a dream but also a nightmare, all in one

54

Po nějaké době, nás odtamtud ostatní konečně dostali.

,, Musíme jít." Naléhal JJ, když jsem se loučila s Rafem.

,, Doufám že se brzy zase uvidíme, možná, jen za lepších okolností." Usmála jsem se a odtáhla se z obětí.,, To já taky a nebreč," setřel mi slzu.,, uvidíme se co nejdřív to půjde." Usmál se. Ještě jednou jsem ho pořádně objala a běžela za ostatníma.

...

,, Kam jdeš?" Zeptala jsem se Johna, když za sebou chtěl zavřít dveře.,, Za tátou." Odpověděl jen.,, A proč on nepřijde sem?" Podívala jsem se na něj zmateně.,, Protože už jsem tady." Usmál se nějakej chlap.,, Boha jeho, chceš mi přivodit infarkt?!" Vykřikla jsem a chytla se za srdce.

,, Co?" Nervózně jsem se usmála když na mě jen zíral.,, Mohla bys ven prosím?"

,, No, tak co bylo tak důležitý?" Zeptala jsem se po chvíli co jsme jen tak stáli. Už dávno jsem si všimla, jak se na nás všichni dívají přes okno.,, No, nevím jak ti to říct." Nervózně přešlápl z jedné nohy na druhou.,, Prostě narovinu, nic tak složitýho." Protočila jsem oči.

,, Seš dost podobná matce." Vypadlo z něj nakonec a to byl přesně moment, kdy jsme se zarazila.,, S mojí matkou, nemám nic společného." Se slzami v očích jsem ani něj vztyčila prst a přešla k němu blíž.

,, Ale pořád jsem nepochopila kam má tahle konverzace vést." Řekla jsem jen co jsem se uklidnila.,, Jsem tvůj otec."