Druhá šance

3

Noah

K večeru mi bylo o trochu líp, teplota byla sražena na 37 stupňů a konečně mohla vstát z postele a užívat si svobody, bez lůžka. Nenávidím když musím pořád ležet v posteli.

Spánek miluju to ano, ale poležet si to pro mě není. Jenna, ale přesto mi zakázala jít do práce. Nebude prý riskovat, že stav se mi může zhoršit. Což samozřejmě chápu, taky bych nechtěla pracovat po nemoci.

Ani nevím, jestli náhodou vysoká horečka nevrátí. V kuchyni připravujeme večeři, děláme těstovinový salát. Protože přece, mi bylo dneska zle, a nacpat do sebe, těżkè jídlo je nesmysl.

Hotové těstoviny, jsme promíchali jogurtem a trošky majonézou, ale opravdu jen malinko, a o smažené kuřecí maso s žampiony, jsme promíchali dohromady.

Nechali jsme je vychladnout do lednice a poté se do toho pustili. Byly výborné, dobře jsme to uvařila, to se musí nechat.

Při jezení jsme si povídaly, ona mi řekla, jak v pátek závodníka přemohla a zvítězila. Moc jsem ten den chtěla jít, jenže kvůli tomu debilovi, jsem nemohla. Zakázal mi to, kvůli svým mediam. Pomyslím si ironicky.

Ano novináři jsou svině, také jsem neměla ráda, když mě fotili a mohlo se to dostat na internetu. Jenomže, omezovat se nenechám, to teda ne. Jako slepá, jsem ho poslouchala na slovo. Teď bych už to nikdy nedělala.

Mám hroznou radost, konečně si buduje to vítězství, jaké si vysnila. Ona se má, nemusí se nikomu podřizovat, je sama , žádné hádky s přítelem, samozřejmě ji přeji štěstí a lásku.

Ale víte jak to myslím, nemusí se trápit, při každé hádce a přemýšlet, co jste špatného provedli. Jak já jí závidím.

„No a jak to budeš mít s bydlením? "

Vyhrkla najednou tuhle otázku, a mě zaskočilo v krku, protože mě tím překvapila. Jenna mi pomáhala to vydýchat a už jsem se zmohla na pár slov.

„Nevím, víš já... Nemám kam teď bydlet. "

„Cože?! "

Vstala ze stolu a vykřikla.

„On tě ten parchant vyhodil? "

„Popravdě jo, řekl mi, pokud se s ním rozejdu, jdu hned pryč, já... Nevím co budu dělat, dostal mě zase do takové blbé situace. "

Povzdechla jsem si a cítila jsem, jak se mi derou slzy do očí, achjoo nechci brečet, musím zapomenout na vše co se stalo. Bohužel, mi to Bůh nepřeje.

„Já ho zabiju, Noah tak půjdeš u mě bydlet. "

Řekl a já zavrtěla hlavou, obtěžovat ji nehodlám, najdu si ubytovnu a zkusím si najít vhodný a levný byt.

„Nechci tě otravovat. Najdu si ubytovnu na nějaký čas a potom si najdu něco volného. "

„To ani náhodou, nebudeš přespávat někde, kde jsou samí ožralové a bůhví kdo za obludy tam jsou ještě. Nenechám ti platit ubytovnu, když můžeš bydlet v bytě, kde vůbec nájem platit nemusíš. "