Zaraki & Hunter

Chapter 15

Najednou si říkám, že jsem to možná já. Ta, co využívá situace a osoby, jenž je hned vedle.
Přišlo mi to, jako zatracený útěk od všech citů..
Kdybych totiž nechtěla utéct, odpoutat se...
Nejspíš bych teď nebyla s Derekem.
S největší pravděpodobností, by teď vedle mě ležel Hunter.
Hunter a jeho milá slova. Gesta, která by mi dávala najevo, že jsem pro něj víc.
Ale...
Co když Hunter utíkal za mnou? Třeba utíkal od všech jeho starostí a špatných vlivů ke mně, protože se mnou, nemusel řešit vůbec nic.
Všechno bylo najednou tak složité, že nešlo , o všem přemýšlet.

,,Zaro...". Vrátila jsem se do reality, kdy celé mé tělo hořelo pod jeho dotykem. Derek na mě upřeně hledí a očima se ptá, jestli mi to nevadí.
Klečela jsem mu v nohách, prsty chytil lem trička, které mi půjčil a s nevšední rozvahou mi ho svlékal. Styděla jsem se tak moc, že si hned zakryju ňadra. ,,Nemusíš se stydět, Zaro. Nemáš za co..". Chvějí se mi rty a s celé tělo mám jak z žužu. Odhalím tak svou hruď a nechám se unášet jeho pohledem.
Přivřené oči, napíná snad každý sval, rukama bloudí po mých bocích. ,,Jsi zatraceně dokonalá.". Uhýbám pohledem a nechám ho, aby si dělal co jen chce.
,,Narodila ses, aby jsi motala chlapům hlavu. V noci na tebe koukalo, dost borců. Kolika z nich, jsi si všimla ty?."
Nejspíš ne. Vlastně, učíte ne.
Nemohla jsem mu odpověď, až takhle se nad tím zamyslím.
Byla jsem natolik zaujata jím...nevnímala jsem nikoho jiného.
Tyčil se nade mnou, jako mramorová socha a s temným výrazem, jakoby mi viděl do duše.
,,Víš proč byl Hunter první?". Mrazí mě po těle z jeho hlasu. ,,Protože přišel, až k tobě. Do té mlhy co máš okolo sebe. Nejde z ní  utéct. Ať se hnu kamkoliv, cítím tvoji vůni. A toho se ti kluci báli.".Chytil okraje kraťas a s ďábelským úsměvem mi je stáhl mi kotníky. Byla jsme před ním nahá. Okolo se rozlila atmosféra, co by se dala zapálit.

Jeho hlas ještě potemní a silný stisk na stehnech, mě donutí syknout. ,,Byla jsi celý večer, jenom moje. Cítím se jak král, protože teď ležíš v mojí posteli. Nahá a dáváš mi něco, jako zlatej grál.".
Vlastně nemusel ani nic dělat. Stačilo mi to co říkal. Hladil mé tělo, jakoby by bylo ze sametu a když se pokojem rozlije můj sten...
Jsem vzrušená tak moc, až cítím mokré prostěradlo.
Zapálí to jiskru v jeho očích. Zakrývám si pusu, ve snaze aby se nestalo znovu. Ruce mi však uchopí Derek, a dlaní zakryje obě zápěstí. Připevní mi je nad hlavu a zkousne klíční kost.
,,Tady můžeš křičet, jak jen chceš, čarodějko. Nikdo tě neuslyší.".
Penisem jezdil po mém středu a ten moment mi zůstane v paměti dlouho.
Bylo mi neuvěřitelné teplo, sžíralo mě to zevnitř duše, nechtělo to přestat...
Touhle byla touha?
Bylo to jiné než s Hunterem. Byl to úplně jiný pocit, co mě ale, naplnil ve stejné míře.
Drtil mi pravý bok a než stačím vydechnout, zaplní mě. Můj křik zaplní snad celý dům..
Neměla jsem možnost, jak utišit svůj hlas.

