Kámoš Mého Bráchy

64. byt

Nikdo by asi nečekal že zrovna já a Petr spolu budeme mít dítě, vždyť ještě před pár měsíci jsme se neznali a když jsme se začli znát tak jsem myslela že ho zabiju.
Dny ubíhali hrozně rychle, škola už dávno začala a já se pomalu začínám chystat na to malé.
Školu mám z domova každý pátek a pondělí si tam chodím vyzvednout nebo odevzdat věci, Péťa teď jede tour Prezident of Sexico a já s Luckou si děláme v podstatě co chceme, kluci mají hodně práce takže jsme většinu času spolu.
  Petr si našel byt kousek od studia, měl ho už dlouho ale většinou si tam vodil jenom nějaký děvky ,nebo to půjčoval klukům kdyby potřebovali někde přespat nebo tak.
  Občas tam chodili jen na pokec a chlastat,když nechtěli být ve studiu.

Včera jsme bráchovi a zbytku lidí kteří s námi bydlí oznámili že se budeme stěhovat, je to tu krásný a mám je všechny moc ráda ale raději je ušetřím neustálého probouzení se v noci nebo bordelu okolo.
Všichni jsou tou zprávou zaskočený ale stěhujeme se až za pár měsíců.

Pomalu si tam dáváme krabice které teď už nebudu potřebovat, dokonce i věci pro miminko jsme už přestěhovali.
„Lucko podej mi prosím ten plánek!" Křiknu na ní do chodby, je to malý byt ale pro nás stačí.
Malá chodba která vede do obýváku a na pravo je vchod do kuchyně která je spojená s obývákem kousek od kuchyně je další chodba kde se nachází tři pokoje a koupelna,v obýváku je vchod na balkón.

  „Ježiš jo!" Křičí Lucka a hned na to slyším její kroky směrem ke mě.
„Na ale já s tím nesouhlasím"  sedne si na zem vedle mě.
„Ježiš buď v klidu nedělám nic náročného jenom skládám postýlku... teda snažím se jí složit" opravím se nakonec protože za tu hodinu se mi povedlo složit tak dvě věci.
„Víš co zavolám Calinovi aby přišel,je teď ve studiu, něco řeší s Davidem ohledně Popstar Tea protože jinak bych tě asi zabila když mě neposloucháš" nadává když se zvedá a běží do kuchyně pro mobil.
Já jí brzy zabiju.

„To bude Calin" řekne Lucka když uslyšíme klepání na dveře.
„Ahoj lásko"
„Ahoj" pozdraví ji a obejme jí jednou rukou kolem pasu,v té druhé drží dvě krabice s Pizzou.
„Ty vole no vy vypadáte" směje se.

Možná je to trošku k smíchu, Lucka má na sobě tepláky a bílí dlouhý tričko které je špinavé od barvy a vlasy v drdolu, na pravé tváři má zaschlou bílou barvu ale furt jí to sluší.
A já? tepláky, mikinu Pattern a krásné bačkory s prasátky , Lucka má s kachničkama.
„Hele nesměj se a raději mi pojď pomoc, Lucka mi zakázala stavit nábytek takže to musíš udělat ty" říkám když si od něj beru krabice a pokládám je na linku v kuchyňi.
  
„Tak vám teda děkuju" směje se.

„Nemáš za co hele"

„ Proč to děláte teďka?" Ptá se když si bere kousek.

„Je to překvapení pro Péťu" řeknu jakoby nic a usměju se.
„Ty vole no tak jdem na to" zavelí a my jdem za ním.
Řeknu mu co a jak a on se do toho pustí, mezitím co Calin skládá tak já s Luckou malujeme v obýváku. Ostatní pokoje jsme už udělali včera, takže nám zbývá už jen tohle.
„Slyším to v ulicích a mám víc enemies ! Věrnost si nekoupíš , stejně ji u nikoho nevidím!" Zpíváme Calina novou písničku.
„A teď ty Lucko!"
„Okey" zapiští a vezme štětec jako mikrofon „Vemu tě do Paříže, pojedeme prodloužený víkend! Já a psi míříme do kasína, utrácíme jakoby nebyl zítřek" zpívá a já se nepřestávám smát a ona pokračuje
„Vidím jí to na očích, dělá to,co budu chtít.
Bylo by jí jedno jestli Yzo nebo Sheen!" Zpívá a tančí okolo mě. Jenom se zasměju a začnu tancovat s ní.
  „No security, baby , no security!"když dohrává poslední zněla tak se objeví potlesk od Calina který to natáčel.

„Děkuju za show holky"
„Nemáš za co, už jsme lepší než ty!" Směje se mu Lucka a jde proti němu se štětcem aby ho ušpinila.
„No to bych neřekl" směje se a dá Lucce pusu.

„Hej reálně tohle bylo jedno z nejlepších natáčení!" Vypráví nám Calin jak natáčel Hannah Montana klip. Sedíme v dětském pokoji na zemi, jelikož jsme stěhovali postavený nábytek a doplňky , tohle je jeden z prvních zařízených pokojů.
Vím že to bude kluk. Takže už je  snažší to zařídit. Sedíme na menším gauči jelikož tady budu trávit hodně času.
„Už je dost pozdě holky, měli bychom jet" řekne když se koukne kolik je.

„Klidně jeďte já tu ještě něco pouklidím a pak přijdu " řeknu nakonec a oni jenom kývnou , Lucka vypadá že každou chvíli usne.
„Ne pojď s námi"
„Nejdu Caline, věř mi , já to zvládnu" řeknu nakonec, chce ještě něco říct ale nakonec nic neřekne, věnuje mi pusu do vlasů a společně s Luckou odchází.
Pustím si na repráku pattern a jdu úklidit v kuchyni a špinavé místa a štětce od barvy.
Po nějaké chvíli mám uklizeno, sednu si na gauč v pokoji a kouknu jestli mi někdo nepsal, byl to Petr.

Debílek ❤️

Debílek ❤️
Kde jsi?

Já: na bytě, ještě tady musím něco dodělat a pak jdu domů

Debílek ❤️
  Vyzvednu tě, už je pozdě

Já:  nemusíš, zvládnu to

Debílek ❤️
Už jsem na cestě :)

Achjo zvládla bych to sama ale co už můžu dělat, podložím mobil a počkám až přijede.
Musela jsem asi usnout jelikož mě probudil až Petr když mě bral do náruče.
„V klidu spi zlato" řekl a já se usmála
„To mělo být překvapení" zamumlám rozespale.
„Je to perfektní" usmívá se , sám vypadá dost unaveně,proto ho požádám aby mě položil na zem.
Sice nesouhlasil ale nakonec mě dal dolů.
„Miluju tě" řekl a políbil mě.
„Taky tě miluju"

„Proč si vlastně vyhodila tu postel z ložnice?" Ptá se když zamyká dveře.

„Nebudu spát na stejný posteli kde sis ty užíval s ostatníma" řeknu a záložním si ruce na prsou.
On se jen zasměje „To ti mám koupit jako novou postel jen pro tebe?" Ptá se se smíchem.
„Nejen postel Peťane" řeknu jakoby nic a jdu ke schodům.
Za sebou slyším jen Petrovo smích.
Co si jako myslel?

Další týdny vždy po škole jsme šli do bytu a zařizovali vše potřebné.
Ložnici máme spolu a dokonce už máme i postel!
„Už teď se těším až tě tady budu mrdat" pronese jen tak do ticha.
„To si ještě počkáš" směju se a hodím po něm polštář.