Predator || Stein27, Sofian Medjmedj

part 1

„Myslela jsem že se propadnu do země! A ty se mi prostě pořád budeš smát." protočila jsem očima a pokračovala s mojí nejlepší kamarádkou Nat, učit se ke mně na byt.
„Musela jsem mu to říct, pořád na sebe tak hezky koukáte a ani jednomu to nepřijde divný." mluví vážně, což znamená, že to taky naprosto vážně myslí.
„Ale jedno musim říct Bety. Matěj si tě nezaslouží, vím že to říkám pořád, nemá to cenu a ty si i tak nedáš říct, ale on se s holkou jen vyspí a odkopne ji chápeš to? Je to prostě děvkař." souhlasím s tím, ale když jsem zamilovaná, všechny chyby zmizí.
„Změnil se." nezměnil, jsem jen naivní.
„Bety jestli si myslíš tohle, tak je to vážně divný, protože on.." dál jsem ji přestala vnímat, protože co se to sakra děje před mým bytem? V bytě podemnou budou bydlet nějací kluci, o tom vím, ale mají hrozně moc věcí, kam to chcou všechno nacpat? Ty byty jsou tak malý, že jsem ráda když se tam vejdu já s Nat.
„Kdo to kurva je" šeptla Nat a zaraženě koukala na místo kde stály dvě dodávky plné věcí.
„Budou podemnou bydlet nějací borci." řekla jsem a vydala jsem se se zeptat jednoho z nich, jak dlouho to budou stěhovat. Nat jenom stála a koukala.

„Čau, můžu se jen zeptat na jak dlouho to tu ještě máte? Potřebujeme se s kámoškou učit do školy." snažila jsem se být co nejmilejší, ale moc mi to nešlo. Vlastně asi ani neumím být milá. Ptala jsem se vysokého blonďáka s kroužkem v nose. Měl spoustu tetování, hlavně na rukou a působil z nich nejsympatičtěji.
„Tak dvě hoďky určitě, asi s kámoškou budete muset počkat nebo jít někam jinam jestli chcete klid. A teď už prosím běž, musíme tam všechno nacpat a poslední co potřebujem je, aby se nám tu motaly dvě malý holky." okey, já se tu snažím být milá a on takhle? Tak to asi kamarádi nebudem.
„Takže aby jsi věděl chlapečku, semnou takhle mluvit nebudeš. Nejsem žádný dítě a byla bych ráda kdybych zvládla udělat maturitu, čemuž ty ale asi rozumět nebudeš s tím tvým vyfetovaným mozkem o velikosti lískovýho oříšku." Vypálila jsem na něj tu nejvíc hnusnou odpověď která mě napadla, protože jsem chtěla vědět jak zareaguje. Proč? Netuším.
„Hele vypadni a uděláš nejlíp když se s náma bavit vůbec nebudeš. Jedinej kontakt kterej sem schopnej vykonat je, že tě občas možná i pozdravim pokud se mi bude chtít. A teď už táhni, nazdar." Dobře tohle bylo překvapivé. Šlo vidět že jsem ho dost naštvala, ale bylo mi to jedno a bez pozdravu jsem odešla.

***

S Nat se snažíme soustředit už asi tři hodiny, jenže pod náma to dost žije. Kdyby tu nebydlely jen starý a nahluchlý babičky, tak už na ně dávno někdo vlítne za rušení klidu v paneláku.
„Jdu tam. Už mě to sere a potřebuju tu maturu, nebo končím." vzala jsem krabičku cigaret, zapalovač a šla si zapálit před barák, ještě než na ně naběhnu. Vyjdu ven a koho nevidím, jeden z nich si šel dát taky kuř pauzu od kalení.

Snažím se zapálit cigaretu ale asi mi došla náplň v zapalovači. Bože neříkejte mi že s ním budu muset mluvit.
„Hej můžu si půjčit zapik?" Zeptala jsem se a opatrně na něj koukala. Byl o něco vyšší než ten první, měl hnědé, kudrnaté vlasy, modré oči, plné rty, celkově vypadal moc dobře, ale jestli se bude chovat jak ten z odpoledne tak se jdu bodnout.
„Jo jasně, na." Byl až podezřele milý, což se mi nelíbilo. Zapálila jsem si a natáhla kouř do plic.
„Promiň za to odpoledne, on Petr bývá nevrlej když něco nejde podle plánu a zrovna jsi byla první na ráně na kom by si vybil zlost." Aha takže nepříjemnej blonďáček z odpoledne je Petr. Teď ještě zjistit jak se jmenuje tenhle sympatickej pan kudrlinka.
„A ty se jmenuješ?" Típla jsem cigaretu o novou fasádu bytovky. Ještě že tu nejsou kamery, jinak by mě ty babičky zabily, že jim tu to ničím.
„Sofian" odpověděl jednoduše a pousmál se.
„Bety" podala jsem mu ruku a on ji přijmul.

***

Povídali jsme si už dost dlouho a ještě by jsme pokračovali, ale vzpomněla jsem si, že na mě nahoře čeká Nat.
„Hele myslíš ze bys jim řekl ať se zklidní? Musíme se s Nat učit, čeká nás maturita a já ji musim udělat jinak mě vyhoděj z práce." Vzpomněla jsem si na důvod proč jsem vlastně někam vůbec chodila.
„Jasně, něco jim řeknu." usmál se a já taky. Rozloučili jsme se a já vešla do bytu celá vysmátá, což Nat nechápala. Nevadilo mi to a nehodlala jsem ji to vysvětlovat, aspoň že už byl klid na učení.

**

784 slov