Rozpolcený

(8

Nedokážu to. Nezvládnu se smířit s tím, že bych Kennyho neměl. Že by tu dohodu nabídl někomu jinému. Někdo jiný by s ním dělal to, co bych s ním chtěl dělat já. Někdo jiný by se ho dotýkal a přiváděl k šílenství. Hrál si s ním, laskal ho, uctíval.

Jenže se s tou dohodou ani nedokážu smířit. Už navždy bych byl v jeho očích ten kluk, co mu pomohl s problémem s bráchou, a to nemluvím o tom, že by mě jednou opustil.

Na konci čtvrtého ročníku, abych byl přesný.

Pokud na náš někdo přijde...

Nechápu, proč se tomu tak bráním. Vždyť je to přesně to, co chci!

Chci ho mít u sebe, líbat ho, dotýkat se ho. Chci, aby byl jen můj.

Jenže tohle nemůžu. Slíbil jsem sám sobě, že přestanu Kennyho milovat. Potlačím ty city. Najdu si holku. Budu... normální.

Pokud s Kennym budu spát, nic z toho se nestane. Akorát se dojebu ještě víc, než už jsem. Tou dohodou, jako bych si vytrhl srdce a hodil mu ho k nohám.

Snažím se najet do starých kolejí. Bavím se převážně s kluky a dělám, jako by neexistoval. Vím, že čeká na odpověď, jenže se mu ji bojím dát.

Ať řeknu cokoli, ano nebo ne, přijdu o něj. Sice jsem ho nikdy neměl, ale je to tak očividné.

Říct ano by znamenalo riskovat sebe sama. Zahodil bych tak veškerou svou soudnost a spokojil se s tím málem, co mi Kenny může nabídnout. Jsem schopný sbírat i drobky, které by mi odhodil, jen abych měl jeho pozornost.

Říct mu ne... to je konečná.

Nemůžu být s klukem!

Opakuju si tu větu jako mantru, pořád a pořád dokola, i před spaním, jen abych se přesvědčil, že ne je ta správná odpověď.

Nemůžu být s klukem...

Stáňa se ze mě pokouší dostat, co se se mnou děje, jenže jsem už slíbil, že o Kennym nebudu mluvit a taky mu to říct nechci.

Hučel by do mě pořád dokola jedno a to samé. Tedy vymanit se z Kennyho vlivu.

Moc dobře si to uvědomuju. Musím ho odmítnout i když mé srdce říká ano. Jen kousek Kennyho pozornosti. Jen malinko mi stačí k tomu, abych byl šťastný.

Tak Stáňa, namísto toho, aby to ze mě tahal, mě vytáhne na párty k Robinovi. Nechce se mi tam jít už jen z toho důvodu, že ho tam uvidím, jenže ho chci vidět.

Koukat se na něj z kuchyně, jak se baví s ostatními a obdivovat ho z dálky.

Ubohost!

Raději se usadím ke kuchyňskému baru zády ke všemu dění a bavím se s ostatními. Kenny se zničehonic zjeví vedle mě jako duch.

„Kohopak to tady máme," rozhodí rukama Stáňa a uculí se. „Kenny, Ondro, nazdar."

„Akvabelko," zvolá a já sebou trhnu. „Vypadáš, jako bys nás rád viděl. Zajímavá změna oproti minulé párty."

Natočím hlavu směrem ke Kennymu a nedokážu se vynadívat. Má na sobě rozepnutou bílou košili a pod ním přilnavý bílý nátělník. Všem tak odhaluje svou dokonalou štíhlou postavu.

„Tu tvou hezkou tvářičku vidím vždycky rád," Stáňovy koutky úst se povytáhnou ještě výš do tváří.

„Tedy Stáňo," zhrozí se Kenny a chytne se dramaticky za srdce. „Nezatajil jsi mi něco? Já jen, jak moc bych tě mohl balit."