Rozpolcený

(34

Nemělo by mě překvapovat, že mi Kenny chybí, ale je to tak. Překvapuje mě to, hlavně proto, že ho vídám každý den ve škole, slyším jeho hlas a občas na jeho tváři zahlídnu i lehký úsměv.

Jenže to není to samé, jako ho držet náruči, líbat ho a celkově s ním strávit čas. Nemyslím sex i když ten mi vlastně chybí taky, ale spíš mi chybí naše flirtování nebo jen konverzace o blbostech.

V pondělí si všimnu Ester na svém novém místě s hodně ostříhanými vlasy. Měla je dlouhé snad až po pas, ale teď je má lehce po ramena.

„Ty sis je upravila," zařve Kenny hned ve dveřích do třídy na Ester.

„Moje máma je kadeřnice. Snad sis nemyslel, že s tím účesem půjdu do školy? Nebo vůbec mezi lidi?" odfrkne si a pohodí svým novým sestřihem.

„To ale nikdo nepozná, že jsem tě stříhal já," zahučí Kenny a odhodí bágl na svou lavici. Říct, že po jeho slovech ostatní nezírají je lež. Všichni na ně čumí a stále se nestačí divit, že Kenny a Ester jsou přátelé. „To jsi posrala, Roková."

„Proč by se od tebe nechala stříhat?" ozve se Sabina ze svého místa. „Ester nikoho nenechá sáhnout na své vlasy. Krom své mámy."

„Odplata, třeba?" odsekne Kenny a mrkne při tom na Danielu. Jak jinak. Ti dva si k sobě museli najít nějakou zvláštní cestu, které rozumí jen oni dva. A která nikomu jinému nedává smysl.

„Tak to by mě zajímalo, jak se ti to povedlo." Sabina se zvedne ze židle a přejde k Ester, aby si ji prohlídla zblízka.

„Dvě láhve chlastu, deprese a blbý nápady," opáčí Ester a odstrčí Sabininu ruku, když se přiblíží k jejím vlasům.

„A to byl jeden z těch lepších nápadů," houkne Kenny a Ester vyprskne smíchy. Hádám, že to je nějaký jejich soukromý vtip.

„Pěkný," pronese Sabina a pak na sebe s Ester chvíli nervózně zírají.

Nikdo neví, jak se to stalo, co se vlastně stalo, ale veškerá nevraživost mezi Ester a Sabinou zmizela jako mávnutí kouzelného proutku.

Už spolu normálně zase mluví, jako dvě nejlepší kámošky, jenže Ester se pořád nemá k tomu přestěhovat na své původní místo a – jak říká Kenny – s radostí mu otravuje život v lavici před ním.

Stejně tak s ním, Marikou a Odrou sedává u oběda ve školní jídelně. Časem si všimnu, že ti dva spolu přece jen mají víc společného, než se zprvu zdálo. Kenny se trochu víc usmívá a Ester je na tom stejně. Mám dojem, že se jen uráží a posílají do zadku, ale i tak jsou ti dva neustále spolu.

Taky si všimnu, jak se Kenny čím dál častěji ohlíží přes rameno, jestli ho někdo náhodou nesleduje. Zprvu mi to přijde jen zvláštní, jenže celkem brzo mi dojde, co se děje.

Kenny má strach. Něco se zřejmě stalo a on se bojí i vlastního stínu. Posledně se takto bál, když ho Aleš napadl, jenže v té chvíli měl mě a jeho strach nebyl tak očividný. Teď z něj doslova srší.

Rozhodnu se s ním promluvit. Sice bych to neměl dělat, ale nemůžu to nechat být. Nemyslím si, že mu dokážu pomoct, ale snad ho dokážu přimět, aby si promluvil s mou mámou. Ta už mu pomoct dokáže.

Vidím ho na chodbě stát s Danielou a Stáňou a normálně mezi sebou mluví. Dřív, než si to stihnu rozmyslet se k nim vydám s účelem konfrontovat Kennyho, jenže špatně. Celé se to dosere už jen proto, že se Kenny otočí a nechtíc do mě vrazí. A já, namísto abych s ním mluvil a sdělil mu svůj návrh, uteču jako podělaný zbabělec dřív, než mi stihne cokoli říct.