(30

118 15 5
                                    

Ráno se proberu v posteli sám. Zezdola zaslechnu hluk, jak už jsou všichni vzhůru, ale než se k nim připojím, dám si rychlou sprchu. Byl bych raději, kdyby se ke mně Kenny připojil, ale nechci sejít dolů zpocený a ulepený.

Zabalím si věci a převléknu postel. Příští víkend mám beztak v plánu se tady otočit a trochu uklidit všechen ten nepořádek. Dneska na to nemám sílu. Mám dojem, že jsem ještě opilý. Hlava se mi motá a myslím, že v ním mám zabodnutý střep.

Jen co se připojím k ostatním dole v obýváku vykulím oči. Celá chata je uklizená. Jak to proboha stihli?

„To Kenny," odpoví mi Ester na mou nevyřčenou otázku. „Prej nemohl spát," trhne rameny, jako by to mělo něco vysvětlovat. Takže se mnou celou noc nebyl?

Rozhlídnu se kolem, ale nikde ho nevidím.

„Myslím, že si šel zabalit," prozradí mi Danča a je další, kdo mi odpoví na mou nevyřčenou otázku. To to mám napsané na obličeji?

Daniela vypadá trochu posmutněle a Stáňa se kolem ní motá, jako by se měla každou chvíli složit.

Vanesa se pustí do příprav oběda, abychom trochu spláchli kocovinu a společně se Stáňou uvaří kuřecí vývar. Ten nikdy nesmí chybět.

Rád bych Kennymu udělal slaninu s vajíčky, ale ty nám v lednici chybí. Tohle je jedno z mála jídel, které ho dostane z kocoviny a vím, že polívky moc nemusí.

Absolutně se mi do ničeho nechce, tak se jen válím na pohovce. Ostatní i s kocovinou pobíhají kolem a pokoušejí se pobrat a zabalit své věci. Sabina je hrozný bordelář a všude se válí její svetry a mikiny. Jednou je tam odhodí a pak na ně zapomene. Vsadím se, že jak sem pojedu příští víkend, najdu ještě další tři kusy jejího oblečení.

Třeba by Kenny mohl jet se mnou? Jen my dva, samotní v chatě a spoustu, ale opravdu spoustu sexu.

Nechápu, jak na to dokážu myslet i když je mi špatně.

Kennyho uvidím až u oběda. Vypadá pobledle a má kruhy pod očima. Ani se neusmívá. Vypadá, jako by celou noc nespal.

A vyhýbá se mi.

Na můj úsměv nereaguje a pokaždé se posadí na druhou stranu místnosti, než jsem já. Nevnucuju se a nechávám ho na pokoji, ale nejde mi to na rozum.

Udělal jsem něco?

Zamračeně si koušu nehet na palci a soustředím se na televizi. Uhýbá mým pohledům a celkově vypadá divně. Nechápu to. Že by včera zaslechl Robina, jak mluvil o mém zamilovaném obličeji?

Ne. To nemůže být ono. To by si se mnou vyříkal ještě před tím naprosto úžasným sexem, který jsme v noci měli.

Pokusím se ho zachytit, když kolem mě projde, ale jen se mi vyhne a se slovy že si potřebuje odskočit uteče. Doslova uteče!

Nejde mi to na rozum. Nic jsme přece neudělal. Jedině... že bych byl v noci moc hrubý? Mám za to, že to miluje. Pokud ano, musím se mu omluvit. Nechtěl jsem mu ublížit.

Nechci to rozebírat před ostatními. Raději s tím počkám až k němu domů. Klidně mu koupím květiny, čokoládu, vrátím mu těch osm triček, budu před ním klečet tak dlouho, dokud mě nevezme na milost.

Robin s ostatními odjedou jako první. Nechá nám tady Ester, protože máme volné místo v autě a on nebude znovu riskovat, že by přišel o papíry. Ani ona z toho není nadšená, ale nehádá se.

Chci odtud vypadnout co nejdřív, ale pořád se necítím na řízení. Hodím Stáňovi klíčky od mámina auta se slovy, že řídí on. Nemám z toho radost, ale cokoli, abychom odtud konečně vypadli. Nelíbí se mi, jak se mě Kenny straní.

RozpolcenýKde žijí příběhy. Začni objevovat