Kámoš Mého Bráchy

32. Piškvorky

Ráno jsem se probudila v posteli sama, protáhnu se a vsatnu z postele, ovšem moje noční můra se vyplnila.
Obléknu si čisté spodní prádlo, šedé tepláky a na sobě si nechám Petrovo triko.
Chodbu projdu ještě v pohodě ale teď jsou na řadě schody. Už jsem myslela že to bude v pohodě ale to bych musela být asi na sračky abych si myslela že se to stane.
U třetího schody se mi podlomily nohy a já tak hodila hubu a skutálela se dolů. Kluci nechali veškeré své aktivity a čuměli na mě...Kdo vymyslel vchod do kuchyně naproti schodům?...
Kluci se začnou smát „Dobré ráno"pozdraví mě Calin „Au... Dobré, pomůže mi někdo vstát?" Zeptám se a doufám že ano.
Brácha mi pomůže na nohy a já tak předstírám že se nic neděje, sednu si a čekám až mi Calin udělá snídani.
Snažím se dělat, že nevidím pohled
bráchy,kterej patří jen Petrovi. Takže nás slyšel,jejda. Celé téhle situaci dá korunu Wilda,protože když přichází tak  pronese,,Hej lidí až budete v noci zase hrát piškvorky,tak potichu jo? Já mám docela rád spánek." Petr hodil ukázkovou držku ze židle a já se zadusila kafem. Wilda si nas prohlížel a vyprskl smíchy. ,,S Petrem to seklo a ty se tu dusíš" pronese a sedne si k nám.
Ano takové naše klasické ráno „Je tu vůbec někdo kdo to neslyšel?"zeptá se Petr když se konečně uklidní.
„Brácho to bylo slyšet až někam doprdele" řekne mu Marek a probodne ho pohledem. Cítím se trapně ale zároveň je mi to jedno „Ale určitě jste si to užili když Isabella nemůže ani chodit" řekne Wilda a já dělám co můžu abych se zase nezačla dusit kafem.

Po snídani umyju nádobí a vydám se do pokoje „Za půl hodiny jedeme do studia" oznámí nám Calin a odejde.
„Pomužeš mi?"zeptám se Petra,jenom kývne a vezme mě do náruče a zamířime do pokoje „děkuju" zašeptám a nasaju jeho vůni.
„Přece se o svojí princeznu musím postarat" řekne a položí mě na postel, sedne si na židli a sleduje mě.
„Musím se převléknout" řeknu otráveně a vydám se ke skříni, není to tak hrozný když máte skříň hned naproti posteli... Po nekonečném hrabání v mé skříňi jsem si vybrala džíny a černé triko se smajlíkem.
„Petře můžeš se otočit?"
„Ne chci si prohlédnout co je moje"
Usměju se a začnu se převlékat, jakmile jsem hotová otočím se na Petra a dojdu k němu.
„Sluší ti to" řekne a já mu dám pusu.
Jdeme k němu do pokoje a já si lehnu na postel a sleduju jak se převléká.
Panebože to snad není možný aby člověk jako on mohl mít tělo jako ďábel...rty a ten jeho pohled! Miluju ho... Ani nevnímám okolí a už se ocitnu ve vzduchu, Petr si mě přehodí přes rameno a nese mě dolů.
„Pusť mě!!" Ječím a bouchám ho do zad „Ne nedáváš pozor kotě a navíc nemůžeš ani chodit takže drž hubu a buď ráda" sotva to dořekne a plácne mě přes zadek.
„Tak pěkně děkuju" řeknu uraženě a on mě položí na zem abych si obula boty.
Sotva si zavážu tkaničku, už mě bere přes rameno a nese mě do auta.
„To mě jako teď uvězníš v autě a znásilníš??" Zeptám se a on se jenom ušklíbne.