Druhá šance

26

O týden později.

Noah

Kolik se toho změnilo za týden? Skoro nic, ale přeci jen něco, definitivně jsem se sbalila od Jenny a šla bydlet k Nickovi, teď spolu trávíme hodně času. Jsem totiž
doma na mateřské dovolené a odpočívám doma.

Otec od Nicka se také odstěhoval do nového bytu, chtěl abychom měli soukromí a nabídl se, nebo spíš si přál mít Maddie k péči, Nick to nesl hodně špatně, protože, nechtěl svoji sestru ztratit, bál se že, by už ji moc nevídal, ale já mu trochu promluvila do duše a změnil názor.

Pochopil že, chce trávit svůj čas dcerou, než též odletí ze světa, plánuje totiž vysokou a chce na univerzitu USI, škola co učí studenty navrhovat videohry, má to po svém bratrovi, i po otcovi, také se tím údajně živil.

Takže mají v rodině tři navrhovače her, hrozně ten týden utekl, jsem v pátém měsíci a už mi zbývají jen čtyři měsíce do porodu, jestli nemám strach? Ano mám, ale vím pokud tam bude Nick jako moje opora, tak se nemám čeho bát. Vím že to s ním zvládnu.

Jinak s Jennou jsem přerušila na chvíli kontakt, protože chci chránit své děti před ní, nepotřebuji aby ta mrcha mi škodila mým dětem, i Nick s tím souhlasil, řekl že bude i rád, nechce mi zakázat přátelství mezi mnou a Jennou, také doufá že se to jednou zlepší.

A to jedině když nebude s Lionem. Docela mě zajímá, jestli se změnil, jak tvrdila, jestli je tak dokonalý jak o něm básní, jenomže toto chování ji ovlivňuje on.

Proč vůbec s ním zase začala? Nepamatuje si snad jak se k ní choval? Cožpak už neměla dost? Já vím že to pořád řeším dokola, ale chybí mi, dělám si o ní starosti, mám strach, že se to bude znovu opakovat.

Mám takovou chuť tomu hajzlovi napsat, aby ji nechal na pokoji, že nedopustím, aby byla zase nešťastná, psychiky úplně vyčerpaná. Vím jaké to bylo vidět ji v takovém stavu. Co na něm viděla, neříkám aby byl dokonalý, protože žádný člověk není perfektní, ale umět se aspoň omluvit není těžké.

Díky bohu že mám Nicka, ten je jiný, milý, hodný, respektuje mě a pomůže mi vždy vstát když jsem nesnázích, podrží mě a já jsem za něho vděčná, sice jsem mu ty dvě slova neřekla ,,Odpouštím ti" něco mě drží a nevím co.

Ale už tak pokousku jsem mu něco málo prominula. Jen ještě nejsem připravená.
Mu zcela odpustit, ale jednou to určitě přijde. Věřím to. Už mám k němu tu důvěru,kterou jsem si před lety vybudovala. Teď ležíme společně v posteli a koukáme na druhého.

Dnes je to totiž první den, co jsme v Miami a mě a miminku to hodně přispívá. Jsem hrozně moc uvolněná a Nick se tu o mě stará opravdu hezký. Začínám si zase na to jeho hezké chování už zvykat.

Dříve jsem byla z toho úplně nesva a teď! Už můžu říct že jsem s ním opravdu šťastná a chci s ním zůstat navždy.

,,Co dnes podnikneme?"

Zeptal se a já si sedla a otočila na něho hlavu a řekla.

,,Chtěla bych jít na pláž. "

,, Jako celý den?"