Druhá šance

15

,,Už jsme tady."

Usmál se a chytl mě za ruku a šel se mnou do jeho bytu, kde jsem také kdysi bydlela. Když jsem byla ještě s ním ve vztahu, a vůbec se to tu nezměnilo.

No jo, tak to my tak nepřipadá, protože tak měsíc jsem tu nebyla, jinak mě se už také rekonstruuje být, už jenom pár drobností a za pár dnů se můžu stěhovat.

Nick se mi nabídl, že rád by mi pomohl s krabicemi a něco přeskládat, nějaký ten nábytek který určitě koupím, bo nemám to všechno, co potřebují. Jsem ráda že mi chce pomáhat, opravdu je jinej. Ale tolik mu moc nevěřím, jako už to není jako na začátku, už jakž takž mu pomalu důvěřují. Ale ne natolik.

Musí mi dát čas, a on to chápe, jen mě mrzí že ho vidím smutnět, nad tím, že bude dlouhá cesta si  muset všechno srovnat v hlavě. Chápu ho, také si přeji sním být, vždyť před dvěma týdny, jsme se políbili a lhala bych, kdybych řekla že netoužím po dalším polibku.

Právě naopak kolikrát mám nutkání ho na sebe strhnout a vrhnout se do jeho sladkých, jemných rtů, které vždycky chutnají po melounu. Jeho jemne dotyky na mých rtech bych chtěla znovu cítit.

Zavřel za sebou dveře a pořád mě držel za ruku a tahl me do kuchyně, tohle si tady pamatují, zážitky našeho společného vaření, jak si mě pokaždé braval do pasu. Pusinkoval mi vlasy, tvář a to nejlepší nakonec na rty.

,,Seš nervózní? "

Zavrtěla jsem hlavou a šla se posadit na barovou stoličku.

,,Dobře, udělám nám něco k obědu ty seď a odpočívej, já si zajdu pro zástěru."

Znova jsem hlavou hýbla, tentokrát na souhlas a usmála se na něho. Ne že bych byla nervózní, ale pořád jsem přešla z toho telefonátu a jak jsem si vzpomněla na to jak mě rodiče vyhodili. Nick se mi po cestě vyptával jestli se něco nestalo a já mu řekla, že nechci o tom mluvit.

,,Tak a jsem tu, co bys řekla na špagety. "

Jo špagety to já rada, ví že je to moje oblíbené jídlo, a pokaždé mi ho robí jen tak pro radost a nebo když jsem smutná a chce abych se zase smála.

,,Jo děláš je nejlepší. "

,,Já vím. "

Mrkl na mě okem a začal vytahovat suroviny. Když to prozatím dělal, myslela jsem neustále na mámu. Bože jeden telefonátu s ní a už jsem s ní vedle. Ale co když má potíže, co když se začal chovat můj otec k ní hnusně, co když...co když... ach nechápu to, po šesti letech se ozve a dělá jako by se nic nestalo.

Hodně mě zklamala a nemám důvod se k ní vracet, nebo se s ní bavit, jsou věci které nejdou vyloučit.

,,Noah děje se něco? "

Zavrtěla jsem hlavou a pustila jsem se do jídla, abych tak zabránila téhle konverzaci a raději se tomu vyhýbala, nechci už řešit mámu .

,,Noah vidím že se něco děje, potom telefonátu seš nějaká smutná."

,,Volala mi máma. A už nějakou dobu to trvá, prostě z nějakého důvodu mě chce vidět a nechápu proč, vždyť ona mě s tátou vyhodila a po šesti letech se náhle zajímá, jak mám na to reagovat když.... "