Kámoš Mého Bráchy

60. Tým

  Celý týden přemýšlím jak to Petrovi říct a nejen jemu ale i bráchovi a zbytnu lidí. Calin mi poradil ať ho vezmu ven a tam mu to řeknu a Lucka zase že bude mít Petr za chvilku narozeniny. Tak mu to mám dát jako dárek.
Je to hrozný, polovinu tohodle týdne jsem strávila u hajzlu a nebo v objetí lucky nebo Calina, brečela jsem jim do oblečení protože jsem se bála jak to všechno bude a že mě brácha pošle na potrat.
Většinou to bylo večer nebo v době kdy byly ostatní venku nebo ve studiu.
Péťa je teď v nemocnici a zítra se vrací, netřeba dodávat že jsem s toho byla totálně v prdeli a musela spát s bráchou v pokoji protože jinak bych se vůbec nevyspala.
„Ségra pojď sem!" Křikl na mě najednou brácha, právě jsem se u Calina v pokoji bavila s Luckou když koukali na seriál.
„Ty vole co zase chce" stěžuju si a vydám se za ním
„Když uslyšíme křik tak běžíme pomoc" smějou se.
Opatrně sejdu schody a všimnu si bráchy jak stojí na balkoně a nechal otevřený dveře.
„No copak se děje" usměju se a doufám že se nebudeme dít nic hrozného.
„Sedni si prosím" řekne a potáhne si z cíga, fuj já bych se už asi zeblila.
„No tak povídej prosím, já chci jít ještě ven"
Nadechl se a hned zase zavřel pusu... ty vole... pomyslím si a zastrčím si nervózně pramínek vlasů za ucho.
„No víš ségra... eh jak to říct v klidu... Hmm no" zasekává se když típá cigáro o popelník a u toho se mi to snaží říct.
„No nejde to takže..." nadechne se a otočí se na mě.
„Jak to že si kurva těhotná!" Křičí  a já se zasměju. Nevím co mi přijde vtipný, snad jenom to že si toho všiml nebo to že mě za chvilku zabije a to nemluvím o Petrovi.
  Myslela jsem že je v pohodě ale on je nasranej, proto se zvednu a začnu se nenápadně blížit ke dveřím, s tím že sleduju jeho výraz.
„Brácha než něco začneš zase říkat, tak ti chci jenom říct že to byla nehoda"usměju se a doufám že to něčemu pomůže.
Ups to jsem se spletla... vstal z té židle a opřel se o zábradlí balkónu.
„Nehoda jo? Nehoda... já ti ukážu co je nehoda" říká a já raději běžím do bezpečí kuchyně, schody bych teď nezvládla.
„To že tě omylem zabiju!" Křičí za mnou a já se zastavím a opřu se a ostrůvek a sleduju jak se mě snaží dohnat, běží zamnou ale já já opět uteču na druhou stranu, takže teď stojíme naproti sobě a dělí nás jenom kuchyňský ostrůvek.
„No tak bráško uklidni se,je to moje věc" řeknu s klidem a on si prohrábne vlasy.
„Není doprdele je to i Petrovo kurva a já jsem vám něco o tom říkal! Vždyť je to absurdní, je ti teprve osmnáct!" Křičí ale mě to nezajímá, chápu že ho to mrzí že zrovna jeho kámoš ale já za to snad můžu? Kouká na mě ale už nevypadá tak naštvaně,je tam i trocha lítosti.
„Já vím že tě to mrzí ale kurva uvědom si že já Petra miluju! Promiň že je mi teprve osmnáct a promiň že je to tvůj kámoš ale od té doby co umřela máma tak jsem konečně šťastná!" Brečím a sleduju co se bude dít dál.
,,Heeej co se tady děje?” ozval se Petr,který stal ve dveřích.Jak dlouho tam kurva je!?
Těkám pohledem mezi bráchou a Petrem.
,,Nic,neboj.” řekl,teda spíš prskl brácha jeho směrem.
,,Jasný a proto tady Isabelu hrotíš za to,že se mnou čeká dítě. To jsi fakt brácha roku hele.” řekl Petr s naprostým klidem.
,,T-ty to víš?” zeptala jsem se vyděšeně.
,,Ten těhotenský test si mi doslova dala k věcem Lásko…chtěl jsem abys mi to řekla sama,ale to by to tady pan nasraný nesměl posrat,že?” řekl Petr a já myslela,že mám halucinace. On to věděl!? Já mu ho dala místo k sobě k němu!?

