Rozpolcený

(20

Na mámu narazíme v obýváku, jak v domácím oblečení sleduje svůj oblíbený detektivní seriál.

„Ahoj," houknu. „Ještě nespíš?"

„Zdravím," mávne na ni Kenny zpoza mých zad.

„No ahoj," máma odloží ovladač na stolek a jde nám naproti. „Co ty tady takhle pozdě?"

„Pražské ulice jsou v noci nebezpečně, a hlavně ta vaše. Co kdyby na Miky zaútočil nějaký vzteklý jezevčík? Musel jsem ho přece doprovodit," odvětí a mámu tím přiměje k úsměvu. Zase.

„Přespí tady," vysvětlím ji a trochu bojácně se na ni podívám. „Není to problém?"

„V pořádku," mávne rukou. Mé tušení bylo správné. Doopravdy si Kennyho oblíbila. „Pokoj pro hosty je zaházený krabicemi, tak se uložte u tebe."

„Budeš se ke mně v noci tulit?" dloubne do mě Kenny a raději zakoulím očima, že mě to otravuje, ale přesně tohle jsem měl v plánu.

„Odpověděl jsi mi, kdo spí na podlaze," vrátím mu to. Popravdě tento jeho přístup je natolik perfektní, až mě udivuje, že se nad jeho slovy ještě nikdo nepozastavil. Ani mí přátelé ne.

„Ale co když budu mít noční můry?"

„Neser, nebo spíš se Zoey," odseknu a jen co Zoey zaslechne své jméno, seskočí z gauče, na kterém se válela s mámou a přiběhne.

Kenny pro změnu nevyjekne zděšením, ale schová se víc za mě. „Beru tu podlahu," řekne a opět přiměje mámu k úsměvu. Raději si zavolá Zoey zpátky k sobě a obě se usadí na gauč.

„Dobrou kluci."

„Dobrou," zahučíme s Kennym.

„A díky," dodá ještě a následuje mě do schodů.

Půjčím mu náhradní oblečení a snažím se skrýt vlastním tělem tu poličku, ve které mám od něj vypůjčených těch šest triček, které se mi povedlo ukořistit. Kenny si skočí do koupelny.

Já na to dneska kašlu a jen se svléknu do spodního prádla. S mobilem v ruce ulehnu do postele a prohlídnu si všechny ty komentáře, které se objevily pod Kennyho příspěvkem. Chci radostí skákat do stropu, když mu tam lidi píšou, že má moc hezkého přítele. Líbí se mi, jak to zní.

Nevadilo by mi, mít vážný vztah s klukem. Popravdě sex s nimi je o hodně lepší než s holkami. I když si nejsem ani trochu jistý, jestli bych někomu jinému dovolil to, co Kennymu. On je přece jen ve všem speciální.

„Kde mám své provizorní lůžko?" zeptá se, jen co vejde do pokoje a pozdvihne jedno obočí.

„Snad sis vážně nemyslel, že tě nechám spát na podlaze?" zasměju se a plácnu vedle sebe na posteli.

„Myslíš, že je to dobrý nápad?" odvětí, ale až moc rychle si lehne pod přikrývku vedle mě. Kdyby s tím měl velký problém, raději bych se na zemi vyspal já, než abych k tomu přinutil jeho. „Pořád nechápu, proč tvé mámě říkáte medúza. Mě se zdá v pohodě."

„Máma je drsná," povzdechnu si a přetočím se na bok, čelem k němu. Ani jsem se neobtěžoval rozsvítit lampičku vedle postele. „Ale tebe si z nějakého důvodu oblíbila."

„Je to divný," usměje se. „Tipoval bych, že za mou prořízlou hubu by mě měli rodiče nesnášet."

„Já tvou prořízlou hubu miluju," řeknu rozhodně. „Líbí se mi, že vždycky plácneš první věc, co tě napadne. Třeba když se přede všemi ve třídě zeptáš, jestli tě zvu na rande. Všem ta myšlenka přijde tak absurdní, že se tomu zasmějí. Dost účinně ze mě děláš heteráka, aniž by sis to uvědomoval."