We All Go To Hell [Frerard FF]

Welcome And Join Us

O pár chvil později jsem seděl na podobně skřípajícím gauči u malého stolku ve vedlejší místnosti. Všichni se někde uvelibili a podle toho, jak rychle to probíhalo to vypadalo, že každý tu už má objevené své oblíbené místo. Jen CC s Andym se málem porvali, protože oba chtěli být v křesle na druhé straně pokoje. CC vyhrál a Andy si uraženě přitáhl židli. Chvílemi to vypadalo, že CCho výsměšné obličeje nevydrží a tu židli o něco rozbije, jestli víte, jak to myslím...

A následovalo ticho. Zmateně jsem čekal, co bude dál, až jsem to nakonec nevydržel a zeptal se ještě jednou: "Tak kde to teda jsem?" Andy se poposadil na židli, zahartusil, že 'to nemá zapotřebí', že 'to dřevo je děsně tvrdý' a že 'CC je děsnej koko- ehm blboun' a nakonec se dostal k odpovědi: "Nejdřív nám o sobě něco řekni ty." Bezradně jsem se podíval kolem, ale bylo vidět, že je to myšleno vážně, jelikož každý s očekáváním v očích vyčkával, co ze mě vypadne.

"No... takže... Jsem Frank Iero, teda to jsem říkal a... jsem vcelku normální kluk... možná. No... neměl jsem kamarády, ani když jsem byl menší, byl jsem taková černá ovce. Včera mi bylo osmnáct a no... matka se rozhodla, že mě doma nechce... Já... snad to chápete ne? Myslím... taky jste něco takového zažili nebo ne?" po všech jsem se rozhlédl a s radostí jsem shledal, že vidím pochopení v jejich očích. Pohled mi padl i na Gerarda. Povzbudivě se pousmál. Neovládl jsem se a pousmál se též. Sklopil hlavou.

"Odpověděl sis sám." mávl Andy rukou a zase se se zanadáváním poposadil. "J-jak to myslíš?" nerozuměl jsem. "Jsme jako ty," pokrčil rameny, "většinou nás nechtěli v rodině. Někdo utekl, někoho prostě vyhodili z domu a tak jsme se nějak potkali. Prostě přežíváme společně. A řeku ti, vypadá to beznadějně, ale po čase zjistíš, že je to mnohem příjemnější, než kdybys byl pořád tam doma, kde na tebe koukají skrz prsty jako na blázna." smutně se usmál a zase nastala chvíle ticha.

Přerušil ji Oli. "Vítej. Vítej a přidej se k nám."

Nevěřícně jsem se dnes už několikrát rozdhlédl. Všichni byli přívětiví a já se mezi nimi konečně poprvé za svůj život cítil jako mezi svými. A i kdybych tu nechtěl být, jak bych venku sám přežíval? Ne, tohle je to nejlepší, co mě kdy mohlo potkat. "Budu rád..." opatrně jsem se usmál.

Ronnie mi drknul do ramene, zazubil se na mě a řekl: "Věděl jsem to." Celé se to zvrtlo v debatu, kdy jsem ztěží stačil sledovat, co se děje.

Do toho se ozval Vicův hlas: "Nerad vám kazím radost, ale něco vám ještě nedošlo." Všichni zmlkli a otočili se na něj. "Kde bude spát? Nejsou už všechny pokoje zabrané?" Každý obličej se zamračil pod přemýšlením, ale jediný Gerard se jaksi zvláštně usmíval. "Moment, u Geeho je dvoupatrovka ne?" zvolal CC. Vrhl jsem trochu zděšený pohled na Gerarda. Culil se...