We All Go To Hell [Frerard FF]

I'm a fucking asshole

Takže, další část je na světě :D

Aaa... hádejte, kdopak má dneska narozky :33

"No doprdele."

Pomalu jsem se probouzel. První, co jsem si uvědomil, bylo, že objímám něčí nahé tělo. A samozřejmě hned poté jsem si vzpomněl na včerejšek.

Další věcí bylo, že mi hlava docela třeštila, ale popravdě dalo se to přežít.

"Kluci?" slyšel jsem nejisté zavolání Victora. Asi nás chtěl probudit. Pomalu jsem otevřel oči a podíval se na návštěvníka pokoje. Překvapeně na nás civěl a já nevěděl, jak mu to mám vysvětlit, jelikož to se ani moc vysvětlit nedalo, takže jsem jen mlčel.

Gerard se také začal vrtět a poté s námahou odlepil víčka od sebe. Nejdřív se ke mně rozespale více přitiskl, ale vtom jako by na něj někdo chrstnul kýbl ledové vody. Prudce otevřel oči, podíval se na mě a vzápětí mě od sebe prudce odstrčil.

"Já... radši půjdu." vyhrkl Vic a o sekundu později se místností rozhlehlo prásknutí dveří.

Gerard seskočil z postele a začal se rychle oblékat. Také jsem našel svoje oblečení a když jsem na sebe natáhl všechno, Gerard se zrovna snažil odejít z pokoje. Chytil jsem ho za rameno.

"Gerarde, já-" začal jsem, ale vykroutil se mi a utekl pryč.

Celé tohle... bylo hrozné. Bylo to jako probuzení z nějakého krásného snu. Možná se vám to už někdy stalo; Zdálo se vám, že jste třeba dostali něco, co jste vážně chtěli a jakmile jste se vzbudili, byli jste hrozně zklamaní, protože jste opravdu čekali, že se to objeví na vašem stole. A já se cítil stokrát hůř.

Vlastně cítil jsem se beznadějně, zničeně, zlomeně, zrazeně, podvedeně, zoufale, nešťastně a ztraceně.

Jak vůbec můžu být takový parchant. Poprvé, co se v mé přítomnosti Gerard opije a já ho hned ošukám.

Myslel sis, že po tomhle tě bude mít rád Franku?

Bylo mi na umření.

Jsem jednoduše zmrd. Gerarda jsem prostě využil, nic víc. Je mi na zvracení.

Posral jsem všechno, k čemu jsem se přiblížil.

Už když jsem se narodil, způsobil jsem něčí smrt. Vlastně jsem vrah.

Vysíleně jsem se sesypal na zem.

Všechno se vždycky tak posere. Nikdy mi nic nevycházelo.

Copak jsem Jamesovi někdy něco udělal? Ne. Já se prostě jen dostal do jeho života a nehodil jsem se tam.

Dostal jsem se do života spolužáků, kterým jsem se nehodil.

A vetřel jsem se sem. Sem, kam se možná i hodím, ale jsem totální zmrd. Měl bych prostě vypadnout pryč.

Ano, to je ono. Měl bych. A také to udělám. Dnes v noci. Nechci mu dál ničit život. To si nezaslouží.

***

"Andy a Vic půjdou víc na západ a vy kluci si tentokrát vezmete metro okay?"

Podíval jsem se na Gerarda, když nás Oliver přiradil do stejného "oddílu". Nic neřekl. A tak jsme se společně vydali ven.

Nemluvili jsme. Nikdo neřekl ani slovo. Bylo mi hrozně. Cítil jsem tu vinu, jak mě stahuje dolů.

Ach Bože, Gee, já nechtěl!

Na to jsi teda měl myslet dřív.

Hned u vstupu do metra jsme se každý vyplížil k náhodnému člověka.

Zrovna jsem do kapsy strkal už třetí úlovek, když jsem se otočil směrem, kde by měl být Gerard. Chvíli jsem pátral zrakem v davu a pak jsem ho uviděl. Hmatal rukou do nějakého batohu. Vtom se ten člověk otočil a chytil ho za zápěstí.

Rychlou chůzí jsem k nim vykročil. Nic se nedělo. Gerard neutíkal a on nechtěl zpátky peníze. Něco bylo špatně. Zrychloval jsem čím dál více.

Ten muž sáhl na Gerardovu kapuci a stáhl ji dolů. Jasně mu teď viděl do obličeje. Proč nic nedělá?! Teď je v průseru!

Ale stalo se něco, co jsem nikdy nečekal. Ti dva se objali.

Zastavil jsem se a jen se díval na to vroucné objetí. Bylo to, jako by zmrzl čas.

Proč mám pocit, jako by se mi srdce tříštilo na kousky?