Rozpolcený

(12

Z nějakého důvodu se mnou Kenny nemluví. A nejsem jediný. Nemluví ani se Stáňou.

Nejhorší je, že opravdu netuším, proč s námi nemluví. Dokonce mi ani neodepisuje na zprávy.

Ve čtvrtek si mě a Stáňu na chodbě odchytí Danča a poděkuje nám za doprovod domů z Alešovy párty a že jsme zavolali Kennymu. Taky se omluví, že dělala takové scény.

Stáňa ji požádá, aby si už raději nikdy nebrala pití od nikoho na párty, krom nás a ona si dost razantně otevře hubu na Aleše. Nikdy jsem Danielu neviděl, tak ukecanou, ale když se rozjede, je celkem k nezastavení. Navíc se dozvím zajímavé informace o Alešovi, protože ten zasraný kretén, jak ho tituluje Daniela, nedokáže Kennyho pustit z hlavy a vůbec se nediví, že byly na jeho párty drogy. Beztak doufal, že se tam Kenny objeví, aby ho mohl zneužít.

Kenny mi na zprávy neodpoví ani v pátek a já netuším, jestli se u něj můžu vůbec ukázat. Většinou k němu jdeme už po škole a s jeho bráchou koukáme na filmy. Nebo jen sami dva, když je u své holky, ale tentokrát se nic takového nestalo.

Nervozitou se můžu ukousat. Nevím, proč je na mě naštvaný, ale hodlám to zjistit. Proto v sobotu večer zazvoním na jejich byt. Jedna milá sousedka zrovna odcházela hlavním vchodem a já se kolem ní s úsměvem protáhl.

Rukama se opřu o futra ve dveřích a čekám, až mi Kenny otevře. Jen co mě uvidí, ušklíbne se. Díváme se vzájemně do očí až je převrátí a vrátí se zpět do bytu. Dveře mi nechá otevřené.

„Chceš kafe?" zeptá se, jen co za sebou zabouchnu. Skopnu boty z nohou a pověsím si bundu na věšák.

„Jako vážně?" zavrčím, když ho najdu v kuchyni. „Týden ignoru a ty se mě zeptáš, jestli si dám kávu?"

Pokrčí rameny. „Měl jsem své dny," zavtipkuje, ale jen mě to víc namíchne. Kávu mi nachystá, aniž bych odpověděl. Potěší mě, že mě tak dobře zná. Ví, že kávu piju ve všech možných situacích. „Hele," pronese s hlubokým výdechem. „Před chvílí jsem dorazil z práce. Jsme vyčerpaný a mám tak akorát chuť si pustit film a jít spát, tak mi řekni, co máš na srdci a vypadni."

„Dobře," opřu se dlaněmi o barovou linku. „Dle tvého postoje, mluvila Daniela pravdu. Znásilnili tě," přimhouřím oči. Přehnaná a zveličená verze? Ani náhodou. Je to jediná věc, kvůli které by se mnou nechtěl mluvit. Nechápou proč, ale nic jiného to být nemůže.

Třískne lžičkou do hrnku a zvedne ke mně své oči. „Řekl jsem, že je to přehnané. Nikdo mě..." zhluboka se nadechne a vydechne, než znovu promluví. „Nikdo mě neznásilnil, ano? Tak to pusť z hlavy a ty vaše ublížené grimasy si strčte do prdele," zavrčí nasraně. Tak teď už to dává smysl.

„Za to se omlouvám, ale..." zabořím si ruce do vlasů. Pořád to nedokážu pobrat. „Jsem vytočený. Jak to mohl někdo udělat? Tobě, vždyť..."

„Mikuláši přehráváš," odsekne. „Nic se sakra nestalo."

„Tak mi to vysvětli," zakřičím. „Protože já si pod tím neumím představit nic jiného. Je to jako noční můra, která se mi přehrává pořád dokola v hlavě, tak mě vyveď z omylu. Moc tě o to prosím."

Kenny si povzdechne a zalije hrnky s kávou a čajem. Ten můj mi podá a opře se lokty o kuchyňskou linku naproti mně.

„Byl jsem v klubu," spustí pomalu a já se celý napnu. „Ne poprvé samozřejmě, ale tou dobou jsem začal navštěvovat gay bary. Připletl se tam ke mně jeden kluk. Byl hezký a milý. Koupil mi pití, protože mě nenalili. Bavili jsme se, tancovali. Normálka. Pak už si jen pamatuju, jak jsem se vzbudil v jeho posteli, na telefonu přes dvacet nepřijatých hovorů od Dennyho a těch zpráv ani nemluvit. Jediný důkaz, že jsme spolu spali, byla bolest v pozadí. Nic víc," pronese rozhodně. „Když jsem to řekl Daniele, udělala ze mě oběť znásilnění, protože mi ten týpek dal něco do pití a já mu tak k sexu nemohl dát souhlas. Doopravdy mám chuť ji za to praštit," zakroutí hlavou. „Nikdo mě nenapadl, nezmlátil, nedržel nůž pod krkem. Neměl jsem ani modřiny, prostě nic. Byl to jen sex."