Pokoj najednou ozářilo prudké světlo. Venku už vycházelo Slunce, ale přes černé závěsy, byl pokoj zahalen tmou. Derek, stejně jako já stočil pohled ke dveřím. Dřív než stačím, zaregistrovat postavu mezi dveřmi, se Derek zvedá a hlasitě zakurvuje. ,,Co tu do prdele děláš? Copak neumíš zvonit?". Zapínal si poklopec s mě zakryl svou peřinou.
Byla to žena, středního věku a vypadal zatraceně dobře.
,,Jsem tvoje matka. Nemusím zvonit."
Derek si prohrábl vlasy a já stočila pohled jinam. Snažila jsem se utišit svůj dech a zachovat vnitřní klid. Byla to jeho matka? V horší situaci už být asi nemohu.
Rychlým krokem vyšel z pokoje a dveře jen přivřel. Zaslechla jsem sice jen část, ale asi mi to stačilo. ,,Tohle není tvůj dům, mami.". I když jsem si jí prohlédla, jen koutkem oka, bylo mi jasné, že jsou oba stejní jako ona. Černé vlasy a oči barvy oceánu. ,,Hledám, Huntera. Nezvedá mi telefon.".
Hunter.
Od okamžiku, kdy mě Derek zaplnil, jsem na něj dočista zapomněla. A teď mi dochází proč.
Pocit provinění, který jsem absolutně nechápala.
,,Odešel ráno. Pohádal se s Hanou, to jako vždycky. Teď když dovolíš, dveře víš kde jsou.".
Hlas jeho matky, už není slyšet, za to klapot jejích podpatků je jako ozvěna. ,,Nemáš se čemu divit. Nezvedá ti telefon, ani tátovi protože jste ho uvrtali do svatby.". Derekův hlas slyším jen letmo a pak už vůbec. Uběhne chvilka, dveře otevřenou a jeho postava vejde dovnitř, domem se ozve hlasitá rána. Nejspíš vchodových dveří.

Nic neříkám a čekám, co se bude dít. Před několika minutami, mě tlačil v sobě a vzdychal do úst. ,,Čarodějko..".
Upírám na něj oči a červenají mi tváře. ,,Právě jsem se hádal se svojí matkou, s postaveným ptákem. Jsem nasraný, plný a tvoje hladový oči, mi vůbec nepomáhají. Je vlezlá a nemá ráda odmítnutí. Ale ty nevypadáš na to, že by tě to nějak rozhodilo.".
Hladové?
Vlastně, nedokážu odtrhnout oči od jeho těla.
Pár kroky byl u kraje postele a ukazoval ať jdu blíž.
Na kolenou klečím na kraji postele a nechávám se líbat. ,,Za hodinu bych měl být v práci, Zaro. Ale myslím, že  přijdu pozdě.".
S nevinným výrazem sleduji, jak si rozepíná kalhoty, stydlivě uhýbám pohledem a beru do ruky jeho penis. ,,Zničíš mě, čarodějko.".
Otřu se o něj rty a lehce přejedu jazykem. Vlastně mě ani nenechal, vzít si ho do úst víc, než po žalud. Se zakurvováním se odtáhl a povalil mé tělo pod své. ,,Stačilo by mi chvilku a udělal bych se. Nejdřív tě chci ošukat a pak si můžeš dělat s mým ptákem, co budeš chtít, čarodějko.".

Napadlá mě, po čem asi touží ostatní? Moje touha byla naplněna v okamžiku, kdy jsem ho ucítila v sobě. Opakovaně mě zaplňoval a já se necítila jako osamělý mrak na nebi.
Touha je stejně zrádná, jako láska. Dva nezvladatelné pocity, jenž dřímají v každém z nás.
Bylo to ale...
Správné?

Co je touha?
Samotnou by mě zajímalo, po čem touží ostatní.