Druhá šance

18

Pořád mi plakala v náručí a já ji hladil po vlasech a utěšoval ji hezkými slovy a po pár minutách se uklidnila a znovu usnula, nechal jsem ji tak, potřebuje se vyspat do práce, zítra se jí na to zeptám ráno a nebo jak bude čas.

Víte zajímá mě jak se cítí, co ji trápí. Vždy jsem se tak staral dokud to šlo. Lámalo mi srdec ji vidět smutnou a zničenou. Vím že její rodiče ji jednou dlouhodobě otravovaly, potom co ji vyhodili.

Noah z toho byla tak v prdeli, že jsem musel zakročit a nahlásit to, ona o tom ani neví, tajim ji to doteď, protože toho nebyla schopna, říkala že jim to přestane bavit.

No nepřestalo, musel jsem, kdybych tenkrát na ně nestáhl žalobu, kdo ví jak by ji to více zničilo. Měla strach, že ji najdou a zmláti ji. Což jsem také řekl na policii.

Myslíte že jsem se zachoval správně? Myslím si, že si zaslouží pravdu, proč to najednou takhle ustalo a najednou to přišlo znovu. Nechápu jak mohli zjistit její nové číslo.

Napadla mě Jenna, mohli ji nějak vydírat a ona to mohla vyslepičit. Jen tak by neřekla o jejím čísle. Zkusím se jí na to zeptat zítra a asi ji zavolám.

Zpátky jsem přenesl svůj pohled na její krásnou tvář a políbil ji na čelo a držel v dlani její tváře a párkrát ji tam pusinkoval aby se ji co nejvíce nejlépe spalo, nejlépe s úsměvem.

Také na mě už dolehla únava a tak se rozhodl zhasnout lampičku a ještě napsal Jenně zprávu že je u mě. Aby se o ní nestrachovala.

Ráno jsem dřív vstal a udělal své milované snídani, potom včerejší noci si myslím je dobré ji zpříjemnit začátek dne. Doufám že ji to odreaguje. Opatrně jsem nesl tác s jídlem a otevřel si pomoci loktem.

Položil jsem to na stoleček a posadil se do postele a naklonil se, abych ji dopřál ranní polibek, své rty jsem přitiskl k jejím a čekal až se probudí. Jenže to se nestalo. Tak ji musím vzbudit jiným způsobem.

Hned jsem se vrhl ji pusinkovat celou. Ona se už začala smát a to byla známka to, že se konečně probudila.

,,Dobré ráno, miláčku, jak jsme se vyspinkali?"

Dal jsem ji pod záda paže a dal si ji na klín a čmuchal její krásnou ranní vůní. Ach jak mi to chybělo, její vůně, její roztomilé mumlání, její celá roztomilá vyzaš. Prostě chyběla mi celá. A já blb si ji ty dva roky vůbec nevažil.

Vím,pořad to řeším a vyčítam, ale i já si sám sobě nedokážu odpustit. Prostě když jste na své ženy hrubé a zlé, které si to vůbec nezaslouží, tak jste navždy selhaly, nesuďte ji podle jak vypadá, nenadavejte ji, ona si to nezaslouží.

Není vhodné ji vše zakazovat, ona se s vámi musí cítit svobodná a v bezpečí, hýčkaná. Já si svoji hodné, dobrosrdečné holky, nevážil a lituji toho.
Prosím buďte na ni laskavý.

,,Dobře."

Špitla a koukla na stolek s tacem a usmála se.

,,To je pro mě? "

Jen jsem kývl a řekl.

,,Ano, chtěl jsem ti udělat krásné ráno po tom včerejšku. "

,,Děkuji. Ale to není celý pro mě že? "

,,Je to celý pro tebe, vždyť víš že nesnídám

,,Včera si snídal."

Podívala se na mě zvláštně a já se zasmál a neřešil to, to ona by měla více jíst. Miminko to potřebuje a hlavně mě nevadí že malinko přibere, nechápu jak někteří chlapy, můžou urážet ženu kvůli postavě.