Druhá šance

27

Po mým vylévání srdíčku, jsme se rozhodli opustit pláž a jak Nick slíbil, šel mi ukázat místo, které měl naplánované a řekl že mi chce zavázat šátek kolem očí a já souhlasila a nechala se tedy vést za tím překvapením co mě čeká.

Těším se, protože já překvapení ráda, mám ráda to kouzlo. Vždy mi to spraví náladu a s Nickem je to ještě víc.

Tady v Miami je fakt krásně, klidně by se tady vracela. Na dovolené a možno kdyby se mi i zalíbila, chtěla bych tu bydlet. V Kanadě je taky nádherně, ale nemá takovou atmosféru, jako v Miami.

,,Tak a už se můžeš kouknout."

Zastavili jsme a z očí mi sundal šátek a já rozhlédla po celé místnosti. Bylo to tady v celém bílé a v černé barvě, byla tu vířivka a o stolu ani nemluvím. Byl tak výzdobeny, tak překrásné nachystaný.

Stalo tam víno s dvěmi skleničkami a talířky byly plněný špagetami. No jo je už dvanáct hodin, tak je čas na oběd. Ale divím se že je to jen pro nás, tahle místnost. Vířivka a další krásných věci tu jsou.

,,Tohle je celé pro nás?"

Zeptala jsem se ho a on a úsměvem kývl a jako správný gentleman, ukázal směrem ať si sednu na židli a přesunul mě ke stolu.

To je tak krásné jak se ke mně chová.

Sedl si naproti mě a číšník, co měl na starost, náš stůl, tak nám do sklenic nalil víno a popřál nám dobrou chuť a odešel někam daleko mezi jiné hosty.

A zůstali jsme tu úplně sami. Nebyl tu ani žívačka nic, jen my dva.

,,Je to výborný, že? "

,,Ano, já ráda špagety. "

,,Já vím, než jsme šli pryč z pláže, tak jsem změnil jídlo, protože vím, že ti tyhle dlouhé nudle spraví náladu. Pokaždé když jsi byla smutná, ať už z čehokoliv, jsme ti to jídlo rád vařil."

,,Nicku."

,,A proto, chci abys věděla, že jsem tu pro tebe, ty pochybnosti co jsi měla, už musejí pryč, vím bude to těžké, ale prosím věř mi, Nemusíš mi odpustit, vůbec, ja se s tím smířim, udělal jsem chyby a já jsem si toho vědom, proto abys věděla že mi můžeš stoprocentně věřit. "

Odsedl si od stolu a klekl si na kolena a z kapsy vytáhl červenou krabičku a otevřel ji, kde se třpytil zlatý kroužek s diamantem. Panebože vždyť jsme spolu tak krátce a to ani ne. Protože tenhle vztah spojujememe s těma rokama, které jsme společně žili.

Už je to šest let co spolu jsme. A teď?

,,Moje drahá Noah, vezmeš si mě za muže? Budeš mě milovat, až do konce svých dnů? Řekneš ano, Lásko? "

Řekl to tak s něhou, že jsem se dojetím rozplakala a skočila mu kolem krku a začala se šťastně smát, vstala jsem a on se mnou taky a pořád ho líbila a líbila, nemohla jsem přestat.

,,Mám to brát jako ano?"

Kývla a zařvala na plné pecky.

,,Anooooo"

,,Panebože, já jsem tak s tebou šťastný."

Rozesmál se a chytl mě za pás a točil se se mnou, dokud mě nepolíbil a já mu polibky stejně tak oplatila. Ach jak já ho miluji, jsem ráda že jsme zase spolu. Je ten kord mě dělá šťastnou a teď? Ještě víc mě udělal šťastnější, plánovali jsme, že se jednou vezmeme.

Ale pak do cesty se připletlo blbé období a my se rozešli, znovu jsme spolu a pokračujeme dál, těch šest let, tohle je nejlepší den mýho života a myslím, že je to teprve začátek, našeho něj něj nejskvělejšího dne na světě.