Zaraki & Hunter

Chapter 35

Doufám, že je tohle sen. Nevěřícně jsem mu hleděla do tváře a stále si opakovala co právě řekl. On sám teď asi přemýšlel co mi řekne. Myslí to vážně?
A co bude potom? Chce snad.. Vážně, mě?
,,Zaro?". Chvilku jsme byla mimo. Najednou mi mával rukou před obličejem. ,,Ptal jsem se, jestli mohu přespat? Nechci jít pryč.".
Ne.
Nebo jo?
Měla bych se asi uklidit. Kolik mám teď vůbec možností? Mohu ho prostě poslat pryč, říct že to byla chyba a už ho nikdy nechci vidět. Nebo bych mu mohla třeba rovnou roztáhnout nohy....
Ani jedno není dobrý nápad. Zhluboka se nadechnu. Vždyť je to jen Hunter. Proč tu tak blázním? ,,Můžeš přespat.. Ale-". Hunter mě to nenechal ani doříct. ,,Nedotknu se tě. Dal bych si sprchu, jestli nevadí.". I bez mých slov se odebere z mého dohledu.
No a teď co?
Není ani sedm hodin večer. Zamotaná ve vlastních myšlenkách se rychle převléknu a čekám až Hunter opustí mou koupelnu.
Cítí ke mně to co já k němu? Nebo je to něco víc?
Nechci být důvodem jeho problémů...

Když Hunter vyjde z koupelny, má okolo boků jen ručník, drží se za zátylek a s telefonem v ruce se ptá, jestli jsem unavená. Bez odpovědi propluji okolo něj. Mám rudé tváře, protože to první na co mi padl zrak bylo jeho pěkné tělo.
Chvěji se, nemohu zkrotit svůj dech a až studená voda mi pomůže. Opláchnu si obličej a s čistou hlavou si sednu na popraskané kachličky.
Přitáhnu si kolna k bradě a zase si nevím rady. Tohle všechno je na mě asi moc. Vždyť já jsem se ani nedokázala pořádně rozhodnout, mezi Hunterem a Derekem. Teď se Hunter rozvádí a já spala s jeho bratrem.
Vážně je v pořádku, že je tady? Rozhodl se tak spontánně...
Ve skutečnosti mu nemám co nabídnout. Jeho manželka mě ztrapnila před desítky lidí a hlavně před Huntrem. Nadávala do děvek a kdo ví, čeho je vlastně schopna. Nejspíš budu to první co jí napadne, až se o tomhle dozví.
Bylo to tak špatné. Tohle všechno.
Má tohle vůbec nějakou budoucnost?

Musela jsem tam sedět vážně dlouho. Z transu mě dostane až jeho hlas. ,,Maličká?".
Vstanu, dvakrát se zhluboka nadechnu a vyjdu.
Hunter, v tento moment už oblečený, si mě začne prohlížet. ,,Jsi v pořádku, Zaro?".
Držel si odstup ale chtěl jít blíž.
,,Přemýšlela jsem.". Ustoupil a následoval moje kroky do ložnice. Bylo rozestláno a v malé televizi hraje sportovní kanál.
Usednu na kraj postele a nechám ho, aby si přisedl.
No tak! Řekni něco..
,,Zamiluješ se do mě znovu, Zaraki?". Nechápala jsem jeho otázku. Znovu se do něj zamilovat nebylo možné. Nejspíš jsem totiž nikdy nepřestala být zamilovaná.
Hloupá, mladá a zamilovaná.
,,Rozvedu se tak či tak. Teď už je to jedno, ale vážně bych chtěl život s tebou.".
Našel mou ruku a jemně ji stiskl. ,,Jsem hrozně zmatená, Huntere.". 
Nejspíš jsem nebyla sama.
Slyším jak si ztěžka oddechne. Dá si ruce za hlavu a svou postavou zabere polovinu postele.
,,Nezáleží na tom. Nezáleží na ničem co se stane, protože všechno co nebude souviset s tebou je mi úplně ukradený, maličká.
Zničil bych pro tebe celej Svět. v
jsi byla, moje.".
Byl tak klidný, moje srdce plesá jako o život a on snad usínal...
Proč mi říká takové věci?
Cítím jak mi červenají tváře.
,,Já ti vůbec nerozumím, Huntere.".
Byla jsem nejspíš zase někde jinde. Byl v sedu dřív než jsem mrkla a na nahou taktéž. Dokázat cokoli vyčíst z jeho pohledu bylo nemožné.
,,Čemu nerozumíš, Zaraki?".
Jsem snad zahnána do kouta? Místo srozumitelné odpovědi jen stočím pohled na zeď. ,,Já tě prostě, kurva, chci! A teď jdu znova do sprchy a pro nás oba bude asi lepší, když budu spát vedle.".
Nechal mě tam samotnou. Pohled na jeho zadá mi jen připomene, jak je velký. Byl to vážně moc hezký muž. Až moc hezký pro někoho jako já.
Proč šel znovu do sprchy?
Nemůže přece pořád dělat takové věci. Mate svými činy i slovy. Mám teď snad zůstat tady a nechat to být? Vždyť mi tak chyběl...
Teda ne!

