Druhá šance

28

Po celou dobu, jsem držel v náručí Noah a neustále spinkala. Je kolem čtvrté hodiny a moje malá princezna spí. Hodně ji dneska muselo vyčerpat ta pláž a to co se stalo.

Ale ať si odpočívá, potřebuje to, co už je v pátém měsíci a další měsíc se blíží neskutečně rychle. Ty naše maličké si tam ještě pobudou, ale trvat to dlouho, taky nebude.

Budu si je chovat, mazlit se s nimi, hrát si s nima. Budu si s nimi dělat co budu chtít a Noha také, těšíme se na ně společně a já doteď sám sebe nechápu.

Jak jsem mohl děti nenávidět, proč? Vždyť děti jsou darem, celých našich životů, dělají nám lidem radost a hlavně budou to naše děti.

Budu je chránit, nikomu nedovolim jim ublížit, mým třem láskám ani náhodou. Nechci naší holčičku a chlapečka vidět plakat kvůli nějakým zlým lidem. Například ve škole.

Ano tam ty děcka, jsou hrozně zlý. A mrzí mě že šikana ve škole přibývá. Ale myslím že Marca a holčičku si všichni oblíbí. Proč říkám ještě naší holčičku, protože stále, nemůžeme najít to pravé jméno pro ní.

Pořád jsme nerozhodní, ale to nevadí ještě čtyři měsíce máme čas.

Najednou se Noah mi vrtí do hrudi a pomalu otevírá svá modrá očka a zabručela mi do pusy Noah a já se usmál. Má tak sladký hlas, když je rozespalá.

Nicku."

Ach bože já se tou její rozkoší snad rozteču.

,,Ano, miláčku? "

Řekl jsem jemně a dal ji malou pusinku na tvář a pohladil ji po tváři.

,,Kolik je hodin."

Zeptala se mě a já ji odpověděl.

,,Půl páte, miláčku. "

Zašeptal jsem ji do ucha a koukal jak si tře oči a roztomilé mrka. A tak jsem si nemohl pomoct.

,,Víš že jsi ta nejroztomilejší dívka na světě? "

Řekl jsem a tiskl ji pusu na čelo.

,,To mi říkáš pořád, takže ano vím. "

Usmál jsem se a objal ji kolem jejího krku a položil si hlavu na její rameno a ona mi zase hlavu zabořila do mé hrudi a ještě blíž jsem si ji přivinul. Miluji se takhle mazlit.

,,,Taky je to pravda."

,,Co si celou dobu dělal, když jsem spala?"

,,Nic, koukal jsem se jak spinkáš. "

Když jsem to dořekl, pomaličku její tváře začali rudnout a zpátky vrátila svou hlavičku na místo kde byla. Já se začal smát nad to, jak je vtipná a kolebal ji ze strany na stranu.

,,Zlatíčko, pročpak ten stud."

,,Za to můžeš ty."

,,Já? “

Zeptal jsem se jakoby zaskočeně a přiložil si ruku na mé srdce.