Druhá šance

17

Noah

,,Opravdu myslíš, že je to správný? "

Už jsem v práci a utírám po zákazníkovi stůl. Když mám hotovo, otočím se na Iana a dala si ruce na prsou a povzdechla jsem si, a zakroutila hlavou.

Už po několikáté jsem mu vysvětlila, že Nick je úžasný milující otec a také se hodně změnil, je pořád ten stejný Nick, jako před šesti lety. Je moc hodný a laskavý, sice mu tak ještě úplně nedůvěřuju a on to ví, ale lepší se to.

Už vím že se na něho můžu spolehnout. Hrozně lituje vše co proved. A já si to nesmírně vážím.

,,Iane, Nick je už někým jiným, chová se ke mně opravdu skvěle. A chci s ním strávit zbytek života."

Řekla jsem mu a on chápavě přikývl a šel obsloužit další hosty, co si sedli a byly mi nějak povědomí, ale to asi je blbost, maximálně můžou být podobní mým rodičům. Kolik je na světě podobných lidi.

Dal jsem to neřešila šla na záchod, musela jsem už konečně vyprázdnit svůj močový měchýř, už od rozhovoru s Ianem to držím. Teď je to s mým čůráním a kakáním dost blbý, jak miminko mi tlačí na močák a nebo ne vy víte kam, tak se mi pořád chce na záchod.

Jsem zvědavá jak to zvládnu, když budu mít ještě větší bříško. Ono to prý u kluka je normální, že máte větší bříško, jsou o kousek větší než holky, ale těším se na toho malýho drobečka, společně s Nickem budeme ti nejlepší rodiče pod sluncem. Dokážeme jim lásku, podporu a hlavně je už teď ho milujeme.

Užívám si každého pohybu a kopnutí, sice je to pokaždé zvláštní pocit, ale nádherný.

,,Noah!?"

Řekl naléhavě moje jméno a stál tam úplně zaskočený.

,,Jsou tu tví rodiče. "

Já na něho vykulila vyděšeně oči a musela se něčeho chytit, jinak by se mi podlomily kolena a to jsem nechtěla.

Takže si našli jiný způsob, jak se mnou navázat kontakt.

,,Chcou tě vidět."

Zavrčel a nemohla uvěřit svým vlastním uším. Takže jsem neměla vidinu, oni to opravdu byly oni. Ale co tu dělají? Proč mě chcou najednou vidět? Co po mě sakra chtějí?

,,Nejdu tam. Nechci je vidět. "

Řekla jsem celá rozklepaná a cítila jsem tlak v plicích, nemohla jsem se vůbec nadechnout. Byl to jako obrovský balvan, který je tak těžký ho znovu vykopnout ven.

Ian neváhal a hned si mě uvěznil v objetí a začal mě uklidňovat.

,,Nemusíš tam jít, klidně tu chvíli zůstaň, já pár zákazníků obsloužím sám, dokud neodejdou ju?"

Usmál se na mě a já přikývla a pak odešel dělat svou práci a já tady vyčkávali až mi strejda řekne, že jsou pryč a že můžu konečně odejít.

Achjo myslela jsem že od nich navždycky budu mít klid, že je v životě neuvidím. Teď musím si lámat hlavu, proč mě chtějí abych šla za nimi.