Oh a je to tu zase. Sama sobě musím zanadávat. Necítila jsem se už takhle? Není to zase tak dávno, kdy mi tenhle pocit zatemnil mysl. Povzdychnu si. Ať už tak či tak, představa že mohu spát vedle něj byla hřejivá. Jenže on chce spát vedle a já nevím proč. Cítit jeho horké dlaně a moct si přičichnout jeho vůně...
Vstanu a odhodlaně se vydám do obýváku. Čekala jsem, že bude stále v koupelně, místo toho seděl u okna a kouřil cigaretu. Měl na sobě je kalhoty a z vlasů mu stékají kapky vody.
Upře svůj pohled na mou maličkost a já si nemůžu pomoct. Všechno hrdinství je pryč, roztřesou se mi ruce a nenapadá mě cokoliv, co bych mu chtěla říct.
,,Copak je, maličká?". Je tak moc... Líbí se mi jeho tělo. Derek mě nechal, abych se ho dotýkala jak jsem chtěla. Dovolil by mi to i Hunter?
Stydím se sama za sebe.
,,Já...". Nedokážu říct ani jedinou větu? Už jsem na tom vážně špatně. Jenže když se divá takhle...
Modré ledovce mě probodávají skrz a přitom jsou tak přitažlivé.
Zatínal ruce a nehnul se ze svého místa.
,,Chtěla bych..".
No tak..
Je to přece jednoduché ne? Prostě mu řeknu, co chci.
,,Chtěla bych spát vedle tebe.".

Tak moment..
Vážně jsem mu to řekla? A proč takhle nahlas?!
Blázním. Nemůžu uvěřit, že jsem to doopravdy řekla, vždyť jsem chtěla jen mluvit. Nebo ne?
Vstal.
Zavřel okno a několika dlouhými kroky se ocitl u mě. Srdce mi začne bušit tak nahlas..
Neřekl jediné slovo a jen chytá mou ruku.
Odvedl nás zpět do ložnice a čekal než si lehnu. Oba nás zakryl peřinou a dělil nás vážně jen kousek. Div nedýchám, jen aby nepoznal jak jsem nervózní.
Váhám, mohu chytit jeho ruku? Nemusel by chtít a jen by nastala trapná atmosféra.
Jenže..
Konečky prstů šátrám pod peřinou dokud nenarazím na jeho dlaň. Byl to nepatrný dotek, Hunter uchopil mou dlaň do své a pevně stiskl.
Jeho hlas mě postaví zpět nohama na zem.

,,Odešel jsem, abych tě neojel, protože bych to zase všechno posral. A ty mi přijdeš říct, že se mnou chceš spát?".
Zase říká tyhle věci. Jenže měl pravdu a já mám zase nutkání říkat hlouposti
,,Chtěla bych...".
Jsem nepoužitelná...

,,Chtěla bych se tě dotýkat.".

Není to.. no však víte...
Byla dlouho pauza, ale já si stále nejsem jistá..