Jak jsem řekla, povíme vám jak se naše dovolená, dal vyvíjela. Takže, potom dní, co jsme byly v kině. Oba dva se probrali ráno a udělali jsme si snídani.
Poslední tři dny na dovolené a já nemůžu, uvěřit jak to uteklo. Vždyť to není ani týden, co tu jsme. Za tři dny, přiletíme do Kanady a budou Vánoce.
Miluju Vánoce, tohle jsou svátky klidu a míru, jste se svými blízkými a hodujete jídlo, povídáte si se svojí rodinou, vlastně, já si to ani neuvědomují, ale s Nickem budeme rodina.
Nemohu tomu stále uvěřit, však...ale už na to myslet dneska nebudu, vstanu a nechám za sebou spícího Nicka, který ještě měl tvrdé spaní, tak ho tedy nechám.
Mezitím bych mohla udělat, nějakou snídani, ale nejdřív ze sebe musím udělat člověka. Takže si v koupelně, zrobím ranní hygienu a oblékla se do mini modrých šatů.
Když jsem byla hotová, tak jsem šla do kuchyně a něco tam krásně vonělo, byla to slaná vůně, vůně omelety.
V kuchyňské lince stál Nick a prozpěvoval si písničku, od Shawna Mendese, jednu Vánoční. Kde má ve videoklipů Camillu Cabello, bohužel spolu už nejsou.
V tom baru mi to říkal a ještě se do toho odehrávalo...potichu jsem k němu přišla a objala ho kolem pasu. Nick maličko ucukl a otočil hlavu.
Když mě spatřil usmál se a vzal si do dlaně, mé tváře a políbil mě na rty. Pak se odtáhl a řekl.
,,Dobré ráno, ptáčku."
Ptáčku? Takhle mi neřekl hodně dlouho. Vždycky mi takhle říkával, a líbí se mi to. A tak jsem ho objala a užívala jeho náruč.
,,Myslel že ti to bude vadit."
Šeptal mi do ucha.
,,Vzpomínám si, jak si mi to říkával, pořad a chybělo mi to."
On jen kývl a odpověděl.
,,Tak ti to budu říkat znovu, mimochodem v noci jsem tě slyšel, jak odcházíš z pokoje, kam si šla?"
Ach nee, doufala jsem že se neprovádí, bohužel včera se mi znova zdála noční můra. Myslela jsem si že, to dovolená spraví, ale asi to prostě budu mít napořád, ale já jsem z toho už unavená.
,,Zdál se mi zase ošklivý sen."
Řekla jsem smutně a odvrátila od něho hlavu, a obešla ho a šla obrátit omeletu. Když jsem jí obrátila, cítila jsem dotyk a pusu na tvář.
,,Měla jsi mě vzbudit."
Já zavrtěla hlavou a naklonila jsem k němu hlavu a řekla.
,,Dost to se mnou už tak řešíš, nechci tě pokaždé budit, když se mi bude něco zdát, nebo se něco stane."
,,Ale mě to nevadí."
Jenže mě ano, jsem vděčná za to, že má o mě starost, ale nemůže být pořád ve stresu kvůli mně.
ČTEŠ
Druhá šance
FanfictionNedůvěra k druhé osobě bolí, obviňovat člověka, bez důvodně. Nespáchal vinu, kterou si vlastně udělal ty, prý já ti byla nevěrná a ty přesto si věděl, že nikdy bych ti to neudělala. Přitom to bylo opačně.Rozchod byl nejlepší řešení, dovedl nás zpátk...