Druhá šance

13

Nick

Držel jsem se jí v náručí už pár hodin, její objetí je tak uklidňující, že nemám chuť se vymanit ani odtáhnout. Bylo to tak příjemné.

Pamatuji jak mě pokaždé držela, když mi někdy nepřálo den, držela mě když mě opustil otec, a já si toho nevážil.

Řval jsem na ni, agresivně jsem jednal, nechovál se k ní s respektem, zakazoval jsem co má ráda, zajímal jsem se o to, abychom byly dokonalý pro lidi. Aby nás nekritizovali. Stydím se a nechápu sebe,jak jsem to mohl dopustit.

Pak přišla karma, rozchod, úmrtí mé matky, všechno se mi sralo, ale mohu si za to sám. Ona mi jen tak neodpustí, bude to trvat, než mi dokáže prominout ty zlé věci.

K lidem je hodně opatrná a pokud ji zklamete už vám na tolik nevěří, což vypovídá z toho, že ke mně si znova vybudovat důvěru, bude pro ni těžké.

Ach Noah, kéž bych uměl čas vrátit zpátky, udělat vše líp, více se ti věnoval a choval se k tobě jako k princezně. Ty dva roky jsi zažívala se mnou jenom ukrutné peklo.

A já se za to nesnáším.

Nastal druhý den a já u Noah přespal, nejdřív jsem protestoval, že Jenna by to nedovolila a nechci ji otravovat. Jenomže Noah je tvrdohlava a neskutečně laskavá.

A já si musím vážit té nabídky, které mi dala, proto jsem zašel hned po ranní rutině do květinářství koupit kytku a v obchodě jsem sebral potraviny na snídani.

Doma jsem vše připravil a poslední věc, kterou udělám je snídaně. Chci ji poděkovat, za to jak včera mě utěšovala a nenechala mě ve štichu.

Mám plán ji udělat toasty s nuttelou a nějaké čerstvé ovoce, umyl jsem jahody, borůvky, hroznové víno a rybíz. Máme štěstí že poblíž jsou krásné stánky s ovocem a zeleninou.

Když jsem to dokončil, šel jsem do jejího pokoje kde si sladce spinkala. Slyšel jsem že miminko je někdy pro ženu vyčerpávající. Jak ho nosí v břiše, že jakmile je veliké, tak ji bolí záda a nemůže se pomalu hýbat.

Chudák kéž by to měla jednoduché. Nemohl bych si představit sebe těhotného a mít takové bolesti. Ale ona to zvládne, je přece moje šikovná holka ne? Jako není moje jako moje. Vy víte jak to myslím.

Pohlazením jsem ji probudil a otevřela svá modrooká očka, které se rozespalé dívali na mě a zvedla hlavu a zmateně se koukala.

,,Dobré ráno, tady máš snídani jo a ve váze máš kytku."

Řekl jsem to s úsměvem a šel si sednout vedle ní.

,,Dobré, děkuji za takový luxus, čím jsem si ho zasloužila?

,,Ber to jako poděkování, za přespání a dokázala jsi mě utišit. Bez tebe bych byl v háji. Takže to já bych měl děkovat, ne ty."

Dořekl jsem a ona zavrtěla hlavou a přiložila mi ruku ke svojí. Usmála se a já zase cítil tu podporu a úlevu od stresu.

,,Nemusíš děkovat, já to udělala ráda. A ty ses nasnídal?"

,,No ne, přece víš že nasnídám."