Rozpolcený

(39

Blíží se maturitní ples, kolem kterého všichni udělali velké haló. Nějakého idiota totiž napadlo uspořádat dámskou volenku a celý ples tak je ve velkém stylu.

Tomu říkám vážně povedené. Chtěl jsem Kennyho pozvat na ples a teď k tomu schytám veškeré posměšky, kdo jakou roli zastává v našem vztahu.

Školní chodby se vyjímají novými dekoracemi. Nad plakáty s nápisy „Zlato, půjdeš se mnou na ples? Tvá princezna.", se s Kennym lámeme v pase smíchy.

Naštěstí to někteří umějí podat na úrovni. Taková Vanesa si to s hlavou hrdě vztyčenou nakráčí k nám do třídy, klekne si na jedno koleno před Davida a normálně se ho zeptá, jestli bude její doprovod na maturák. Po chvilce váhání souhlasí a Vanesa zase odkráčí, za bouřlivého potlesku.

S Kennym si odpykáváme trest za tu rvačku, a tak jsem po škole zavření ve školním sklepě a umýváme stoly a židle, které budou potřeba na ples. Kennymu to jde pomaleji a když se chtěl tahat se stolem, musel jsem ho okřiknout, jestli si ze mě dělá legraci. Přihodím k tomu i pohlavek přes temeno hlavy z milosti.

Tu ruku kurva nemá namáhat!

Jsem rád i za něj, že už ho to tolik nebolí, ale pořád má ještě sádru a dokud mu ji nesundají, nebude dělat nic, co by mu mohlo ublížit. Když se kvůli tomu jednou skoro pohádáme vypálím na něj bombu, že pokud ji bude namáhat, už nikdy si nezahraje na kytaru. Šetřil jsem si to, protože vím, že je kvůli tomu frustrovaný, ale po mých slovech o hraní už přestane remcat a ruku nechá v klidu odpočívat na hrudi v závěsu.

Nejhorší jsou pro nás situace, kdy na školních chodbách potkáme Aleše. S Kennym ze třídy nikdy nevycházíme sami, jenže ten jeho pohled mi nahání husí kůži. Kenny se mu ani neodvažuje podívat do obličeje. Hlavně jeho slova nevíš, čeho jsem schopný, která mi vypálil do obličeje mě znervózňují. Ani jsem to Kennymu neříkal. Nechci ho ještě víc vyděsit.

Pořád se ho snažím uklidnit, protože se Kenny neustále ohlíží přes rameno, jestli tam na něj Aleš náhodou nevykoukne. I po tom, co ho napadl, byl neustále na pozoru, jenže teď mi to přijde horší.

Trochu ho konečně postrčím a zmíním se o mámě, se kterou by si o tom mohl promluvit, protože mu pomůže. Alespoň, aby podal žádost o zákazu přiblížení. Jen to by stačilo a oba bychom mohli klidněji spát.

Jenže on nechce a vyloženě to odmítá řešit. Doslova o tom ani nemluvíme. Uzemnil mě slovy, že až budeme maturovat, už Aleše nikdy neuvidíme, takže to do té doby nějak překousne.

Alespoň má ten kretén zákaz na maturitní ples. Jedno dobré pozitivum pro nás. Za tu rvačku a rozvěšené fotky schytal ředitelskou důtku, a dokonce se debatovalo o tom, že ho vyhodí ze školy.

Na hodině angličtiny, nám Kučerová zrovna vysvětluje, jak budou probíhat maturitní testy. Nevěnuju jí pozornost, protože mě se to netýká. Navíc jsem nervózní z toho, co se chystám udělat a taky cítím neskutečný tlak na hrudi.

Kenny: Máma tě chce poznat.

Miky: Takže jsi jí odpustil?

Miky: Už mě přece zná :D

Kenny: Nejspíš jí neodpustím nikdy. Ale dal jsem si předsevzetí do nového roku ohledně druhých šancí. Takže pokud zase něco neposere...

Kenny: Zve nás na večeři.

Miky: Když to nebudou těstoviny...

Kenny: Chce si u mě šplhnout. Očekávej všechny druhy těstovin, co na světě existují.