Druhá šance

23

Ne!"

Zařvala jsem z plných plic a propukla jsem v hrozný pláč. Nemohla jsem to zastavit, prostě jsem nebyla schopná ničeho, jen jsem plakala a třásla se. Oddělala jsem peřinu a hledala v posteli Nicka, ale nebyl tady.

Už musel určitě vstát, protože je ráno, včera jsme přišli domu a jen se milovali, nic jiného jsme nedělali, nemohli jsme se vůbec druhého nabažit a jakmile jsme byly vyčerpání, tak jsme usnuli spolu v náručí, v tu dobu jsme žádnou noční můru neměla, ale když je teď pryč, tak se mi znova zdálo o mámě a tátovi.

A nebylo to vůbec hezký, můj táta zabil mámu, když jsem si na to znovu vzpomněla, tak jsem se rozbrečela víc a chtěla jsem obejmout Nicka, a tak jsem otevřela dveře, ale v nich už stál Nick.

S vyděšeným výrazem na mě koukal a když mě viděl, v takovém stavu jak mě našel, i hned mě přitiskl k náručí a kolebal mě na stranu, aby mě utěšil.

V tu jsem se ale rozplakala už hystericky a sklouzla se s ním na zem a jen plakala a plakala, nic jiného jsem nedokázala dělat.

,,Lásko, to bude dobrý, už jsem tu s tebou. "

Konejšivě mi šeptal do uší a políbil mě do vlasů a opřel si svoji hlavu o tu moji.
Jen jsme se mlčky objímali a on mě neustále utěšoval a když jsem se trochu už uklidnila.

Nick mě zvedl do náruče a šel se mnou do postele a lehl si vedle mě a znova si mě přitáhl k sobě a řekl.

,,Spinkej lásko, musíš být vyčerpaná."

Zavrtěla jsem hlavou a koukala na něho vyděšeně, nemůžu, bojím se, že se to stane znovu a já nechci zase brečet.

,,Bojím se."

Zašeptala jsem a on mi zvedl hlavu a pověděl.

,,Budu tu s tebou."

Usmál se a pohladil mě po tváři.

***

Opravdu jsem usnula a nic zlého se mi nezdálo, což jsem ráda, kdyby to bylo podruhé, nevím jak bych dneska v práci fungovala. Nick mi hned jak jsem se probudila přinesl snídani do postele, aby mi zlepšil den. Takhle to pokaždé říká a pomohl mi se dostat na nohy.

Protože jsem byla tak slabá, tak vysílena, že jsem nemohla udělat ani jeden krok, ráno mi bylo i dokonce špatně, bolelo mě břicho, Nick to samozřejmě poznal a chtěl mi zakázat jít do práce, bál se že se mi něco stane.

Ale já musím dochodit do konce týdne, abych mohla dostat mateřskou dovolenou. I když je mi pořád zlé, což jsem Nickovi taky zalhala, řekla jsem že už je mi dobře, sice mi nevěřil. A Ianovi to ihned nahlásil, který mi taky kázal abych zůstala doma.

Jenže já tvrdohlavá palice, tohle je moje nejhorší vlastnost, musím se mordovat a je mi úplně jedno, že si ničím zdraví, ano já hodně pracuji, vždy jsem zaskakovala Jennu, protože mezitím si ještě dodělávála školu a já nechtěla, aby se přemáhala, když zrovna měla zkoušky. V tu dobu mi byla za všechno vděčná a teď?

Hodně se poslední době změnila, od nemocnice kdy jsem ležela, když jsem dostala záchvat, pořád někam chodívala a místo aby trávila čas se mnou, nemusela každý den, alespoň kdyby občas, ale teď? Mi ani nevolá ani nepíše.