We All Go To Hell [Frerard FF]

My biggest fear

Jo ten divnej člověk se zase ukázal O.o (<- To mám být jako já XD) Um.. nemám co říct, ale prostě mi přijde najednou zvláštní napsat další část bez nějakých hovadin na začátku, který každý ignoruje, ale i tak mám aspoň otázku:
Jaký máte názor na shipy typu Waycest (/Baycest)? O.o

(A písnička v médiích: Když je tu řeč o Misfits, řekla jsem si, že sem dám moji oblíbenou písničku od nich :D )

Ten roztomilý pohled ze sladkého mu vydržel dokonce až "domů", takže kluci vypadali docela překvapeně a ani se jim nedivím. Nicméně nikdo z nich se nevěnoval tomu, jak se Gee tváří, okamžitě se jako supi vrhli po svých oblíbených kouscích a během minuty byly z tašky uloupeny všechny sladkosti, cigarety případně energeťáky.

Jenže byla zde jistá výhoda toho, že jsem musel nakupovat zrovna já s Gerardem. Mám něco, o čem neví ani on.

Jakmile jsem se ocitl v našem pokoji, vytáhl jsem zpod mikiny časopis. Ale ne ledajaký časopis. Časopis s tou nejlepší hudbou, která existuje. Když jsem bydlel v domě mých rodičů, pravidelně jsem ho odebíral. A teď jsem měl možnost si ho koupit. Byl jsem si jistý, že pokud by to viděli kluci, všechny plakáty vevnitř by se rázem ztratily.

Posadil jsem se do rohu své postele a v tureckém sedu otevřel první stránku. A zaplavila mě vlna slasti. (Což zní trochu zvláštně, ale popravdě jinak ten pocit jednoduše popsat nedokážu.)

Byl jsem do toho tak zabraný, že jsem si nevšiml, jak někdo vstoupil.

"Co to je Frankie?" ozval se udivený hlas. Prudce jsem sebou trhl a snažil se plátek rychle schovat za záda. "Nic! Nic to ne-!"

Vzápětí mi byl časopis vytrhnut z ruky. "Oh my god!" vyjekl překvapeně, ale šťastně.
"Vrať mi to!" vykřikl jsem a vrhl se na něj. Ale ten zpropadený parchant využil toho, že jsem tak zatraceně malý, zvedl ho nad hlavu a začal si v něm takhle listovat, přičemž se nadšeně usmíval.

"Gee! Vrať mi to! Gee, no tak, to je moje..." začal jsem pofňukávat.
Gerard se zašklebil a nakonec prohlásil: "Dám ti to zpátky, jen pokud si budu moct číst s tebou. A pokud mě zradíš,..." nasadil dramatický výhružný pohled, "...řeknu o tom klukům."

Neměl jsem na vybranou a samozřejmě mu to dovolil.

Posadil jsem se zpátky na matraci a otevřel stranu, kde jsem přestal. Gerard se přesunul za mě a... zezadu mě objal. Zalapal jsem po dechu a jen se modlil, že si toho nevšiml. Opřel se bradou o moje rameno a beze si slova si četl.

Já se najednou ale vůbec nedokázal soustředit na nějaká písmenka. Jeho přítomnost mě naprosto omračovala. Tak nádherně mi voněl.

Snažil jsem se, aby se mi neklepaly ruce, ale popravdě se mi to vůbec nedařilo. Tak moc jsem doufal, aby to nepostřehl, ale uznejte, když čtetez papíru, který se třese, dojde vám, že je něco špatně.

"Co je Frankie?" zeptal se překvapeně a trochu pootočil hlavu, aby se mi mohl podívat do očí.

Skvělý Franku...

"Um... já... jen je mi docela zima." zamumlal jsem a ošil se.

Paráda, jen tak dál!

"Tak já tě aspoň zahřeju." usmál se a přitiskl se ještě blíže.

...Tak tohle je vážně paráda...

Tohle snad vážně dělá schválně! Proboha, netuší, co to se mnou dělá...

"Můžu to otočit?" zeptal se mě a já si až teď uvědomil, že celou dobu jen tak zírám směrem k tomu časopisu a kousám se do rtu. Já se vážně kousal do rtu!

"J-jo jasně!" vyhrkl jsem rychle a cítil jsem, jak přehnaně jsem to řekl. V tu chvíli jsem začal mít už vážně chuť si jednu vrazit.

Gee protáhl ruku pod tou mou, otočil stránku a potom se zase paží obmotal kolem mého pasu. Pokusil jsem se na to nemyslet a soustředit se jen na ten článek. Po chvíli jsem to vzdal.

Vlastně jsem se za to cítil trochu špatně. Seděl jsem tu a dělal, že čtu, ale namísto toho se jen nechal objímat od tohohle nadpozemsky nádherného kluku a vnímal dočista každou věc na něm. Jeho vůni a jeho vlasy, jejihž kadeře jsem mohl koutkem oka vidět a také jeho ruce a jeho jemnou kůži a jednoduše každý detail i to, jak dýchá.

Kdyby jen věděl...
Kdyby jen tušil...
Kdyby.

Utíkal by pryč vždy, kdy by mě uviděl.
Hnusil by se mu každý můj pohled.
Nechtěl by mě poblíž.
Nechtěl by mě jako kamaráda.
Nechtěl by mě dokonce ani znát.

Najednou jsem pochopil, že mým největším strachem je, že se dozví mé city. A až se tak stane...- "Hele podívej ty plakáty!"

Trhl jsem sebou v lehkém šoku a pak se usmál. Jo aha, takže Gerard taky žere Misfits.

"Mohli bychom je sem nalepit." skoro až zašeptal. Znělo to jako otázka a návrh zároveň. Ušklíbl jsem se a setřásl jeho ruce. Ne že bych to dělal nějak rád, ale chtěl jsem mu něco ukázat.

Otočil jsem se ke svému batohu, rozepl ho a vytáhl odtud asi 15 679 plakátů. Nebo jich bylo možná 15 680?

Vrátil jsem se s nimi k Gerardovi a celý ten balík mu hodil na klín. "A co tohle?"

Na chvíli otevřel pusu, potom jako by si uvědomil, že připomíná kapra a zase ji zaklapl. "To je úžasný! Moje plakáty jsou pořád v mým pokoji." povzdechl si.

"A proč sis je nevzal?" podivil jsem se.
"N-no... nebyl moc čas." Překvapilo mě, když jsem z Geeho najednou cítil nervozitu.
"Jakto?" Stále jsem tomu nerozuměl. I kdyby utíkal z domu, má čas si sbalit věci.
"Nevím, nebyl. Vylepíme to Franku? Nebude to vadit?" změnil velmi rychle téma.

Překvapeně jsem zamrkal. Co tohle bylo?

"Jo ok Gee... vylepíme." přisvědčil jsem.