Rozpolcený

(6

Probudím se tváří těsně u té Kennyho a sám pro sebe se usměju. Vypadá neskutečně roztomile.

Rozdali jsme si to ještě dvakrát a pak usnuli propletení do sebe na úzké posteli. Kenny má tvář položenou na mé natažené paži a rukou mě objímá kolem pasu. Nohu má zaklíněnou mezi mýma, a i když se to zdá nepohodlné, nikdy jsem se nevyspal líp.

Konečky prstů ho polechtám na rtech a užívám si jeho blízkost. Hádám, že už nikdy se k sobě takhle mít nebudeme.

Kenny postupně rozlepí oči až se úplně probudí.

„Vypadáš jako stalker, co číhá na svou oběť," obviní mě a rukou mě pohladí po hrudi.

„Teď jsi mě odhalil," ještě víc se usměju. „Až se vrátíme uvězním tě ve sklepě a budeš mi sloužit jako sexuální otrok."

„To mi přijde jako dobrý způsob zábavy," zakření se nazpět. „Kolik je hodin?"

Nakloním se přes něj a podívám se na telefon. „Bude sedm."

„Sakra," vyjekne, a vytřeští oči na můj krk.

„Co je?" podivím se.

„Kurva promiň," zahuhlá a pohladí mě po krku. „To jsem nechtěl."

„Co tam mám?" skloním pohled, jenže nic nevidím.

„Cucflek jako kráva. Je víc fialový než červený," uchechtne se, jako by ho to ani trochu nemrzelo. „Mám s sebou korektor a make-up. Pro dnešek ti to skryju, ale zítra si budeš muset poradit sám."

„Kdybych dneska z chatky vyšel s cucflekem na krku, to by rozhodně neušlo pozornosti," rozesměju se, protože si dokážu představit ty výrazy všech okolo. „A zítra to teprve bude prdel. Máme závody."

Vyprskne smíchy a tváří se mi zabořím do krku. „Moc se omlouvám. Nejspíš jsem se nechal trochu unést."

„Taky jsem tě nenechal bez poskvrnky," opáčím a prstem mu obkroužím bradavku. Nemám tušení, jak se mi to povedlo. Jen jsem ho líbal všude po těle a vychutnával si jeho chuť.

„Já tě asi zabiju," zasténá. „Kurva. Jestli si toho všimne brácha, jsem mrtvý." Praští mě po břiše, ale stejně se nepřestanu smát. Nechápu, co má s bráchou za problém, ale já jsem sám se sebou spokojený. Na několik dní si bude pamatovat, že jsem se ho dotýkal.

Jenže všechno hezké musí jednou skončit. Dostal jsem jednu noc. Víc si přát nemůžu.

„Takže," odkašlu si a konečky prstů ho pohladím na boku. Nedokážu se ho přestat neustále dotýkat. Nejraději bych se do něj znovu zabořil. „Chceš o včerejšku mluvit?"

Zvedne se na loktech a podívá se mi do obličeje. „O čem bychom měli mluvit?" povytáhne jedno obočí do čela. Chci nadhodit téma včerejší noci, ale on ještě neskončil. „Nejsem ten typ, co by si tě uvázal za ručičku a chlubil se, že jsem sbalil Ledeckého," řekne skoro pohrdavě a je mi jasné, že naráží na ostatní holky, které by si mě k sobě nejraději uvázaly napořád. Celkem se mi tím uleví, protože to znamená, že o naší společné noci nebude s nikým mluvit. Zároveň to zabolí, protože mám chuť to vykřičet do světa. „Užili jsme si. Není nic, co bychom museli rozebírat."

„Páni," protáhnu a chytnu se za srdce. „Teď jsi mě ranil. Já doufal, že jsi do mě zamilovaný a povedeme sáhodlouhou debatu, kde ti budu vysvětlovat pojem jednorázovka."

„Mrzí mě, že jsem tvůj proslov smetl z povrchu zemského."

„Můžu ti ho převyprávět. Víš jak, když už ho mám naučený, tak aby nepřišel vniveč."