Doprdele, já jsem vážně pitomá... tohle se nemělo stát, teda jako mělo ale ne takhle...

„Jak? K-kde si ho?... kdy?" Nemůžu říct ani jednu větu, jsem z toho v šoku , slzy mi tečou po tváři ani nevím jestli slzy štěstí nebo smutku.
„Pšš všechno ti řeknu, jsem tu pro tebe, teda vlastně pro vás" řekl když mě obejmul a při posledním slově mi dal ruku na břicho. Zasmála jsem se a pořádně ho objala kolem krku.
„Miluju tě" řekl naposledy než se ode mě odtáhl a svůj pohled přesunul na Marka.
  Držím ho za ruku a začnu se dívat kolem, všimnu si i lucky která má slzy V očích a usmívá se. Není tu jen ona ale i Calin, Wilda ,David dokonce i Viktor!
Co tu dělá? Jak se sem dostal, všichni v šoku sledují tuhle událost.
Rychlímy kroky se vydám za nima a objemu je.
„Co tady děláš?" Ptám se zatímco co Viktora drtím v objetí.
„Mělo to být překvapení ale spíš je to naopak... mockrát gratuluju" směje se a postaví mě na zem. Ani jsem si nevšimla že mě držel nad zemí.

Ještě chvilku tam tak stojíme dokud Petr něco neřekne, za tu nekonečnou minutu si hrál se svým zlatým řetízkem na krku a čuměl do země.
„Asi bychom to měli vyřešit v soukromí  ne?" Ptá se bráchy který si úlevně vydechne
„Jo to by bylo lepší ale furt tě chcii zabít" řekne a konečně se pohne z místa.
To je debil ale mám ho ráda.
 
S ostatními jsme se rozhodli jít pro něco dobré k jídlu a samozřejmě taky i pití protože tohle chce oslavit.
  Já samozřejmě vzala všechno možný na co jsem zrovna měla chuť a kluci vzali chlast pro sebe a nějaký věci i pro mě.
  Zaplatili jsme a vydali se směr domov, doufám že si to už vyříkali a že nenajdu Petr ležet mrtvého před bytem se v zkazem od bráchy že to nevydržel a že ho musel prostě zabít.
To by mě asi zavřeli, protože bych ho t umlátila k smrti a napsala k tomu že to bylo omylem.

Všichni nám gratukovali a já byla nesmírně šťastná že to mám za sebou, dokonce i od Jakuba s Dominikem a ostatních kluků nám přišli moc hezký zprávy. Prý se těší až to malý budou učit kouřit a dělat špatný věci jako já s Petrem... debilové tohle, já s Petrem a dělat špatný věci? To my nejde dohromady.
 
  V kuchyni jsme připravili vše potřebné a vydali se s tím do obýváku a začli oslavovat,já skončila se skleničkou nealko mochita který mi připravil Viktor a spokojeně jedla snad úplně všechno co bylo k dispozici.
Brácha za chvilku přišel a hned mě vtáhl do objetí
„Mám tě rád sestřičko, promiň za to jak jsem se choval jenom jsem měl strach" říká mi a dál si mě k sobě tiskne.
Co to s ním ten Petr dělá? On mu něco dal ne..
„V pohodě, hlavně že se nezlobíš a nezabil si mi otce mého dítěte" směju se a on taky.
„Málem jsem ho i zabil ale pak mi došlo že by to semnou nedopadlo úplně nejlíp" směje se a sedá si na gauč a já se spokojeně přitulním k Petrovi.

Máma a táta teď jsme tým...