Zaraki & Hunter

Chapter 37

Hunter

Derek zmizel za dobrou hodinu. Nezapomněl mě nasrat- dal Zaraki pusu na tvář- a zmizel se slovy, že bude čekat u rodičů. Nejspíš nechtěl přijít o tu scénu která přijde. Nebylo by na škodu mít ho po ruce, až po mně bude matka házet nádobí. Na druhou stranu se mi nechce pryč. Klidně bych zůstal v tomhle hrozném bytě, klidně bych byl kdekoliv na světě, ale muselo by to být vedle ní.
Culila se a pořád dokola vychvalovala moje kuchařské umění.
Když vstala od stolu, s tím že umyje nádobí, stáhnu jí má svůj klín. Její boky jsou jako stvořené abych je držel. Uhýbala pohledem a její tváře roztomile červenají.
,,Maličká?".
Tak moc jsem nechtěl, ale čím dřív to budu mít z krku, tím dřív budu moct trávit čas s mou maličkou.
Tiché ,,Hmmm?". Donutí mě to k úsměvu, je tak krásná až tomu sám nevěřím. Nevěřím tomu, ž by mohla být opravdu jen moje.
,,Musím teď odejít, ale slibuji že se vrátím co nejdřív budu moct.".
Dostalo se mi pevného objetí. V něco takového jsem ani nedoufal. Nedokázal jsem si ani představit, co se teď odehrává v její hlavě.
,,Vrátíš se?".
Tak moc mě ty slova bolely a těšily zároveň.
Oplatím jí pevné objetí a najdu její zadeček.
,,Hned jak to půjde tak přijdu. Musím zařídit ještě pár věcí kolem, když nepřijdu dneska, tak zítra jsem tu jako na koni.". Smála se a tiše šeptala, že sama má hodně práce s překládáním.
,,Budu tu na tebe čekat, Huntere.".
Tak hřejivý pocit. Nikdy jsem ani nedoufal, že něco takového uslyším.
Miluji jí k zbláznění.

Po dlouhém mazlení jsem se nakonec stejně musel zvednout. Před odchodem jí políbím, tak aby věděla že to všechno myslím vážně.
Bylo skoro dvanáct. Cestou od ní se stavím u právníka pro papíry a malá zastávka v práci za účelem dovolené zabere jen pár minut.
K rodičům jsem přišel akorát na oběd. Už v předsíni jsem slyšel matku a její vyčítavý tón, kde jsem se tak dlouho flákal.
V kuchyni se jako tradičně sešla celá rodina a falešné úsměvy by se daly krájet.
Derek seděl jako pěna a jen se na mě díval s pozvednutým obočím. Pak přesměroval zrak na štos papíru v mé ruce a vypil sklenku alkoholu co měl před sebou. A to na ex. Nejspíš bych teď taky něco takového potřeboval.
Usednu vedle otce, čte si noviny a věnuje mi jen pozdrav. Matka štěbetá o nové kabelce až se nakonec zeptá kde jsem byl. Protože Hana jí samozřejmě řekla, že jsem nespal doma.
Bylo to tady.
Jen najít ta správná slova.
Kurva, vždyť jsem dospělý chlap. Nejdu přece první den do školy ani jsem nezapomněl napsat domácí úkoly.

,,Chci se rozvést.".

