We All Go To Hell [Frerard FF]

Gerard is mine!

Lidi dneska u nás byl bratranec, chodí do páté a nebyl tu asi tři roky a bylo to docela vtipný, když vešel do mého pokoje, zbledl, ukázal na plakát na stěně a takovým roztřeseným hlasem: "K-kdo to je?" "Moje oblíbená kapela, My Chemical Romance." řekla jsem mu a vylezlo z něj, že vypadají hrozně satanisticky a že z nich má strach XDDDD Málem jsem umřela smíchy, protože je to úplně normální plakát, fotka je v médiích XD (A ano mám žlutý stěny✌)

(A btw k tomu plakátu; Když jsem si všimla, jak je chudáček Frankie tak namáčklej na kraji, byla jsem úplně jako "Kluci okey já vím že je malej, ale tohle mu nemusíte dělat" XD)

Všechno šlo hladce, skvěle a bezstarostně, dokud se jednoho dne zase neukázal ten... kretén Mikey. Jakmile jsem ho uviděl, začal ve mně vřít vztek. Vůbec jsem ho neměl rád, vlastně jsem ho nesnášel, protože on přišel za Gerardem. Ale Gerard je můj! Měl jsem chuť ho vykopnout ven, aby ho už nikdy Geeho neotravoval. Ale on ho podle všeho neotravoval...

Gerard ho tu nadšeně vítal, smál se na něj, objímal ho a byl nadšený jako malé dítě.

Nemohl jsem se na to dívat a odešel do pokoje.

Co je to za týpka?! Navíc je divnej. Skoro se neusmívá, pořád má takovej kamennej výraz. Tak děsně mu sere! Kdo to je?! A co si o sobě myslí?! Neviděl jsem,  že by si Gerard někoho pustil takhle k tělu kromě mě, nechci, abyl s ním!

Celý den, kdy jsem byl schoulený v posteli jsem se tímhle ničil a v hlavě mi hlodala jedna jediná otázka; Kdo je ten Mikey?

Najednou jsem vstal. Ani jsem si neuvědomoval, co přesně dělám. Natáhl jsem na sebe tu černou nenápadnou mikinu, ano přesně tu na ty krádeže a potom zpod polštáře vytáhl tu pistoli. Tentokrát jsem ji ale nabil.

Prošel jsem kolem nich s tím, že se venku nadýchám čerstvého vzduchu. "Počkej Franku, zůstaň tady s náma a povídej si taky!" zavolal na mě vesele. Zavrtěl jsem hlavou a i já si všiml, že můj hlas zní mnohem chladněji než obvykle, když jsem mu odpověděl: "Ne, vážně se potřebuji projít."

Vyšel jsem na studený podvečerní vzduch a došel k prvnímu rohu, za který jsem se postavil, zkontroloval, jestli jsou náboje na svém místě a čekal.

Asi za půl hodiny jsem uslyšel kroky. Vytrval jsem, dokud jsem nezahlédl pohyb. Rychle jsem vyskočil zpoza zdi a zamířil na něj.

"Tak děj, vyklop to, ty sráči, kdo jsi?!" zařval jsem na něj. Byl jsem nepříčetný, vůbec jsem nepřemýšlel a byl jsem tak na dně a vystresovaný, že bych byl schopný vystřelit.

"Franku?" podivil se, ale urychleně zvedl ruce nad hlavu.
"Odpověz kurva! Kdo seš?!"
"Jak to-? Ne, ne, okey, hlavně klid jo? Jsem Mikey Way."

Vtom jsem se zarazil. Pistole mi klesla dolů.
"Way?" chtěl jsem se ujistit.
"J-jo."

Nejdřív jsem se jen usmál, ale potom jsem se neudržel a začal se hlasitě smát. Musel jsem vypadat jako totální blázen, ale Mikey, Mikey Way, byl asi dostatečně statečný na to, aby zůstal stát na místě.

"Takže tady asi nemám na co žárlit co? Bože já jsem vůl! Takovej vůl! Way jo? Hádám brácha co?" smál jsem se.
"Em... brácha Gerarda." poznamenal a přeměřil si mě pohledem. "Proč bys žárlil?"

Smích mě najednou přešel. Chvíli jsem nevěděl, co mu říct. Nakonec jsem se rozhodl, že by bylo nejlepší přiznat barvu.

"Asi bych ti měl něco povědět."
"Hm?"
"Miluju tvýho bráchu."

Zavřel oči a zatnul zuby, vypadalo to, jako by chtěl zpola projet dlaní přes obličej a zpola jako by mi chtěl jednu vrazit.

"A Gerard-?"
"Mě taky."

Pár sekund ještě držel oči zavřené, potom se na mě podíval, zhluboka se nadechl a prohlásil: "Okey... kdybych Gerarda odsoudil za tohle, byl by pro mě už dávno mrtvej."

"Jak to myslíš?" nechápal jsem.
"Hádám, že ti asi nic neřekl..."
"Pravděpodobně..."
"Nedivím se, taky bych se tím zrovna nechlubil."
"O co jde?" začal jsem být nervózní.

Zmlkl a zvedl hlavu k obloze. Pohled mu zklouzl zpátky ke mě a řekl: "Gerard zabil člověka."

Takže lidi... nějaké teorie? :DD