Druhá šance

37

Po tom co jsem mu řekla, že kdo byl z těch co mi chtěli ublížit, tu už půl hodiny pochoduje sem a tam a vůbec se za celou dobu nezklidnil.

Povzdechla jsem si a zastavila ho tím, že jsem mu dala ruce na ramena, ale bohužel mě odstrčil a vyjel na mě.

,,Děláš si ze mně prdel?"

Zavrtěla jsem na nesouhlas a doufala se že se uklidní.

,,Ale neboj, poradila jsem si s ním. "

Zvedla jsem ruce na obranu a on si směšně odfrkl a pak spustil.

,,Mám ho chuť přelamat. Co si dovoluje na tebe sahat, a ještě navíc těhotnou."

Řekl rozčíleně a bouchl do bližšího stolu a já se na něho vyděšeně zadivala. Jako ano umí se naštvat, ale že až tak by kopal kolem sebe a ještě před lidma.

Je to zvláštní, což on má hodně velkou trpělivost a nepotřebuje si dělat konflikty. Ano brání si lidi, na kterých mu záleží, on mě vždycky chránil, když šlo do tuhého, když mě můj vlastní otec, vyhodil.

Letěl do Španělska a tam si s ním vyřídil účty, opravdu se choval, jako můj otec, což já ho tak nějak beru. A on to má tak stejně, bere mě jako své vlastní dítě, které bohužel nemá.

Nechápu proč ho máma opustila. Měla tak dokonalého přítele, a stejně si vybrala mýho tátu, kolikrát jsem si přála aby byl Ian můj otec.

Vím, že Ian by mi neublížil, někdy si říkám, jestli náhodou mě v porodnici nevýměnili.

,,Iane, nic mi neudělal, jen mi vyhrožoval, protože, jsem řekla Jenně, věci, které jsem neměla."

,,Jaké věci. "

,,Že není hoden pro ní. Ale ona neposlouchá, změnila se Iane, už to není ta kamarádka kterou jsem znala. Myslela jsem si, že už to pochopila. " odmlčela jsem se a sklopila hlavu a promnula si očí.

Ian mě kolem ramen objal a já tedy znovu pokračovala.

,,V ten den, když mě odvezli, tak mi v kuchyni dost nepěkným způsobem pohrozila, že pokud se budu plést do jejich vztahu, tak mi s Nickem, udělají peklo. A já mám opravdu strach."

Zoufalé jsme odfrkla a Ian jako podporu, dal pusu na čelo a zašeptal.

,,Neboj se, všechno bude v pořádku, Hm? Já a Nick tě ochráníme. "

Usmál se na mě a takto v objetí jsme zůstaly pár minut, než přerušil ticho jednou otázkou.

,,Jak bylo v Miami?"

,,Super, dokonale jsme si to užili."

Odpověděla jsem mu s úsměvem a zvedla k němu hlavu. "

,,To jsem rád, nerad bych abys byla zklamaná, už sis zklamání zažila dost."

Jen jsem přikývla a dal to nerozebírala, ale jedno jsem mu přece jen řekla.

,,Ale naučila jsem se konečně mu zase svěřovat, už mu můžu naplno věřit."

,,To jsem rád, víš neměl jsem ho moc v lásce, když ti dělal špatné věci. Ale vidím na něm že tě doopravdy miluje, v jak si byla v té nemocnici, a ty jsi spala, tak k tobě tak nádherně mluvil, a tak jsem konečně pochopil, že to myslí, doopravdy vážně. "

Má pravdu, Nick je úžasný člověk, měla jsem štěstí, narazila jsem na něho když jsme byli ještě děti, nebo spíš, já jsem byla ještě menší dítě, on už chodil na základnu, já se teprve učila mluvit.

Byl jako mým bratrem, kterého bohužel, nemám, ale to jsem vám už jednou říkala.

,,Jo, Nick je zlatý člověk. Jinak mám pro tebe dalši překvapení. "

On se uchechtl a řekl.

,,Neříkej že máš další miminko..." ale jakmile jsem mu ukázala levou ruku, tak se zastavil a najednou jakoby svět nevnímal.

Pak se postavil a šel mě obejmout.

,,Panebože, to je skvělý, kdy a kde?"

,,V Miami mě požádal o ruku."

,,Ukaž mi ho ještě."

Já se usmála a s kývnutí hlavy jsem mu prstýnek ukázala a on si dal ruku přes pusu a viděla, jsem jak mu z očí tekly slzy.

,,Nemůžu uvěřit, že moje dcera se bude vdávat."

Zasmál se a já najednou ztuhla. Cože, co to právě slyším, buď se jenom přeřek a nebo to myslí opravdu vážně.

Vstala jsem že židle a překvapeně na něho koukla. V duchu si řekl nějakou nadávku a promnul si obličej.

To mi jako chtěl ještě dál tajit? Však celé ty roky jsem ho brala i jako strejdu, ne jenom otce.

,,Co jsi to řekl?"

Řekla jsem plačtivě a popotahla a nemohla z něho pořád spustit oči. Prosím ať je to jen sen. Jako mě by nevadilo, kdyby byl mým otcem.

Ale co když mi to tajil? Už roky? Já nevím jsem tak zmatená.

,,Jsi moje dcera."

Odtáhl ode mně pohled a já nemohla uvěřit, že odvrátil pohled. Proč? Cožpak není rád?

,,Jak to víš, prosím podívej se na mě."

,,Nemůžu, sám jsem byl zaskočen tou zprávou. Nevěděl jsem to. "

,,Jak to dlouho už víš?"

Řekla jsem podivně klidným hlasem a v jeho očích se mihla vína. Takže mi to tajil dlouho?"

,,Od té doby, co se tu objevila tvoje máma."

To snad není možný.

No, takže myslím si, že tu dnes tu nemusím rozebírat co se v téhle kapitole stalo. Sami to tady určitě budete rozepisovat.

Jenom se zeptám co si o tom myslíte? Ty sny, co se jí zdály, byly nějaké znamení, ty sny jí chtěli varovat.

Jinak se omlouvám za zpoždění, teď to bude o trochu těžší vydávat, začala škola a já nestíhám vydávat ani psát, ten první týden a ten druhý, to bylo ještě v pohodě, bylo to trochu volnější, ale teď?

No nic, se zase uvidíme v další kapitole.