Rozpolcený

(14

Přistane přede mnou další test z angličtiny a stejně tak další čtyřka. O přestávce jen třískám hlavou o lavici, protože i když jsem se na to učil celý den, pořád mi to podělané časování nejde na rozum. Koho sakra zajímají nějaké před budoucí nebo před minulé časy?

Kéž bych tak byl mohl...

Na hlavu!

Potřebuju pomoct.

Ani nepostřehnu, kdy Stáňa odejde za Danielou, ale všimnu si Kennyho, který se zadkem uvelebí na naši lavici a... normálně si na ni lehne.

„Seš unavený?" zakřením se, když má svou hlavu složenou na mé půlce a zavřené oči.

„Měl jsem náročný víkend a tvůj kámoš mě vykopl z místa," odvětí.

„Nějaký tvůj nabíječ tě zničil?" zachechtá se David a Kenny mu ukáže prostředníček.

„I když..." zahuhlá a zvedne se do sedu. „To je vlastně taky pravda. Sex a práce dohromady je docela vražedná kombinace," pronese na rovinu a já trochu znervózním, jenže Robin a David se rozesmějí.

„Hele, mám pro vás ten play list na tu párty," řekne Robin Kennymu a vezme do ruky telefon.

Kenny si sedne na Stáňovu židli a ležérně si opře bradu do dlaně, zatímco projíždí seznam písniček, které mu Robin poslal.

„Co je to Julie a fantomové?" zeptá se Robina s nakrčeným obočím.

Nakloním se k němu, abych se mohl podívat. Pochopitelně chci využít i toho, že se k němu přiblížím, i když jsme ve škole.

„Netuším," odvětí Robin a trhne rameny. „Ani nevíš, jak dlouho mi trvalo se těmi blbostmi, co mi posílali probrat."

„A kolik práce, to teprve zabere nám," odfrkne Kenny.

„Párty je za dva týdny. Zvládnete to ne?"

„Hm..." poškrábe se na zátylku a povzdechne si. „Snad. Jo. Mělo by to být v cajku."

„Co děláš po škole?" drcnu do něj.

„Proč? Zveš mě na rande?" zakmitá obočím a Robin s Davidem se zase rozesmějí. Jen nechápu, proč by to mělo být až tak neuvěřitelné. Třeba bych ho před nimi měl jednou vážně na to rande pozvat. „Ne počkej, ty už víš, kam zahrabeme tu mrtvolu."

„Potřebuju pomoct s ájinou," vysvětlím a on nakrčí čelo. Vím, že jsem ho o nic nikdy nežádal, ale snad mu to tolik nevadí. V tuto chvíli je to jediný můj kámoš, co mi pomoct dokáže.

„Divný," řekne upřímně, ale zakření se. „Ale dneska je tvůj šťastný den. Po škole nic nemám."

„Super, díky," vydechnu úlevou.

„Ještě, že jsem takový expert na ájinu."

○○○○

„Tohle je váš dům?" nevěřícně zírá na naši vilu a já jen trhnu rameny. Zatáhnu ho za ruku a projdeme brankou až k hlavní dveřím. Jen co je otevřu vrhne se na mě můj pitbul teriér, položí mi tlapky na ramena a olízne tvář.

Kenny vyjekne a schová se mi za záda.

„Neříkej mi, že se bojíš psů," zasměju se.

„Rozhodně ne," pronese jasnou lež, protože se mi pořád schovává za zády. „Jenže tohle není pes. To je hovado s příbuzenstvem ke zlo vlkům."

„Neposlouchej ho Zoey, ty jsi krásná," zahuhlám na ni, jenže ona je zvědavá, koho jsem to přivedl. Na kluky je zvyklá, když se u nás čas od času objeví, ale Kennyho nezná.