55. Žárlivka

982 41 4
                                    

V klidu si tancujeme když se najednou jeho ruce přesunou na můj zadek.
„Co to děláš?" Zeptám se a on se usměje.
„To nic věř mi puso"zasměje se a já si všimnu jak po Petrovi hodil provokativní pohled. Začnu se smát a Dominik taky
„Jsi blázen"
„Říkal jsem že se o to postarám" pronese a udělá semnou otočku.
Sotva to dohraje už se u nás objeví Petr „Velice rád bych řekl že vás nechci rušit ale je to naopak takže pokud dovolíš nachvilku si vezmu svojí holku" řekne a já se usměju.
„Okey Adámku" řekne se smíchem a já protočím oči.
Chytne mě za ruku a odvede do pokoje.
„Můžeš mi kurva říct co to bylo?" Zeptá se a já si sednu na postel.
„Nevím o čem mluvíš sám si říkal že nežárlíš , byl to jen tanec" pronesu a sleduju jeho vražedné pohledy.
„Jasně a kdybych náhodou líbal Natálii taky by to nic nebylo?" Zeptá se a já protočím oči.
„Víš co dělej si co chceš Petře ale chci abys věděl že tě nikdy nepodvedu ,sama jsem ti řekla ať se těšíš na chatu tak se nediv".
Petr se na mě podíval s ledovým vztekem v očích.,,Ještě jednou uvidim něčí ruce na nepatričnem místě. Tak ti přísahám,že mu urvu koule. Ty jsi jen moje rozumíš" zavrčel a pritlacil mě na zeď. Měla bych se ho asi bát,ale když on je tak sexy,když je dominantní.,, Nikdo mi nebude sahat na něco co je moje" zašeptal mi do ucha a políbil mě na krk.
„Vážně jo? Tak sleduj" řeknu a vydám se po schodech dolů. Mířím si to rovnou k Dominikovi který se baví s bráchou, Viktorem a Jakubem.
Přijdu k němu a poklepu mu na rameno.
Za sebou slyším jenom Petrovo žárlivé nadávky
„Co s-" ani to nedořekne protože ho začnu líbat.
Kolem je naprostý ticho a já se od něj odtáhnu a usměju se.
„Tyvole ségra" řekne do ticha brácha
Dojdu k Petrovi který stále stojí na místě a mě s Dominikem bodá pohledem.
„Ty vole tak vy jste zajímavý pár" pronese Viktor a ostatní jenom divně čumí dokud si nenajdou lepší věci na práci.
Bracha a spol se koukali někam za mě. Když jsem se tam podívala došlo mi,jakou píčovinu jsem udělala. Všichni totiž koukali na Petra, bez jediného slova se otočil a šel pryč.,,PETŘE!"zavolala jsem za nim a snažila se ho dohnat. Jenže už jsem ho nestihla...
Byl pryč. Sedla jsem si na zem a začala brečet.
Něčí ruka mi sáhla na rameno.,,Ségra..." brácha si vedle mě sedl a přitáhl si mě do objetí.,,J-Já jsem tak blbá." vzlykala jsem mu do mikiny. Nevím jak dlouho jsme tam seděli. 10 minut? Hodinu? 2? To fakt nevím z mého tulení a stékajících slz mě vyrušili hlasité kroky po mokrých kamíncích. Nevěnovala jsem tomu pozornost dokud se najednou brácha nezvedl a neodešel do vnitř. Takže jsem tu zůstala s mým neznámým? O točila jsem se k místu kde jsem kroky slyšela naposledy. Byl to Petr vlasy měl celé rozcuchané a mikinu od bahna a o botech ani nemluvím , v ruce držel růži? Vážně růži?. Zvednu se a jdu k němu „Co t-" chci něco říct ale přeruší mě.
„Nemluv chvilku prcku" obejmul mě a já nasála jeho vůni.
„Miluj jakobych byl poslední" zašeptá mi do ucha a já se usměju, netřeba dodávat že se mi opět do očí nahrnuli slzy.
„Nezlob se ale kdybys mi rovnou řekl že žárlíš tak to neudělám, miluju tě" zašeptám mu do ucha a doufám že mi tohle odpustí.
„Nezlobím se prcku já vím že si semnou hraješ a dost mě to sere" zasměje se a předá mi růži.
„Takže uznáváš že žárlíš?" Zeptám se a kouknu se na něj.
„Jo asi jo" zašeptá a přitom se kouká na svoje špinavé tenisky.
„Cože asi tě špatně slyším víš" směju se a on si prohrábne vlasy.
„Žárlím Isabello Sculová!" Zakřičí a přitom roztáhne ruce. Je to komický a zároveň je to tak sladký.
Směje se a kouká se na mě „Spokojená?" Zeptá se a já se k němu vydám a políbím ho „Stačí ti tohle jako odpověď?" Zeptám se když se odtáhnu a on si mě přitáhne k dalšímu polibku.
  Ještě chvilku se líbáme dokud nás od sebe nerozdělí hlasitý potlesk z terasy, otočíme se a vidíme Dominika který je vysmátý jak sluníčko.
„Tak tohle bych do vás neřekl ale bylo to sladký ale máte štěstí že tu sem jinak by jste si to tady rozdali a to bych fakt vidět nechtěl" směje se a já protočím oči.
„Ser na něj! Bylo to romantický!" Zakřičí Lucka která kouká z okna.
„Musíte na nás tak čumět?" Zeptá se Petr a všichni se zasmějou.
„Vole tohle je světová událost když říkáš že žárlíš!" Křičí Calin  vedle Lucky.
„Debilové" zasměje se a chytne mě za ruku.

Kámoš Mého Bráchy Kde žijí příběhy. Začni objevovat