Rozpolcený

(32

Kennyho nevidím dva týdny. Dva týdny se neukáže ve škole a mě ani nedojde, že by dneska už mohl dorazit.

Normálně si sednu na místo vedle Stáni a ten přede mě rozevře svůj sešit, abych mu zkontroloval úkol z matiky. Normální ráno, jako každé jiné.

Až na ten fakt, že Kenny už není doma a dorazil do školy.

„Nazdar, mrcho," zaslechnu jeho hlas a mě se sevřou v těle všechny útroby. „Vládkyně sesterstva spadla z piedestalu?"

Neodolám a automaticky vzhlédnu k jeho místu. Stojí ke mně zády, takže ani nepostřehne, že ho pozoruju. Pomalu ani netuším co říká, ale vím, že mluví na Ester, která překvapivě sedí vedle Lindy místo Daniely. A Daniela je na druhé straně třídy vedle Sabiny.

„Co tvář, Jungu?" křikne na něj Stáňa, ale Kenny se ani neohlídne. „Nenechala ti tam má pěst malou památku?"

Vrhnu na Stáňu nechápavý pohled, ale on jen výmluvně pokrčí rameny. Co kurva provedl?

„Nic, co by nespravil make-up, akvabelko," zahučí.

„Proč bys ho mlátil?" zajímá se David.

„Jung má rád dohody. Jen jsem mu jednu připomněl," odvětí Stáňa, ale Kenny ho má naprosto na háku. Usadí se na své místo vedle Ondry a pustí se do konverzace s Ester. Přes ten ruch nemám tušení o čem si povídají, ale nedokážu se od něj odvrátit ani na jednu jedinou vteřinu.

Má na sobě velké množství make-upu a zdá se mi, že zhubl. Má víc výrazné lícní kosti a už ne tak kulatou tvář.

Neslyším zvonek, ani že do třídy vpadne učitelka dějepisu. Je mi to ukradené. Už mi ani nezáleží na mých pocitech, které jsou tak moc zraněné. S Kennym se něco děje a já potřebuju vědět, že je v pořádku.

Jeho oči se stočí směrem ke mně a ve mně doslova hrkne. Jako zbabělec se rychle odvrátím a snažím se soustředit na hodinu, jenže to nejde, když sedí jen pár metrů ode mě.

Tak blízko, ale při tom tak daleko.

O přestávce vytáhnu Stáňu ven ze třídy, aby mi laskavě vysvětlil, proč dal Kennymu pěstí.

„Nebyla to silná rána," zakoulí očima a ramenem se opře o zeď na chodbě. „Ani se nesložil na zem."

„Ale proč jsi ho sakra mlátil!" rozhodím rukama.

„Dohodli jsme se," trhne rameny. „Byl jsi přece u toho. Řekl jsem mu, že pokud ti ublíží, dostane pěstí. On ti ublížil a já splnil naši dohodu."

„My jsme spolu ale nechodili!" zasyčím tiše a zatnu zuby, abych to nebyl já, kdo Stáňovi jednu ubalí.

„Jo?" ironicky se podiví. „Tak proč je z vašeho ‚rozchodu' tak zničený?" založí si ruce na hrudi.

„Ty vole! Žádný rozchod se nekonal. Prostě mě nemiluje. Kdybychom spolu chodili, fajn, ale my spolu jen šukali!"

„Ty jsi ho neviděl, Miky," zakroutí hlavou. „S Danielou jsem za ním v pátek byli a... kdybys viděl to co já, nemyslel by sis, že mu na tobě nezáleží. On se složil. Jako totálně. Nejí a jen chlastá. Taky jsme ho našli značně pod vlivem. A brečel. Chápeš to? On před námi normálně brečel. Nikdy jsem ho takhle neviděl. Daniela ho celou dobu objímala, a i já jsem měl namále, abych to neudělal. Takhle nevypadá člověk, který k nikomu nic necítí."

Stáňa mě nechá stát na chodbě a spolu se zvonkem vejde do třídy. Já silně zatnu pěsti k sobě a praštím do zdi za sebou, než se od ní odlepím a dojdu za ním.