„Tak mi konečně odpusť! "
Křikl svým hlubokým hlasem a já zavrtěla hlavou. Není to jednoduché, prošli jsme si ve vztahu tolika zlá, chyb, že se nejde vrátit zpátky.
„Musíš mi dát čas. "
Vyslovila jsem a s uchechnutím spustil.
„Kolik ještě myslíš mám sílu čekat? Sakra udělal jsem chyby, ano, vím že jsi nebyla se mnou šťastná, ale pochop, že jiná žena pro mě není. "
Kéž bych toho byla schopná, Nicku, jenomže dříve si nechápal ty mě, a ani ne teď. Nejsem připravená na zpátečku, a ty jsi mi vytvořil zábranu, přesto nevede cesta zpět, nebo jsem ani nechtěla.
„Tak pochop ty i mě, kolikrát jsem ti řekla, že mi můžeš věřit, kolikrát jsem tě prosila, ať zbytečně moc nežárlíš. A proto jsme se rozešli víš? Já to ukončila, a opustila tě, jenže dala jsem ti důvod, ty žádný, mrzelo mě, jak si nejsi s námi jistý, Nicku. "
Ty tvé obrazy své bývalé přítelkyně, která leží v posteli s cizím chlapem, tě děsily. A já nechtěla bejt ta, co tě děsí. Chtěla jsem ti pomoct, ty si mi nedal bohužel možnost.
ČTEŠ
Druhá šance
FanfictionNedůvěra k druhé osobě bolí, obviňovat člověka, bez důvodně. Nespáchal vinu, kterou si vlastně udělal ty, prý já ti byla nevěrná a ty přesto si věděl, že nikdy bych ti to neudělala. Přitom to bylo opačně.Rozchod byl nejlepší řešení, dovedl nás zpátk...