Kdyby v tu chvíli někde spadl špendlík, nejspíš bych to slyšel. Místnost utichla a já jen čekal kdo se k tomu vyjádří jako první.
Otec odložil své noviny a matku to doslova usadilo na židli.
Derek si naléval další sklenku a naznačoval mi, že stojí na mé straně. Jak se dalo očekávat, matka z popelavě bílé zrudla jako rajče.
,,Co jsi to řekl?". A je to tady.
Otec si mne obličej, nejspíš už neměl ani sílu něco říkat.
,,Budu se rozvádět, matko.".
Ukázal jsem na rozvodové papíry a v jejích očích plulo tolik emocí, že jsem se vážně bál.
,,Zbláznil jsi se?! Žádný rozvod nebude! Co si vůbec myslíš?!".
Začala zvyšovat oktávu a to bylo něco, co jsem vážně nesnášel. Proto mi bylo tak dobře se Zaraki.
,,Je mi jedno co si o tom myslíš. Já s Hanou žít nechci a nebudu. Jestli vás tím zklamu už je mi taky jedno.".
Nevzala to zrovna dobře. Začala doslova řvát a to už mi přetekl pohár trpělivosti. Přišel jsem sem v klidu, jen abych jim to oznámil. Nežádal jsem o rady a už vůbec ne o to, aby mi něco zakazovala.
,,Copak chceš znemožnit celou naší rodinu!? A co budeš jako dělat hmm? Půjdeš za nějakou courou?".
V té chvíli jí to nejspíš došlo. I Derek se teď díval, že v pravou chvíli zasáhne. ,,Je to kvůli ní, že? Kvůli té couře, kterou sis nechal vytetovat! Je to tak?".
Nestačil jsem říct jediné slovo. Vztek ve mně jen rostl a Derek opravdu zasáhl v pravou chvíli. Stejně tak dokázal, že je to vážně můj brácha.
,,Tak hele! Zaraki není žádná coura!".
Matka mu věnuje pohoršený pohled. Lepší to být už asi nemůže. Nejspíš je teď ta práva chvíle na to odejít. Oběd už jsem zkazil, matka nikdy nebyla tak naštvaná jako teď, takže celá situace si žádala útěk.
Vstal jsem od stolu a s hlasem matky za zády se vzdaluji. ,,Jestli se rozvedeš, Huntere tak pro tuhle rodinu už nebudeš existovat.".
Její slova bolí. Vážně mě to zamrzelo, slyšet tohle od své mámy. Derek se zvedl a byl mi v patách. Nečekal jsem však co z něj vypadne.
,,Jestli to vidíš takhle, matko.. Tak jsi nejspíš přišla o oba syny.". Jen aby jí nasral ještě popřál dobrou chuť a už mě táhl pryč.

,,Seš fakt magor, Huntere. Zkazil jsi rodinný oběd a teď co? Půjdeš to říct Haně? Mám jít taky? Kdyby tě chtěla třeba ubodat nůžkami na nehty?".
Prostě jsem se musel smát. Bylo mu úplně ukradený, že právě poslal matku do hajzlu. Ne tedy přímo, ale i tak. Jsem šťastný, že ho mám po svém boku, protože on je ten, co mi vždycky kryl záda.
,,Stačí když počkáš v autě. A kdybych se dlouho nevracel, volej záchranku.".
Bylo fajn zase najet na svou cestu. Najednou mi přijde, že všechen ten chlast byl jenom útěk od reality.
,,Jestli tě zabije, nebo zmrzačí, už jí z vězení tahat nebudu.".
Hana měla být prostě někde zavřená, tak aby neublížila nikomu kolem.
Já jen doufal, že to proběhne v klidu. Alespoň v rámci jejích možností, samozřejmě se mi nelíbila představa, že bude dělat problémy ale nejspíš je dělat bude.
Ani já a ani Derek jsme si však nemysleli, že skončíme na pohotovosti.
A už vůbec by mě nenapadlo, že bude mít takovou zkurvenou drzost po mně hodit vázu.
Protože, kurva, život je někdy svině a cesta za štěstím bývá bolestivější než rozbitá hlava. 

Hellou...
Jste tu ještě? Někdo koho nepřestalo zajímat mé stupidní rozestupy vydávání částí?
Vůbec bych se nedivila, když tu už nikdo nebude😂
Ale..
Jsem pořád tady a ještě jsem nepřestala věřit na smysl své existence.
Vlastně jsem vám jen chtěla popřát..
Mějte hezký večer❤️