Kámoš Mého Bráchy

1. začátek

Jako každé jiné ráno vstávám do rytmu mého pitomého budíku, který ukazuje že je opět ráno a já musím do školy. Celá ospalá zamířim do koupelny kde si udělám ranní hygienu a snažím si zakrýt monokl, který mi udělal otec . Když už jsem hotová,jdu do pokoje a vybírám co si vezmu na sebe, po dlouhém vybírání se rozhodnu pro černé kalhoty a světle růžový top.
Seběhnu schody a vyrazím do kuchyně, otec je opět někde v prdeli takže mu je jedno jestli jdu nebo nejdu do školy. Stejně myslí že jsem k ničemu a s mým bratrem se nebaví od doby co se odstěhoval. Vezmu si jablko a vyrazím do školy,po cestě poslouchám písničky a přemýšlím jak se má Marek.
Konečně dorazím ke škole kde už na mě čeká Lucka, vyšší blondýnka s modrýma očima a krásným tělem.
„Čau kočko!"vypískne když mě uvidí a hned mě obejme „Čau" řeknu a společně se vydáme do školy, ze skříňky si vyndám učebnici matiky a společně jdeme do třídy.
Sedím v zadní lavici a povídám si s Luckou „Zítra je u Toma párty, půjdeš semnou?" Zeptá se Lucka mezitím co učitelka píše něco na tabuli „nevim" odpovím a snažím se spočítat příklad, který počítám už 15minut.
„Tvl to budeš zase zavřená doma?"
„Víš jaký je otec..."povzdechnu si
„Tvůj otec je kretén " řekne Laura a ukáže na moje oko
„J-jak to víš?"zeptám se celá udivená „znám tě už dlouho , takže vím jaký je tvůj otec kretén ,kdyby něco tak napiš a kdykoliv přijdu"
„Děkujuu" vypísknu a obejmu jí.

Škola uběhla celkem rychle , jsem doma už hodinu a poslouchám písničky "Jakoby nebyl zítřek,miluj jako bych byl poslední,daruj mi tvůj poslední výdech,nebudu tu když se rozední..."netřeba dodávat že miluju Rychlí kluky a především Steina,když dohrává Růže tak se domem rozezní zvonek. Dojdu ke dveřím a otevřu dveře,ve kterých stojí Marek „ahoj" řeknu a usměji se na něj „Čau ségr-"„Kdo ti to kurva udělal!?"zeptá se nasraně ,já jenom sklopím pohled a on hned pochopí. Sotva zavřu dveře tak už jde do obýváku „Nazdar syn-"ani to nedořekne a už schytá ránu od bráchy.
„Stěhuje se ke mě!!"zakřičí Marek a dá mu další,sotva se vzpamatuju a cítím jak mě brácha táhne do pokoje. Jakmile vejdeme do pokoje ,hned si všimne mé krásné výzdoby,která obsahuje hlavně fotky Petra.Znám všechny jménem, brácha mi je ukazoval nebo posílal fotky z koncertů.„Že by ses konečně zamilovala?" zeptá se se smíchem „blbečku" protočím oči a vytáhnu tašku do které začnu dávat věci.
Po hodině a půl mám konečně zabaleno, ještě si vezmu ze stolu mobil a odcházím z pokoje,dole už čeká brácha a pomůže mi s věcmi„Neboj, teď si v bezpečí" řekne a obejme mě. Během jízdy si s Bráchou povídáme, bydlí s klukama v Brně ale většinou jenom chlastá nebo řeší hudbu. Konečně uvidím nápis Brno a trochu znervózním „Neboj se,kluci jsou fajn , jenom si musíš chvilku zvyknout" řekne Marek když si všimne mého pohledu. Jenom se uměju a dál se koukám z okénka,po pár minutách zastavíme a vydáme se po schodech nahoru. Zastavíme se u dveří a já na sucho polknu ,ještě jednou si upravím vlasy a zhluboka se nadechnu.Nejsem úplně společenský typ.