Rozpolcený

(36

Sedíme v kanceláři sekretářky, hned vedle dveří do ředitelny. Aleše raději posadili do určité vzdálenosti od nás s příkazem, že se ani nehneme. Sekretářka se na nás dívá jako na delikventy, jenže se jí nemůžu divit. Všichni tři vypadáme skutečně uboze.

Kenny má pravou ruku položenou na břiše a snaží se s ní nehýbat, aby si ještě víc neublížil. Nikomu neřekl, že ji má nejspíš zlomenou.

„Dobrý?" houknu mu tiše do ucha.

Přikývne. „Proč?"

Ukážu na jeho nohu, kterou netrpělivě poklepává. Nervózně. Sice říká, že je v pohodě, ale ze setkání se svými rodiči není ani trochu nadšený. Navíc s nimi bude muset mluvit a vysvětlit jim, proč jsme se vlastně poprali.

Položím mu ruku na stehno a pokusím se ho uklidnit, ale ten jeho tik stejně nepřestane. A Aleš si při pohledu na nás odfrkne.

Nedokážu se na něj ani podívat. Je mi špatně, protože nás s Kennym celou dobu pozoroval. Díval se, jak spolu spíme. Kdo ví, co všechno kolem toho ještě udělal. Jen z té představy se mi kroutí žaludek a držím se, aby se nepozvracel.

„Stálo ti to za to?" osočím se na Aleše. Jsem klidný člověk a rozhodně rvačky nevyhledávám, ale jeho bych s radostí praštil znovu. Ublížil Kennymu. „Sledovat, jak spolu spíme?"

„Nedělej se Mikulášku," odfrkne si Aleš a hodí po nás pohled, který by mohl zabíjet. „Brzo Kennyho přestaneš bavit. A až ten den nastane, budu to já, kdo se bude smát naposled," a podívá se na něj. „Když tě nebudu mít já, tak nikdo. Je ti to doufám jasné?" zasyčí, až mě zamrazí po celém těle. Většího úchyla jsem snad nikdy nepotkal, a přitom vypadá jako normální rozumný kluk.

Kenny se odvrátí, ale v tu chvíli vejde do kanceláře sekretářky moje máma. S Kennym vstaneme a on se pokusí schovat za mě.

„Co jsi vyváděl, Mikuláši?" povzdechne si, a obejme mě kolem ramen. „Kenny," osloví ho a obejme i jeho. Na rozdíl od něj, mě to nepřekvapuje. Máma má Kennyho ráda a když jí na někom záleží, dokáže se za něj rvát zuby nehty bez ohledu na okolí.

„Ukaž se mi," vezme jeho obličej do dlaní a zkontroluje škody. Přiměje Kennyho se jí dívat do očí a mám dojem, že kvůli tomu lehce zčervená. „Zeptám se tě na jednu věc a chci upřímnou odpověď. Udělal ti to můj syn?" vysloví a Kenny se trochu pousměje. Nejspíš takovou otázku nečekal, ale popravdě, ani já ne.

„Mikuláš by mi nikdy neublížil," ujistí ji a máma přikývne.

„Jinak jste v pořádku?" zeptá se mě a rozhlídne se po místnosti. Všimne si Aleše na židli se zlomeným nosem.

„Kenny má nejspíš zlomenou ruku," povzdechnu si a koutkem oka postřehnu starší pár, postávat ve dveřích. Dle jejich původu se nemusím pátrat po jejich identitě.

Na rovinu, jsem neskutečně nervózní. Vím, že Kennyho nepřijímají jako gaye a... já jsem jeho kluk. Možná.

Kennyho máma vtrhne do kanceláře a rychlým krokem vyjde vstříc Kennymu, jenže ten ustoupí krok bokem a schová se tak za mou mámu, která se otočí a hned se srazí očima s paní Jungovou. Nejspíš ji taky hned dojde, s kým má tu čest.

„Dobrý den. Ivana Ledecká, Mikyho matka."

„Jung Ari," podá jí ruku Kennyho máma. Jeho táta stojí kousek za ní a nespouští oči z Kennyho. Nevím, jak si to vysvětlit. Je to celkem vysoký muž a dívá se na Kennyho výhradně z patra. Na něj a jeho domlácený obličej. Autorita z něj doslova čiší, a to ještě nepromluvil ani slovo. Kenny má sklopenou hlavu, aby mu nemusel čelit.