polibku. Lehce uhnul, ačkoliv mě předtím, sám líbal, jak se mu zachtělo. ,,Vážně nejsi čarodějnice?".
Zkousl mi pokožku na krku, lehce de odtáhnu, ale jeho stisk je pevný. ,,Derek mi vyprávěl tu svou teorii o tobě, maličká. Vlastně mi říkal dost věcí o tobě.". Ztěžka polknu, jeho oči potemní a lehce mi zakloní hlavu. Šeptá mi tak do úst ta nestydatá slova. ,,Jestli mě něco vážně sere, maličká, tak je to fakt, že ti ho strčil do pusy. Protože tvoje rty měly být, jen moje.".
Ukradl si dlouhý polibek a stahoval ramínko košilky z mého ramene.
,,Vyšukám ti z paměti všechny vzpomínky na jeho ptáka. Protože ten můj bude jedinej, kterého uvidíš do konce života, Zaraki.". 
Přešla ho nejistota. Nad mým tělem se tyčil Hunter, jakého jsem poznala na samém začátku.
Srdci mi zběsile buší, až ztrácím dech. Je mi mdlo z toho horka, které vydává a orgány mi vřou při každém jeho slově. Byl tak moc přitažlivý....
Klepu se z jeho doteků a on konečky prstů prozkoumává mé tělo, jakoby se snažil najít zakopaný poklad.
,,Můžu ti to sundat, maličká?.". Zatahal za jmény materiál, až lehce zapraskal ve švech. Byl silný a nejspíš si to příliš neuvědomoval, jelikož i k mému tělu zacházel s větší silou. Nic násilného, jen rád dokazoval svou mužnost.
Dlaň přesměroval na můj krk a chrčel mi do tváře jak jsem božská.
Košilka byla dávno pryč a já jen hypnotizovala jeho pohled, byl plný chtíče a ještě něčeho víc.
,,Kurva, seš zatraceně dokonalá. Někdo tě stvořil, aby jsi chodila po světě a motala chlapům hlavy.".
Tohle už jsem někde slyšela.

,,Nechceš dokončit to, co si dělala předtím?". Jednoznačnou odpověď asi nemám, ale pro něj udělal cokoliv. Tiché ,,Mmm.". Stačilo aby se postavil a znovu mi ukazoval svou dominanci. ,,Když budeš chtít zastavit, poklepej mi na nohu.".
Nerozuměla jsem do chvíle, než jsem ho cítila na rtech. Žádné zaklepání jsem nepotřebovala, ani mě nenapadlo to udělat, protože tohle jsem chtěla ne?
Užívala jsem si jeho vzdychy a když z něj vyšlo moje jméno, plné touhy a divokosti. Držel mě za vlasy a udával si vlastní tempo.
,,Maličká...".
Přestal, dal mi hlavu na stranu a já zahlédla kapky potu na jeho hrudi. ,,Chci se ti vystříkat někam jinak, Zaraki.".
Byl to mžik, nestačím ani mrknout a už ležím přišpendlená k posteli. Ruce nad hlavou, pod jeho sevřením se napnu jako struna.
,,Chci tě slyšet křičet, maličká. Křič moje jméno.".
Mé tělo se mu oddalo a nebylo cesty na zpět. Tak jak prozkoumal me tělo bylo neuvěřitelně strhující. Rozklepu se úplně celá, cítí jak se napínám při každém jeho doteku.
Chtěla bych víc a víc.
Sténala jsem, ze začátku tiše a stydlivě, později se nedokážu ovládat, ani sebe a už vůbec ne svou mysl. Jeho jméno se neslo celým pokojem, spokojené vrčení a sténaní..
,,Kurva, maličká... Tohle budeme dělat každý, zkurvený, den.".