Zaraki & Hunter

Chapter 11

Nechápající celý svět se s klopýtáním, dopotácím ke dveřím. Huntera to probudilo stejně rychle, ale z vyhřáté postele se nezvedal. Zakrývám se teplou dekou a odemykám dveře.
Na malý okamžik se zarazím. Za dveřmi nebyl nikdo a nic, krom vzkazu na podlaze. Sousedé by ocenili abych se ztišila v pozdních hodinách. Opravdu milé gesto. Žaludek mi hraje orchestr a lednice je stejně prázdná jako má mysl. Ploužím se do koupelny pro horkou sprchu a probuzení. Hunter po mém příchodu seděl u stolu, zadumaný s telefonem a nejspíš nevnímal svět. Usedám na jeho klín, jeho ruce mi chybí každou vteřinu, kdy mi není na blízku. ,,Chceš se mazlit, koťátko?". Mobil odložil takřka hned. Omotal oko mě své ruce a zmáčkl v objetí. ,,Musím si najít práci. Dneska bych se měla po něčem podívat.". Tiše se zamyslím, ale Hunter má vždy co říct. ,,Umíš jazyky. Mám známého, co by ti, možná práci dal. Dělá překladatele. Dneska ale, půjdeme ven? Derek pořádá večírek, uděláš mi doprovod?". Stydlivě uhýbám před polibkem. ,,Nemyslím, že je to dobrý nápad. Určitě tam budou i tvoji přátele. Nechci být na očích.". Zkousl si ret a zpevnil stisk. ,,To asi Jo, ale když tam přijdeš s Derekem, asi se nic nestane. Chci tě mít nablízku a taky se mi líbí, když jsi opilá.". Zakroutím hlavou a odeberu se do ložnice. Potřebuji očistu celého těla. Nejlépe i duše, ale kdo ví, co mi osud připraví. Zavrtám se do postele. Jenže sama. Hunter se zastaví mezi dveřmi a s omluvným výrazem se loučí.
,,Vyzvednu tě v osm? Musím teď něco... vyřešit.". Natáhnu se jeho směrem a žádám o polibek. Postel chladla a já jen hleděla na jeho zadá. Rty mě páli od polibků ale i přes velký hlad a fakt, že je skoro jedna hodina odpoledne, ještě na chvilku usínám.

Kdybych ho nikdy nepotkala, nemusela bych se trápit vlastním svědomím. Čím více času trávím v jeho přítomnosti, začíná mi docházet, že všechny ty květiny a večeře...
Jeho polibky, doteky, noci strávené v jeho objetí. Je přeci zadaný. Tohle všechno by měl dělat s jinou ženou a mě začíná trápit, co vlastně dělám. Co kdybych potkala někoho jiného? Co když, tam někde teprve čeká, někdo, kdo si mou přítomnost užije stejně tak?
Odpoutávání od citů, které neměli nikdy vniknout, bylo těžší než jsem si myslela.
Možná, bude nejlepší, když se od něj odpoutat co nejdřív.
Teprve teď, si vážně uvědomuji, že jsem se do nej zamilovala. Vážně zamilovala, až mi z toho bylo do pláče.

Vybrat si správné oblečení, bylo těžší, než jsem si myslela. Po hodině rozhodování, volím černé džíny a krátký top. Džínová bunda to jistí, ale čím blíže je osmá hodina, tím více jsem nervózní. Ještě horší bylo, třicet minut po osmé, kdy stále sedím u stolu a čekám. Popíjím čaj a pomalu si říkám, že je něco špatně.
Ve čtvrt na deset, kdy už jsem čekání vzdala a usedla k televizi, se bytem rozezní zvonek.
Že by?
Nebyl to Hunter, vlastně mě překvapilo, kdo to byl. Derek stál opřený futro dveří a hleděl na mě, chladným pohledem. ,,Je to zmrd, aby jsi věděla.". Nechápavě o zvu dál a naslouchám jeho slovům. ,,Na party se objevila Hana a Hunter mě sem poslal. Mě je, ale úplně u prdele, jeho vzkaz o tom, že tam být nemůžeš. Jeho omluvy jsou zasraný kecy a když je fakt špatnej nápad, aby jsi se mnou šla, půjdeš. Půjdeme spolu, aby jsi mu ukázala, ž není jedinej chlap co tě může mít. A aby si uvědomil, v jaké situaci je on a především do jaké situace, staví tebe.".
Nepobrala jsem více jak polovinu toho všeho, co mi řekl. Srovnávala jsem si to v hlavě a věnovala mu svůj zmatek.
,,Jeho snoubenka, je na tvé párty a tak tam nemůžu. Teda, Hunter nechce abych tam byla.". Přikývl a ptal se, za jak dlouho budu hotová. Kroutím hlavou a nervózně se uchechtnu. ,,Vážně to není dobrý nápad, Dereku. Nemůžu tam jít.". Pro změnu kroutí hlavou on a pohotově odpovídá. ,,Ty tam můžeš! Můžeš tam jít, jako můj doprovod, protože já, tě tam chci."
Bylo to skoro, jakoby to říkal Hunter. ,,Nepatříš mu a on bude litovat, že mě sem poslal.". Nechápající co jeho slova vlastně znamenají, mi hází bundu. ,,Dereku, nevím co tím myslíš. Jsem z tebe zmatená..".
Srdce se mi sevře tak pevně, až skoro nedýchám. ,,Prostě chci, aby jsi plakala na mém rameni. On tu nebude navždy, ale já žádný závazky nemám. Nejsem zasnoubený, nemám nikde napsáno jak mám žít. Rozhodně se budu snažit o to, aby jsi se na mě dívala tak, jako na něj.".

Zajímavý pocit. Ten, který teď vyvolal. I když je jako nekonečný slovník, který nejde zastavit...
Říká věci, tak jak jsou. Vlastně měl zatím vždycky pravdu a nemyslím, že bych to mohla jakkoli vyvrátit. Nehybně stojím na tom samém místě a hledím mu do tváře.
Pod černým závojem jeho řas, se leskem oceán. Tak modré oči, že mě pohltí zajímavá myšlenka. Derek se od svého bratra příliš nelišil. Byl mu tak podobný, jak jen mohl.
Prohrábl si černé vlasy a s otázkou o krok přistoupil. ,,Půjdeme spolu na rande, Zaro?".
Bylo to až příliš náhle. Několikrát zamrkám a s bolavým srdcem,nakonec odpovím.
Jen ne , na jeho otázku.
,,Mám ho, vážně ráda.".
Uchopil mou ruku do své, byl tak blízko až se celá zachvěji. ,,Kdyby jsi poznala náklonnost někoho jiného, poznala by jsi, jestli jsi vážně zamilovaná. Je to první chlap, co se ti kdy přimíchal do cesty. Ale není jediný.".
Až do teď, se chvěji adrenalinem. Dotek na mé tváři mi rozostří vidění a lehce podléhám chuti, zjistit jak voní. ,,Počkám si na pusu. Ty sama, mi jí budeš chtít dát, Zaro. A já, si to pak náležitě užiju.".
Slyšet něco takového od někoho jiného než byl Hunter? Červeň mu stoupla do tváři a nevím kam s pohledem. Rozbuší to mé srdce a s těžkým kamenem na hrudi, ho pomalým krokem doprovázím.
Až příliš moc, jsem se nechala unést touhou.
Touhou, nebýt sama.
Jenže...
Mezi touhou a láskou, je tenký led. Stačí jeden špatný krok a muže zmizet i to, co vlastně nikdy nebylo.