Kámoš Mého Bráchy

6. zachránce

„Isabello"řekl hlas a já se podíval směrem k němu,chvilku mi trvalo než jsem si uvědomila kdo to je „Péťooo!"vypísknu a obejmu ho,trochu sebou cukne ale hned si mě od sebe odtáhne „Tvl kolik toho vypila"řekne pobaveně Petr a Lucka se zasměje,v pohodě se otočím ke své ledové tříšti a přitom zapnu telefon , jazykem jsem našla brčko,už jsem se chtěla napít když v tom mi Petr dal skleničku pryč a já ho jenom probodla pohledem „Myslím že už si toho měla víc než dost" řekne a sleduje mě pohledem , Lucka se jenom začne smát. Vyjdeme před klub a já se nadechnu čerstvého vzduchu, Lucka mě jenom pobaveně sleduje ,jenom se na ní kouknu a začnu se smát,po chvilce se ke mě přidá a Petr nás nechápavě pozoruje.
„Nojo tvůj princ už je tady tak já už půjdu" řekne Lucka nakonec „Není to můj princ a NIKDY nebude!" Vyšteknu a probodnu Lucku pohledem „Díky bohu ,jinak bych měl celý zbytek života v prdeli" Lucka se jenom zasměje a obejme mě. Jakmile odejde tak si Sednu na okraj chodníku a zapálim si „Chceš taky?" Zeptám se a natáhnu k němu ruku ,koukne se na mě těma svýma očima a já opět pocítím motýly v břiše, vezme si ho a natáhne do plic , následně vydechne a já ho celou dobu pozoruji. „Budeš na mě jenom koukat nebo konečně půjdeme domů?" Zeptá se a odhodí zbytek cigarety„Nikam nejdu ,můžu si dělat co chci" řeknu a překřížím si ruce na prsou, už jsem myslela že odešel ale najednou jsem ucítila dvě silné paže a následně jsem byla na nahou. „Jasně a tvůj bratr mě zabije když zjistí že jsem ti nepomohl" jenom protočím oči a vydám se směrem k bytu.
Už jsem myslela že půjdu normálně ale moje nohy zřejmě zapomněli svojí povinnost a já tak následně Stratila rovnováhu,už jsme myslela že spadnu ale naštěstí jsem se chytla o Petrovo ruku. Jenom se začal smát a já se pokusila jít normálně ,furt jsem se děsně smála protože pohled na moje nohy byly o dost zajímavější než pohled Petra. Jakmile jsme odbočili Petr mě vzal do náruče „Takhle bychom šli ještě dva dny než ty by ses dostala domů " řekne a trochu otráveně ,jenom se k němu přitulim a sleduju cestu.

Jakmile zavře dveře od bytu ,tak se pokusím najít v té tmě zapínač „Auu!" Křikne Petr a já se začnu smát na celý barák „Mužeš být ticho , ještě nás uslyší" zašeptá Petr,po nějaké době jsem našla zapínač ale musela jsem se trochu ohnout abych tam vůbec dosáhla,už jsem myslela že to zvládnu,když v tom zakopnu o Petrovo boty a začnu padat na zem.
Ale při mé smůle jsem musela vzít rovnou i Petra, tudíž jsem nedopadla na zem ale na Petrovo tělo„Co sakra děláš! chceš mě zabít?!"vyhrkl Petr a já se začnu opět smát„Chtěla jsem jenom rozsvítit světlo ale ty se musíš všude nasrat" řeknu a podívám se na něj „Aby ses neposrala" řekne a protočí oči. Kouknu se na něj a zjistím že mě celou tu dobu pozoruje,jeho modré oči sledují ty mé ale můj pohled zaujali jeho rty, vidím že se mi taky koukl na rty ale pak hmed do očí. Obličeje máme skoro u sebe ,až tak že se naše nosy skoro dotýkají ani si ne uvědomím že mě celou tu dobu drží za boky.