Druhá šance

38

Mám pocit jakoby se něco rozpadlo, v mém části v těle, se bourá zeď na kusy a já padám z té díry ven. Myslela jsem si, že nic horšího se stát nemůže, ale spletla jsem se.

To ticho, nic jiného nevnímám, to důsivé ticho nás obklopuje, ani jeden z nás nevidal hlásku. Odstoupila jsem od stolu a chtěla odejít, ano správně, poprvé od něčeho utíkám, vím neměla bych tak být zbabělá.

Ale teď jsem dozvěděla něco, co mě dostalo do kolen. Proč mi to tajil tak dlouho, vím je to pár týdnů, od toho co máma se tady v Kanadě objevila, ale jak to mám hned překousnout.

Z dálky slyším, jak na mě huláká, ať se vrátím, že mi to vysvětlí, jenže já nechci slyšet nic. Nezastavovala jsem, dál jsem běžela s pláčem.

Nedávala jsem ani na cestu pozor, když jsem náhle do někoho vrazila, naštvaně jsem hodila tašku o zem a cítila se hrozně trapně.

,,Není vám slečno nic, vše v pořádku? "

Pane Bože ten hlas znám, zvedla jsem hlavu a neuvěříte koho jsem spatřila. Dámy a pánové představuji vám Shawna Mendese, našeho oblíbeného zpěváka a zároveň kamaráda.

Nebo aspoň můj, Nick se sice s ním bavil. Ale ne moc, potkala jsem ho v té době, kdy jsme měli s Nickem krizi. A on mi taky pomáhal, se z těch šlamastik dostat.

Jako jiní lidi.

,,Noah, Ježíš tak dlouho jsem tě neviděl."

Řekl nadšeně a hned mě objal, já jeho objetí přijala, potřebovala jsem nějakou útěchu, abych se uklidnila a zkusila zase myslet pozitivně.

,,Jo také tě ráda vidím. "

Usmála jsem se a o kousek se odtáhla. Nejspíš se mého smutného výrazu všiml, tak se na mě zeptal, na otázku, která mě zase rozbrečela.

,,Je všechno v pohodě. "

Snažila jsem se držet, ale bohužel, slzy byly silnější, průbojnější, celé ovládaly moje tělo. Cítila jsem jak padám k zemi, naštěstí pevné ruce mě drželi a já se podívala do jeho tváře.

,,Pročpak pláčeš? Něco s Nickem? "

Zavrtěla hlavou a dál mlčela. Nemohla jsem nic říct, nebo spíš, byla jsem zase zlomená. Zjistila jsem něco, co jsem nemohla čekat.

Proč všichni mi lžou, moje vlastní máma mi lhala, a ne jenom mě, ale i Ianovi. Mému pravému otci. Ian mi sice lhal, ale je na chvíli, určitě ho to taky sejmulo. Celé roky bylo mu odcizeno jeho vlastní dítě.

Mě od něj odcizili.

,,Dobře, Nemusíš mi to teď říkat."

Já jen pokrčila rameny a nic neřekla. Shawn si povzdechl a pomohl mi vstát.
Omotal mi kolem krku jeho svalnatou paží a řekl.

,,Pojď, Půjdeme si dát někde jídlo, co ty na to."

,,,Teď myšlenky na jídlo nemám.

Aspoň jsem na tohle mu dokázala odpovědět.

,,Fajn tak si teda já dám jídlo, a tobě něco na na uvolnění ju?"