We All Go To Hell [Frerard FF]

You are an idiot

Aaahh tak tu za chvilku máme zase Vánoce ^^ Já se moc těším ^^ Už víte co budete mít pod stromečkem? :D

V pokoji mi teď hrají písničky.. no znáte to 'Every Snowflake Is Different', 'All I Want For Christmas Is You', 'Merry Christmas, Kiss My Ass', 'I Won't Be At Home On Christmas', 'White Christmas' a taky Punk Goes Christmas (díky Simonka_Way ! ^^ )

Ani pořádně nevím, proč to píšu stejně to nikdo nečte :D

Ale! Mám upozornění! Někdo tu začal psát druhej příběh ^^ Tak se na něj můžete mrknout ^^

Když jsem se vzbudil, první myšlenka, která mě napadla, byla, kdy jsem vůbec usnul, jelikož jsem si nic takového nepamatoval. Ležel jsem zpola rozpláclý na Gerardovi a nohy mi visely přes postel a popravdě cítil jsem se jako žába.

"Víš, Frankie, docela to bolí, ale nemohl jsem tě vzbudit, zaprvé jsi vypadal hrozně roztomile, ale taky jsi mi uzvěnil ruce." uslyšel jsem kus od mého ucha, uculil jsem se jako pošuk a zvednul se na rukách, přičemž jsem se zapřel o Gerardova záda, takže bolestně zaúpěl.

"Jsi vzhůru už dlouho?" zamumlal jsem a protřel jsem si oči.
"Docela jo. Nebylo to tak hrozný. Jen jsem se bál, abys nezačal slintat."
Zamračil jsem se a potom uraženě našpulil rty. "Já neslintám." odsekl jsem.

"Mikey slintal." prohodil jakoby nic.
"Cože?" vyprskl jsem smíchy.
"Jo, slintal! Pamatuju si to dost dobře, byli jsme společně jako malí kdesi na táboře, spali jsme ve stanu, nemohl jsem usnout, takže jsem si vytáhl komiks, usnul jsem a ráno byl ožužlanej od Mikeyho slin. Tak mě tím naštval, že další noc spal pod širákem." zazubil se.
"Seš na svýho bratříčka dost zlej, víš to?" zavrtěl jsem pobaveně hlavou.
Vesele pokýval hlavou a najednou se mu obličejem prohnal smutek.

"Jednou se mi zdálo, že umřel." řekl najednou.
"Co?" vypadlo ze mě bez rozmyslu.
Díval se před sebe a v očích se mu leskl žal, jako by to byla pravda abylo vidět, že by se nejradši rozplakal.
"Zdálo se mi, že jsme bojovali. V druhý světový. Umřel tam. A já nemohl nic dělat. Mohl jsem jen koukat, jak mi umírá před očima. Když jsem se probudil, chvíli jsem myslel, že je to pravda. Na pár sekund jsem myslel, že to poslední, co ode mě dostal, byla rána pěstí."
"To se ti zdálo-"
"První noc v blázinci. Jo. Promiň Franku. Promiň, že sis o mě myslel, že jsem... já nevím... Nechtěl jsem lhát... ale nechtěl jsem, aby ses to dozvěděl, už jen kvůli tomu, že bychom mohli být přátelé a-"
"Gee..." zastavil jsem ho a pohladil po tváři, "Každej dělá chyby. Nejsi šílenec a já to vím. Chápu, že máš výčitky, každý by je měl. Byl jsi dost silný na to, abys tu vinu dokázal unést."
Podíval se mi hluboko do očí. Poté pomalu sundal moji ruku z tváře a sklopil hlavu. "Mám pocit, že pořád nerozumíš, co se tam tenkrát stalo, Franku. Já jsem vrah, na tom není nic silného. Není tu žádný faktor, který by mě ospravedlňoval."
"Já vím. Vím, co bych měl dělat. Měl bych se od tebe držet dál. Neměl bych k tobě cítit nic kromě odporu. Já to vím, Gerarde, udělal by to každý."
Zavřel oči, jako by se snažil nedívat se mojí krutosti do tváře...
"Ale já bych to nezvládl, i kdybych chtěl. Já tě miluji, miluji tebe, nevím, jaký jsi byl předtím a nezáleží mi na tom, důležité je, kdo jsi teď. Možná, že bys to dnes udělal znovu a víš ty co? Já bych si vzal zbraň a šel s tebou. Šel bych s tebou do vězení a pak i na elektrický křeslo. A ty to musíš pochopit. Budu tu pro tebe, dokud budeš chtít. A až nebudeš chtít, já už tu nebudu. Už... nikdy nebudu..."

"Franku, já... si tohle nezasloužím..." zašeptal a po tváři se mu zkoulela slza. "Já také ne." usmál jsem se, vtiskl mu polibek na tvář a zároveň mu setřel slzu.

"Jestli to nechápeš, zabil bych klidně pět takovejch týpků jako byl tamten. Takových, co tě mlátili a šikanovali."
"To není pravda, Frankie," zavrtěl hlavou, "Říkáš to tady a teď, protože nevíš, o co jde. Neudělal bys to, sám to víš."
"Kdybych viděl nějakýho hajzla, jak tě mlatí? Vymlátil bych z něj duši." obličej mi potemněl.
"Možná... ale to je něco jinýho, než když někoho chladnokrevně zastřelíš."
"Gee..."
"Vidíš? Jsem prostě-" "Zmlkni už."
Políbil jsem ho a jemně hladil po tváři a po krku. Bylo zjevné, že ho to překvapilo, jelikož ztuhnul. Jakmile se uvolnil, ucítil jsem ještě jednu zbloudilou slzu a poté začal spolupracovat.

"Jsi fakt blbec Franku. Jednou ti dojde, že za tohle ti nestojím."