Druhá šance

2

 

Nick

Sedím na lavičce na náměstí, kde jsem před hodinou mluvil s Jennou. Odcházela a zanechala mě samotného. Musím si vše srovnat v hlavě, nejsem pořad zpamatován u toho včerejší incidentu ani z dnešního.

Zvykl jsem si jak mi prošlo tolik věcí. No karma je hrozná svině, to přiznávám. Ale dobře mi tak. Vzpomínám si jakým způsobem to řekla. A zlomilo mě to též. Jenomže svoji bolest jsem si způsobil sám.

Běžel jsem za ní a volal její jméno, prosil jsem ať zastaví. Ona však to udělala a otočila se s plačícím pohledem.

Hned jsem litoval, co já provedl. Ach bože, proč jsem takový kretén? Slíbil jsem že tento týden na ní budu hodný. nežárliví, nedůvěřivý, ne musel jsem to znovu posrat.

„Co mi ještě chceš, Nicholasi. "

Řekla zoufalým hlasem a rozhodila rukama.

„Prosím vyslechni mě. "

Ona jenž zavrtěla hlavou a oddálila se ode mně. Už nechce být v mé blízkosti. No Nicku pěkně sis to zavařil. To teda. Bože proč jsem já takový kretén.

„Ne, vrátil ses k ní, proč sis s ní sakra spal? Se svojí bývalou, když tě děsí, proč? "

Zavzlykala a já si povzdechl. Nejraději bych se propadl do země, kvůli mé žárlivosti, jsem se chtěl pomstít. Nesnesl jsem, když k ní ten hajzl kní dobýval k tanci.

„Byla to odplata. "

Překvapením vyvalila své modré oči a naplno se rozbrečela, ano Noah, až tak jsem dosáhl všeho, až jsem posral někomu život. Na komu mi nejvíce záleží a miluju ji celým svým srdcem

„Děláš si ze mě srandu?! Jaka odplata, sakra! O čem to tady mluvíš? "

Křičela a já se začínal cítit nepříjemně. Odvrátil jsem hlavu, abych se nemusel dívat do jejich očí. Nedokážu to, její hněv mě snad oslabuje. Její zničený pohled mě ubíjí. Její pláč mě zlomí.

„Ukončíme to, ty nejsi se mnou jaksi spokojený, nevěříš mi a přesto ty činy, provádíš ty. Nechci tě už vidět. Nemám sílu se hádat, pořád dokola, už nemůžu. Promiň. "

Poslední slovo zašeptala a mě jakoby polila studená voda. 'Ukončíme to, Nechci tě vidět, už nemůžu' Srdce se bortí na padrť, srdcové skály jsou malinké, rozdělené na půl.

Utekla a já stále zírám na moji krásnou dívku, která už není má.

Měl jsem bojovat víc, snažit se, věřit ji, ale Noah jsem přece důvěřoval, nechápu proč, jsem měl ty vidiny. Pravdu měla, děsilo mě to, ale ona se mi chtěla pomoct, já ji bohužel odmítl.

Kdybych své slova mohl vrátit zpátky, kéž bych byl jiný, milý a hodný. Trval jsem na tom, že se měnit nebudu. Ani kvůli sobě ani kvůli Noah. Vzdal jsem to, přitom jsem nemusel.

Dokola mi padají zprávy od Anny. Ohledně od té noci, mi neustále pronásleduje hodiny. Chce se znova sejít. Nemohu. Jsem poučenej. Nechci mít s touhle courou společnost.