Druhá šance

30

Noah

Ty slova co vypustil z úst, mě tak přesvědčilo, že to doopravdy, lituje, už není ten, kdo si nevážíl své přítelkyně, už není ten kdo má problém se omluvit za činy, které spáchal. Tak moc toho lituje. Můj ubožáček.

Vzala si jeho tváře do dlaně a vřele se na něho  usmála a na špičky se postavila a políbila Nickovi  rty. A promluvila do jeho duše, tak jako vždycky.

,,Ale Shawn je jen kámoš, nic jinačího v tom není, ano? Já miluji jen tebe, rozumíš jen tebe. "

Zkusila jsem ho tím uklidnit a on jen kývl a nazpátek mě objal kolem krku, potřebovali jsme se navzájem, ale nejvíce potřeboval mě.  Milujeme jak  vždy se k sobě přivítáme. On mě  na svou hruď a já mu zase zabořim hlavu k mým vlasům.

Na chvíli jsem se odtáhla a řekla mu ještě, co chtěla říct. Proto jsem si jeho hlavu nasměrovala k mým očím aby těm slůvkům uvěřil.

,,Chápu, že tvá ex, nebyla tou kterou sis přál, miloval si ji, a ona ti zničila důvěru k lidem a já ti to nevyčítám Nicku, ale teď jsem tu já, a vždycky tu budu já, kdo tě ochrání před jakoukoliv bolest, protože ti chci pomáhat. Paparazzi mě vůbec nezajímají, co se o nás píše. My jsme my, a my všechno zvládneme, ano? I když pořád nemáš odpuštěno, i když nemáš to co po čem toužíš a doufáš, že se to stane, tak jednou vím, že vše uzavřu tu ránu, co mám pořád na srdci. Ale hojí se, a to díky tobě, sice pomalu, ale jistě. "

Bobík můj. Neudržel  to a slzy se začaly kutálet do mého ramene a ja je cítila  a tak ho začala  hladit  po zádech, abych ho na maličkou chvíli uklidnila. Tak moc mě mrzí, že si to vyčítá. Možná bych měla napsat Shawnovi. Aby byl můj miláček maličko v klidu, než ho potká.

,,Ani netušíš jak moc jsem s tebou šťastný."

Vydechl  znovu si mě vzal do náruče a nenechal mě pustit a ja jeho taky  nechtěla pustit.

,,Slibuji, že zařídím, aby jste byli oba dva v pohodě. Mohla bych mu napsat, že tě to mrzí a vůbec, nebavme se už o starých zlých časech. Už je to minulost. "

Usmála jsem se na něho a dala mu pusu na čelo.

,,Víš že jsi ta nejlepší dívka na světě? A já blbec si tě nevážil. A vyčítam si to, tak se prosím nediv, že to pořád řeším. "

Protočil očima a já si povzdechla a litovala jsem toho, co jsem vypustila včera za paniku, akorát jsem to přenesla i na Nicka. Ach moc mě mrzí.

,,Kdybych ti včera nesvěřila, také bys neměl strach, neměla jsem ti...."

Jeho rty mě ale zastavili, nenechal mě to doříct. Jeho polibky jsem mi oplávela a vznikl z toho dravý polibek. Ty jo a dokonce před lidmi, ale teď mi je to jedno, já chci si teď užívát ty jeho měkké rty.

Odtáhl se ode mně a své čelo si opřel o to  mé a řekl.

,,Kdybys mi to neřekla, tak to pořád dušiš v sobě a já tě až moc dobře znám, tajila bys to a já bych to nevěděl, takže ty za nic nemůžeš, ano?"

Zdůraznil slovo 'ano' a já jen kývla a zahanbeně sklopila hlavu k zemi, ale Nick nedovolil, abych se styděla a proto mi zvedl hlavu, jak já jemu předtím.

,,Teď už na to nemyslí, ju? Máme dovolenou a nemůžeme si ji kazit, tím, že budeme mluvit o starých zlých časech, jak si zmínila. Ale tato dovolená mě něco dala a určitě i tobě. Mluvíme spolu otevřeně, a to už si ani nepamatuji, jak dlouho jsme spolu nemluvili o vážných věcech. A to musíme napravit. "

,,Dobře."

Kývla jsem na souhlas a pokračovali jsme naší cestu, za tým překvapením co má pro mě, a které strávíme spolu.

Jsem ráda že jsme si to vyříkali, hodně to pro mě znamená, konečně můžu žít s pocitem úlevy. Musím se naučit zase směřovat, dřív jsem to už umělá a teď se to musím pěkně zpátky naučit.

Bude to těžké, ale já věřím že to zvládnu, oba dva to zvládneme.

Nick mě vzal opatrně za ruku a tentokrát to vzal, Ach bože my jdeme do kina. Tak nespočet let, jsem tam nebyla, skoro dva roky. Já vím, přijde vám to jako krátká doba, ale pro mě je to věčnost.

S Nickem jsme tam totiž chodili pořád.  Milujeme filmy na plátně s hodně vysokým zvukem a snažili si najít místo, kde to není skoro vůbec zaplněné, chtěli jsme tam být sami.

,,Líbí se ti to?"

Jak se na něco může ptát? Jsem nadšená, je to sice blbý kino, ale ani nevíte kolik emocí, teď mám.

,,Ano. Moc. Bože. Já."

Až tak jsem zakoktala, že jsem se nemohla na další slova. Nick se zasmál a  naklonil se k mému uchu.

,,Řeknu to za tebe, Nemáš slov. Viď? "

Jen jsem se stydlivě zavařila a zkousla si spodní ret a on mi pohladil tváře .

,,Tak pojď, zlatíčko, jdeme si užít toho zelenáče."

Vzal mě kolem ramen a dal mi pusu na čelo a společně jsme vydali do sálu číslo pět a ve dveřích, bylo napsáno o na jaký film jdeme.

,,My jdeme na Gringe? "

Řekla jsem nadšeně a on mi na to jen kývl a sklonil se malinko k mým rtům a vydechl.

,,A jen jenom sami, nikdo tu není."

Ach bože jak já ho miluji.

Co bych dělala, kdybych ho neměla, co? No jen řekněte, je to ten nejlepší muž, kterého jsem měla tu čest poznat ve svých třech, letech, hodně se o mě staral když jsem byla ještě ve školce, když mi nebyla dána péče od rodičů, moc mi pomáhal s úkolama, byl mým věrným kamarádem.

Bez něho bych nepoznala co je láska, milování, mít někoho rád, on byl mým starším bratrem, kterého, bohužel nemám.

Bez něho bych ještě asi byla mrtvá, ano chtěla jsem se zabít, když mi bylo čerstvých pět let, zamkla jsem se v koupelně, a zapila nespočet prášku a otrávila jsem se, myslela jsem si že budu mrtvá, ale….

Dneska je o malinko kratší, a to také proto že knížka se chili ke konci, ale nebojte, ještě tak brzy končit nebude, a tak mi je škoda, se rozloučit z touhle knížkou brzy, upřímně je to po dlouhé době, co knížku dokončují. Vidím to ještě možná na 30 kapitol a bude konec. Ale nebojte než to dopíšu, tak to budou za chvíli Vánoce. Ale teď budu psát kratší kapitoly, proto, abyste si příběh užili co nejdéle.  Protože vaše podpora je neskutečná.