We All Go To Hell [Frerard FF]

Who are you?

V provizorním obýváku opravdu už všichni seděli. Oliver se na mě podíval a mně bylo jasné, že teď bude mluvit ke mně.

"Asi ti Gerard řekl, jak se živíme že?" Kývl jsem. "Tak fajn. Je mi líto, ale ať chceš nebo ne, musíš se přidat. Potřebujeme to..." Opět jsem kývl. Počítal jsem s tím. "Takže... zásada je za žádných okolností nikoho nezranit, ačkoliv zbraně máme. Nejsme vrazi. Běžně krademe dvěma způsoby a dělíme se na tři skupinky. Buď jdeme k metru a pracujeme jako kapesní zloději. Ostatní skupiny se rozejdou do města a čekají na v těch nejzapadlejších částech na někoho osamoceného. Pohrozíme mu nožem a to je vše. Bereme jen bankovky! Na kováky se můžem vysrat, akorát to zdržuje a dělá hluk a karty necháme na místě jasný?" "Jo... jasný..." "A taky: Máš nějakou mikinu? Pokud možno co nejvíc nenápadnou s kapucí?" "Jo, černá je v pohodě ne?" "Jasně. Tak tu si ber. Nikdo nám nesmí vidět do obličeje. Polovina je z nás už je označena za mrtvé." Ošil jsem se při té představě a kývl ještě jednou. Otočil jsem se, že si teda dojdu pro zmíněnou mikinu, ale byl jsem zastaven: "Vydrž, pro to si skočíš pak. Teď ještě jedna věc: Ke komu půjdeš?"

Zašklebil se a já si až teď uvědomil, že jsou vážně rozdělení na 3 "oddíly". První byl Oli s Vicem, potom Andy s Geem a nakonec CC s Ronniem. Nejdřív mě překvapilo, že jsou CC s Andym od sebe, ale pak mi došlo, že při jejich povaze je to jen dobře.

"My jdem do města a Ronnie s CCm \fuck mohl by mi někdo říct, jak se ta zkratka skloňuje? xDD\ taky." objasnil. Říkal jsem si, že půjdu za Gerardem. Hodně kvůli tomu, že tam je on, ale taky protože jsem usoudil, že by mi to šlo lépe. Jenže jakmile jsem udělal krůček k Andymu, CC začal vykřikovat, že jsem zrádce a jak jsem ho mohl tak podvést. Provolával do nebes všechny kletby a fňukal, že chce být vždycky každej s Andym. Samozřejmě, že to byla jen prdel, ale on by s tím pak nedal pokoj další čtyři dny. Nakonec jsem byl s ním.

***

Všichni tři jsme šli ulicemi kamsi na západ. Povídali jsme si, hlavně se tedy vyptávali mě, jelikož jsem byl nová tvář. Řekl jsem jim, že jsem rád, že to takhle dopadlo. A nelhal. Byli to fajn kluci.

Jakmile koverzace na toto téma skončila, chytl jsem se toho já: "Ty CC? Co víš o Gerardovi?" Prohrábl si vlasy a podíval se na chvíli před sebe. "Hm... je trochu... no trochu magor. Teda... ne že bychom ho neměli rádi, on je vlastně v pohodě ale... No to tu ještě nebyl ani Ronnie. Našli jsme ho s Oliverem před dvěma roky, jak leží u zdi nějakýho domu. Pršelo a byl celej promáčenej, zmítaly s ním horečky, takže jsme ho samozřejmě vzali s sebou. Asi den jen spal a pak když se probudil, křičel, ať ho neposíláme zpátky, opakoval to pořád dokola asi hodinu, i když jsme ho ujišťovali, že je to v pohodě. A potom naopak nemluvil vůbec. Asi měsíc neřekl ani slovo. Prostě třeba kývl, nebo se usmál, zavrtěl hlavou nebo tak, ale nemluvil. Nikdy nebyl zlej, jen... mimo. V nitru je to hodnej kluk."

Andy o tom povídal se smutným podtónem v hlase a mě z toho najednou bylo tak... divně. Přišlo mi, jako bych Gerarda dávno znal a všechno, co mi teď pověděl mi bylo známé už dávno, ale přitom to pro mě bylo nové. Jakoby to celé sedělo s ním. S ním a těmi magickými kontrasty. Byl jsem překvapený, že něco takového zažil a udělal, ale zároveň jako bych takovou odpoveď už předtím čekal.

Co jsi za člověka Gerarde?